Je to jako scéna z Iron Mana. Filmová postava si promítne holografický obraz, do kterého může ťukat, šťouchat nebo s ním manipulovat stejně snadno, jako by si pohrávala se skutečným předmětem před sebou.
Tato myšlenka je ve sci-fi filmech natolik všudypřítomná, až se de facto sama stala synonymem pro slovo „hologram“. Téměř v každém článku o dotčené technologii totiž najdete zmínku o tom, že se sice „ještě nejedná o nic tak dokonalého, jako měl k dispozici legendární Tony Stark, ale i tak je to skvělé!“. Nyní by každopádně vše mohlo být docela jinak.
Jak ošálit lidské oko
Hologramy, tedy trojrozměrné obrazy vytvořené pomocí interferenční techniky, která zachycuje a reprodukuje světlo odražené od objektu, nejsou rozhodně žádnou novinkou. Technologie byla objevena již v polovině minulého století, přičemž její vynálezce Dennis Gabor za ni získal i Nobelovu cenu. Postupem času ji ale vědci posunuli (a nadále posouvají) na docela jinou úroveň.
Jejich nejnovější úspěchy znamenají, že pokud si nyní promítnete třeba hologram krychle, můžete si na ni „sáhnout“ a posouvat ji tam a zpět, nebo ji otáčet, popisuje Popular Mechanics. „To, co vidíme ve filmech a nazýváme hologramy, je většinou vytvořené takzvanými volumetrickými neboli 3D displeji. Jsou to grafiky promítané do prostoru, které lze sledovat z různých úhlů bez nutnosti nasadit si brýle pro virtuální realitu,“ uvedla v tiskové zprávě Elodie Bouzbibová, hlavní autorka studie popisující novou technologii.
Zmíněné displeje již nějakou dobu existují. Většinou se ale jedná jen o prototypy, které obvykle vypadají jako uzavřené projektory promítající obraz nikoliv ve dvou dimenzích, nýbrž ve třech.
Princip jejich fungování spočívá v tom, že velmi rychle promítají řadu obrazů na takzvaný difuzér, což je v podstatě projekční plocha, která se pohybuje nahoru a dolů rychleji, než to dokáže lidské oko zaznamenat. V každém bodě trajektorie je pak tato plocha ozářena novým obrazem, z nichž každý představuje jednu vrstvu 3D objektu. A tyto jednotlivé vrstvy si lidské oko spojí do jednoho 3D hologramu.
Zásadní průlom
Nová technologie sice funguje podobně, jak bylo popsáno výše, avšak s jednou zásadní změnou, a tou je materiál difuzéru. Většina difuzérů je totiž tenká, pevná a hlavně křehká, což znamená, že pokud by se někdo pokusil do jimi vytvořeného 3D obrazu „sáhnout“, pravděpodobně by je rozbil a mohl by se dokonce zranit. Difuzéry použité v nové hologramové technologii jsou však vyrobené z řady elastických pásků, kterých se lze dotýkat zcela bez obav.
Právě tato změna materiálu umožnila onen zásadní průlom, tedy onu přímou interakci, kterou vedoucí výzkumník Asier Marzo definoval jako „schopnost zasunout ruce do obrazu a uchopit či táhnout virtuální objekty“.
„Interagovat se svými telefony, kdy ťukneme na tlačítko nebo přetáhneme prstem dokument na obrazovce, jsme si navykli už dávno – je to pro nás přirozené a intuitivní. Tento projekt nám umožňuje využít úplně stejný způsob interakce, jen s 3D grafikou, a zároveň využívat naše přirozené schopnosti prostorového vidění a manipulace,“ vysvětlil Marzo s tím, že ačkoliv se popsaná technologie stále nachází ve velmi rané fázi vývoje, už nyní tým výzkumníků ví, kterým směrem ji hodlá dále posunout. Jednou z úvah přitom je zaměřit se na takzvanou haptickou odezvu, díky níž by se stalo ovládání hologramu ještě realističtějším, neboť by zobrazovaný předmět bylo možné cítit i hmatem.
