Ikonickou zaoceánskou loď vlastnila společnost White Star Line. Jednalo se o největší osobní parník té doby. Titanic měl sloužit k převozu cestujících a pošty mezi Evropou a Severní Amerikou. Dne 14. dubna roku 1912 došlo těsně před půlnocí ke srážce plavidla s ledovcem, o dalších několik hodin později, konkrétně kolem půl třetí ráno, se parník rozpůlil vedví a potopil ke dnu.
Stavba Titaniku trvala tři roky
Stavba lodi započala na konci března 1909 a byla dokončena o tři roky později. Probíhala spolu s výstavbou sesterského Olympiku v loděnicích Harland & Wolff u Belfastu v Severním Irsku na objednávku zmíněné společnosti White Star Line. Zapojily se do ní tisíce dělníků.
Embed from Getty Images Embed from Getty Images Embed from Getty Images Embed from Getty Images Embed from Getty ImagesNa vodu byl parník spuštěn 31. května roku 1911 za velké účasti přihlížejících. Zajímavostí je, že k namazání slipu (zařízení ke spuštění lodi na vodu, pozn. red.) se mělo upotřebit 22 tun mýdla.
Stavbu financoval J. P. Morgan, který na ni přispěl částkou sedmi a půl milionu dolarů. Sám se měl účastnit i první plavby parníku, ale nemoc mu plány překazila. Projekt výstavby Titaniku přitom inicioval ředitel dotčené loděnice William Pirrie.
Bezpečnostní prvky Titaniku, které však nestačily
„Nepotopitelná“ loď byla 18 metrů vysoká, na šířku měla přes 28 metrů, zatímco její délka činila necelých 270 metrů. V podpalubí se nacházelo šest kotelen s celkem devětadvaceti parními kotly. Zajímavostí je, že z charakteristických čtyř vysokých komínů plnily svůj účel pouze tři. Poslední z nich se používal jako hlavní vývod ventilace a k odvětrávání kuchyně. Stavitelé lodi měli za to, že zvolení čtveřice komínů oproti třem dodá lodi na velikosti a důstojnosti.
Trup lodi sestával ze zdvojeného dna a disponoval šestnácti záplavovými komorami. To mělo vést k vyšší bezpečnosti – i při zaplavení čtyř vodotěsných komor měl být parník schopný udržet se na hladině. Naneštěstí, osudné noci došlo k zaplavení hned pěti komor. „…Titanic se snažil vyhnout ledovci a ten mu dlouze rozřízl pravobok. Tím se zatopilo pět komor a s těmi už loď nemohla vydržet na hladině. Na takovou zátěž nebyla loď konstruována,“ potvrdil v rozhovoru pro irozhlas.cz historik Tim Maltin.
Příliš málo záchranných člunů
Titanic mohl plout maximální rychlostí až 24 uzlů, respektive nějakých 44,5 kilometru za hodinu, jeho výkon dosahoval 50 tisíc koňských sil, přičemž loď byla schopná pojmout víc jak tři tisíce pasažérů. Reálně se na něm ovšem plavilo přibližně jen 1 317 cestujících. Těm zpříjemňovala plavbu posádka čítající zhruba 900 osob.
Navzdory právě řečenému se na lodi nacházelo pouhých 20 záchranných člunů, do nichž se mohlo poskládat nanejvýš 1 178 osob. Na toto podcenění situace ostatně Titanic nakonec šeredně doplatil, stejně jako na špatnou organizaci záchrany.
Do nejmenšího detailu
Hlavním lodním architektem byl Thomas Andrews, který měl na starosti technickou a konstrukční stránku lodi. Do roku 1910 se na projektu podílel i Alexander Carlisle, který jakožto vedoucí projektant zodpovídal za výzdobu interiéru a byl autorem návrhu mechanismu na spouštění záchranných člunů.
Titanic byl ztělesněním luxusu, který neměl obdoby. Vedle běžného vybavení se tu nacházely výdobytky moderní doby. Cestující se zde mohli projíždět ve výtazích, zaplavat si v bazénu, zapracovat na své kondici v tělocvičně nebo zajít do tureckých lázní. Na palubě byl dokonce vyhrazen prostor pro venčení psů a pro nemocné tu byla nemocnice s operačním sálem.
Nádobí z Březové
K setkávání pasažérů byly určeny společenské místnosti, jako třeba čítárna, kuřácký salon nebo zimní zahrada. Cestující se dále mohli procházet po promenádách, přičemž značnou část plavby trávili i v jídelnách či kavárnách.
Okusit zdejší jídlo či nápoje mohli z nádobí, které vyrobily „zlaté české ručičky“. Porcelán s typickou korunkou a zkříženými kladívky totiž pocházel z porcelánky Pirkenhammer, která sídlila v Březové u Karlových Varů.
Pro cestující zde byly k dispozici také mrazicí boxy s čerstvě řezanými květinami a všechny třídy mohly zároveň využít služeb kadeřnictví a holičství. Co se týče exteriéru lodi, z vnějšku lemoval její trup zlatý pruh. Titanic tak svým exteriérem i bohatě vybaveným interiérem jen potvrzoval, že jde o vrchol lodního stavitelství tehdejší doby.
Zdroje: titanicworld.cz, plavidla.cz, kdd.cz, zoom.iprima.cz