Vzduch je naše moře, říkají s oblibou čeští a před nimi i českoslovenští letci už téměř celé jedno století. V případě Karla Průši tento slavný citát Ing. Jana Bervidy (tehdejšího vrchního ministerského komisaře ve výkonné službě ministra civilního dopravního letectva, pozn. red.) rozhodně platí – tedy snad jen s drobnou úpravou. Ve skutečnosti je totiž vzduch takřka celým jeho životem.
Coby profesionální pilot „žije“ Průša mezi oblaky, respektive vysoko nad nimi již více než 20 let. Jako většina jeho kolegů se živí přepravováním cestujících z místa na místo. Na rozdíl od mnoha z nich ale daleko stylověji, a sice na palubě soukromých tryskáčů, které jsou natolik komfortní, že se z nich člověku po přistání vůbec nechce vystupovat. Přesvědčili jsme se o tom na vlastní kůži, avšak nepředbíhejme.
V průběhu své kariéry létal Průša pro několik společností, poslední dva roky je ale vše docela jinak. Právě během nich se totiž začal psát příběh Elio Jetu – firmy, kterou založil a na jejíž služby v oblasti business aviation spoléhají nejen významní podnikatelé, nýbrž i hudební hvězdy, slavní fotbalisté či dokonce piloti formule 1. Všechny ty již stihl na palubách svých letadel přivítat.
Aerolinkou za sedm měsíců
Hlavní devízou Elio Jetu jsou, kromě pohádkově pohodlných a taky rychlých letadel a kvalitního palubního servisu, především skvěle vycvičené posádky. Ty se o pasažéry postarají nejen ve výšce 13 kilometrů nad zemí, ale i před samotným odletem a po přistání. A právě svých spolupracovníků si Průša cení ze všeho nevíce. „Když člověk zakládá firmu, je důležitá jedna věc: aby měl kolem sebe lidi, kteří jsou lepší než on sám. Nikdy to nesmí být opačně. Protože v takovém případě se nikam nedostanete,“ říká pokorně.
„Při zakládání Elio Jetu mi spousta mých známých z oboru tvrdila, že než získáme od úřadu certifikát, abychom mohli začít s přepravou cestujících, potrvá nám to minimálně dva až tři roky. Nám se ale tohle AOC (Air Operator´s Certificate neboli osvědčení leteckého provozovatele – pozn. red.) podařilo získat za sedm měsíců. A vděčím za to právě všem lidem kolem sebe,“ zdůrazňuje pilot-byznysmen v jedné osobě.
Tým Elio Jetu je v současnosti 15členný, přičemž tvoří jej kolegové, s nimiž se Průša zná už z dřívějška. Založením vlastní letecké společnosti si, jak přiznává, splnil dlouhodobý sen, v rámci kterého chtěl spojit své podnikatelské ambice s těmi leteckými: „Vždycky jsem věřil, že je tu prostor vybudovat něco nového. A díky Elio Jetu to nyní mohu realizovat. Poptávka po našem druhu létání se neustále zvětšuje – ruku v ruce s tím, jak movitější lidé ještě více bohatnou. Navíc platí, že sektor business aviation nebývá zasažen krizemi, které obvykle postihují běžné aerolinky. Alespoň já, který se létáním živí přes 20 let, jsem nic takového nezažil. Ani během covidu. Musím zaťukat na dřevo, ale na rozdíl od pilotů běžných aerolinek jsem nikdy o práci nepřišel.“
Sázka na novotu
Stejně jako konkurence, i tato firma nabízí klientům přepravu soukromým tryskáčem z jednoho místa na druhé v jimi stanovený čas a za předem sjednanou cenu. Ta se nejčastěji pohybuje v rozmezí osmi až dvaceti tisíci eur za jeden let.
Do budoucna budou páteř firemní flotily tvořit nové stroje Embraer Phenom 300E, v současnosti je její součástí i starší Bombardier Challenger 300 (a také další Phenom, který byl vyroben v roce 2020, avšak po odkoupení firmou Elio Jet o čtyři roky později měl nalétáno jen několik stovek hodin). Oba letouny uvezou až devět cestujících a mohou létat rychlostí Mach 0,8. Menší Phenom dolétne do destinace vzdálené přes 3 700 kilometrů, u Challengeru je dolet ještě o poznání větší – teoreticky je schopen překonat vzdálenost mezi Prahou a Ománem.
„Hodně provozovatelů byzjetů operuje s letadly, která jsou 15 až 20 let stará. Což má pochopitelně nevýhodu v tom, že taková letadla potřebují častější servis, a tedy nelétají tak často, jak by mohla a měla. Čímž samozřejmě firmu připravují o peníze,“ vysvětluje podnikatel.
„Aby mohla firma našeho typu ekonomicky dlouhodobě fungovat, musí se létat alespoň 300 dnů v roce. Když se dostanete pod tuto hranici, tak se najednou ocitnete v červených číslech,“ míní Průša. Sám dobře ví, že investice do úplně nových letadel může být poněkud riskantní, vydělat na ní ale rozhodně možné je – tedy když se vše uchopí za správný konec. Z tohoto důvodu se Elio Jet od samého začátku soustředí spíše na západoevropský trh, zatímco Češi tvoří hrubým odhadem v současnosti asi dvě procenta firemní klientely.
Ve světě úspěšných
Že komfort na palubě odpovídá popisu společnosti, si, jak již bylo nastíněno v úvodu, redakce Euro.cz vyzkoušela na vlastní kůži. A to v rámci takzvaného empty legu na vnitrostátním letu do Prahy.
Poté, co Karel s kolegou vyložili cestující na letišti v Hradci Králové, ujal se nás další z pilotů Elio Jetu, teprve 26letý Teodor Škoda, jenž dostal za úkol seznámit nás s tímto brazilským phenomem, na který se v současnosti přeškoluje a na němž by měl od nadcházejícího podzimu dokonce létat už jako kapitán.
V rámci seriálu Na vlastní kůži se členové redakce Euro.cz vydávají na zajímavá místa a zkoušejí všední i nevšední činnosti, které rozhodně stojí za to, aby se o nich vzápětí se svými čtenáři podělili. Máte-li pro nás také nějaký dobrý tip, napište nám na redakce@euro.cz.
„Ročně takovýchto emtpy legů máme asi 20 procent, ale samozřejmě se snažíme, aby jich bylo co nejméně,“ podotýká mladý pilot, zatímco společně sedíme v kokpitu, kde nám – ač zrovna není ve službě – dobrou půlhodinu popisuje, k čemu slouží jednotlivé spínače a co všechno se pilotům za letu zobrazuje na těch pěti velkých obrazovkách, které máme před sebou. Své práci, jak se na budoucího kapitána sluší a patří, rozumí dokonale – nejspíš i proto, že jej létání zajímalo už od dětství. „Vždycky, když jsme s našimi letěli k moři, tak jsem těšil hlavně na tu cestu tam a zpět, a ne jako všichni ostatní na dovolenou jako takovou,“ směje se.
K pilotování soukromých tryskáčů se přichomýtnul vlastně náhodou, když po dokončení výcviku začal s rozesíláním životopisů. Mohl skončit u velkých aerolinek, ale pak dostal email od svého nynějšího šéfa, jenž mu představil svět business aviaton. „A já jsem se v něm opravdu našel, protože mě baví létat spíš kratší lety a zároveň mít možnost se dostat na místa, kam bych se jinak nepodíval,“ objasňuje Teodor, kterého jeho povolání zavedlo například i ke kyrgyzskému jezeru Issyk-kul či na tropický ostrov Zanzibar.
Náš let z Hradce na Letiště Václava Havla trval sice pouhých 22 minut, na pochopení toho, proč lidé, kteří nemají hluboko do kapsy, tento druh létání při cestách na dovolenou preferují na úkor tradičních aerolinek, nicméně bohatě postačil.
„Ono sice na jednu stranu těch osm až dvacet tisíc eur za jeden let určitě není málo, ale když to na stranu druhou vydělíte počtem pěti šesti pasažérů (protože většinou cestuje celá rodina), tak už to tak dramaticky nezní. Tím spíš v případě lidí, kteří si váží svého času, který jim my opravdu dokážeme podstatně ušetřit. Jednak z toho důvodu, že jsme schopni létat i na relativně malá letiště, kde s velkým boeingem nepřistanete, ale zároveň i proto, že nemusí na letišti dvě hodiny čekat na odbavení a že mají v ceně i plný servis na palubě,“ přibližuje Průša, podle kterého naprostá většina klientů Elio Jetu využívá jejich služeb hlavně k cestám za zábavou nebo právě k moři či na lyže.
Aeroklub, který bude vydělávat peníze
Všichni piloti Elio Jetu, Teodorem nevyjímaje, postupně procházejí výcvikem jednání s klienty, v rámci něhož se přiučí nejen etiketě, ale také komunikaci se zákazníkem. Ostatně, i to má být součástí přidané hodnoty Průšovy nové letecké společnosti.
„Někdy se stává, že klienta musíme v cílové destinaci někam odvézt autem nebo zařídit něco úplně jiného. Což u aerolinek nemáte,“ prozrazuje Škoda. „Odměnou nám ale je, že naše práce je daleko pestřejší. I díky tomu, že na taková letiště, kam občas létáme, se s velkými letadly opravdu nedostanete – ať už je to Svatý Mořic, Lugano, La Palma,“ pochvaluje si Teodor.
Podobně jako jeho kolegové, i on sám se přitom, svému věku navzdory, může pochlubit bohatým „leteckým CV“. Začínal na větroních, ze kterých posléze přešel na ultralighty a poté na malá sportovní letadla typu Cessna. Následně si udělal licenci obchodního pilota, kterou doplnil o řadu dalších kvalifikací, aby se mohl ucházet o práci v osobní letecké přepravě. Tedy řečeno jinak, rozhodně se nejedná o člověka „z ulice“, jenž by se pilotem dopravního letadla stal za rok a půl, jak je dnes v tomto odvětví docela běžné.
„Náš přístup je opravdu trochu jiný. Hledáme piloty, kteří takříkajíc vědí, proč letadlo létá. Aktuálně nelovíme ve velkých leteckých školách, ale spíše hledáme v aeroklubech, kterých je po celém Česku opravdu hodně. A jeden takový aeroklub, který bude vydělávat peníze, se, s trochou nadsázky, snažíme vybudovat i u nás,“ usmívá se Průša.
Jak moc jste výděleční, se dozvíte až časem
Aby byla Průšova aerolinka výdělečná, musejí její letadla trávit minimum času v hangáru a naopak co nejvíce ve FL430 (letová hladina 43 tisíc stop, respektive zhruba 13 kilometrech nad zemí, pozn. red.). Se dvěma stroji, které v Elio Jetu nyní provozují, zvládají za rok uskutečnit dohromady přes jeden tisíc letů. Průměrně přitom každý trvá asi dvě hodiny. Jedno letadlo pak dokáže za 12 kalendářních měsíců vygenerovat tržby ve výši pěti milionů eur, což v součtu za celou flotilu dělá zhruba 250 milionu korun. V roce 2026 by se přitom Průša a spol. mohli dostat až na hranici půl miliardy, neboť letos na podzim počítají s převzetím dalších dvou zbrusu nových byzjetů.
„Podnikat v sektoru business aviation je na jednu stranu super, ale na stranu druhou to má i svá úskalí. Potíž dnešní doby je v tom, že na nová letadla čekáte strašně dlouho a zároveň musíte výrobcům posílat opravdu velké zálohy – bavíme se tu například o dvou třetinách konečně ceny. A to navíc bez jakékoliv záruky. To znamená, že kdyby výrobce najednou zkrachoval, tak už ty peníze nikdy neuvidíte, protože jen málokterá banka vám na to poskytne bankovní záruku,“ poodhaluje zakladatel ElioJetu některé ze záludností svého oboru. „Na druhou stranu výhoda je, že konkrétně u těch letadel, která provozujeme, se cena v čase příliš nemění,“ dodává vzápětí.
Kolik přesně budou inkriminované letouny stát, až bude firma chtít za několik let flotilu obměnit, se však odhaduje jen velmi těžko. A právě proto je podle něj v odvětví soukromé letecké přepravy zároveň velice ošemetné hovořit o zisku jako takovém.
„V našem byznysu se běžně stává, že o tom, jak moc jste nebo nejste ziskoví, se dozvíte až zpětně. U nás je proto důležité mít především správně nastavené cash flow. Zároveň však platí, že Elio Jet nyní v zisku je. Není sice nijak závratně velký, pohybujeme se de facto jen lehce nad nulou. Ale počítáme s tím, že čím víc letadel budeme mít, o to větší budou i naše výnosy z rozsahu,“ uzavírá Průša, podle kterého by růst tržeb měl z dlouhodobého hlediska dle současných plánů zhruba kopírovat inflaci.
