Retro fotogalerie: V první fázi stavby Panamského průplavu zahynulo přes 20 tisíc dělníků. Společnost, která ho budovala, nakonec zkrachovala

O Panamském průplavu bylo v uplynulých měsících v souvislosti s návratem Donalda Trumpa do Bílého domu a jeho snah získat nad ním plnou kontrolu napsáno mnohé. Není proto na škodu si připomenout, jak toto impozantní inženýrské dílo vznikalo.   

Za předchůdce Panamského průplavu se označuje takzvaná Křížová cesta, která Atlantský a Tichý oceán propojovala po souši, a to skrze silnici dlážděnou oblázky. Španělé ji zbudovali na nařízení krále Karla V. Do výstavby samotného průplavu se o několik století později pustili jako první Francouzi, po nich práci převzali a stavbu dokončili Američané.

V projektu se nejprve angažovala Světová společnost mezioceánského průplavu a inženýr Ferdinand Lesseps, který měl již v té době za sebou úspěšné dokončení Suezského průplavu. Kromě něj přiložily ruce k dílu i další známé osobnosti, jako třeba Alexandre Gustave Eiffel. Jeho přínos spočíval ve vypracování plánů na výstavbu zdymadel. 

Dělníky sužovaly nemoci a živelní pohromy

Budování průplavu Francouzi započalo roku 1881. Podíleli se na něm dělníci a stavitelé z různých koutů světa, přičemž nejvíce jich přicházelo z Řecka, Španělska, Itálie, Číny, Afriky a Antil. Stejně tak ale do Panamy za prací mířili i zločinci prchající před zákonem. 

Jak už to tak bývalo, i v tomto případě museli dělníci při výstavbě čelit velmi náročným podmínkám. V důsledku toho během budování průplavu přišlo o život víc jak 20 tisíc z nich. Zmařené životy měla na svědomí minimální hygiena, jedovatí hadi a různé nemoci, od úpalu přes malárii až po žlutou zimnici. 

Výstavbu ale provázely i další pohromy, jako například záplavy na řece Chagres, sesuvy půdy a jiné technické potíže. To vše způsobilo francouzské společnosti nemalé finanční ztráty, což v roce 1889 vyústilo vyhlášením jejího bankrotu. Za pouhých sedm let totiž prodělala skoro 300 milionů dolarů. 

Na práci Francouzů navázali Američané

Američané projekt převzali ve chvíli, kdy se nacházel zhruba ve třetině své výstavby. Spolu s tím učinili v původním návrhu od Francouzů několik zásadních změn, jež počítaly s přehrazením řeky Chagres a vytvořením jezera Gatun. To mělo sloužit jako zásobárna vody pro nově navržená zdymadla. 

Zatímco Paříž usilovala o prokopání kanálu na úrovni moře, dle Američanů dávalo větší smysl vsadit právě na soustavu zdymadel, kdy loď proplouvající kanálem na jedné straně nejprve vystoupá o několik desítek metrů a poté se po překonání jezera na straně druhé opět spustí na úroveň moře. Kromě toho se Američané zasadili i o zlepšení podmínek pro pracující dělníky. Zbudovali kanalizaci a ve snaze ochránit je před moskyty nechali zavážet přilehlé bažiny vybagrovanou hlínou z průplavového pásma. Nově byl stavařům také k dispozici lék chinin, který se jim přimíchával i do pitné vody.

Přečtěte si také:

Sucho ohrožuje světovou logistiku. Panamský průplav bude muset v zimě omezit počty lodí na méně než polovinu

Všechna tato opatření vedla ke snížení úmrtnosti dělníků oproti dřívějšímu stavu až o 92 procent. Mužem, který se o zlepšení hygienických podmínek na stavbě zasloužil ze všech nejvíce, byl vedoucí inženýr John Frank Stevens, který po roce působení vystřídal svého předchůdce Johna Findleyho Wallaceho. 

Sesuv půdy průplav na šest let uzavřel

Ke zdárnému konci dovedli Američané stavbu Panamského průplavu v roce 1914. K jeho slavnostnímu otevření došlo konkrétně 15. srpna, když jím tehdy jako vůbec první loď proplul parník Ancon. Plně zprovozněn byl však až po 1. světové válce – ještě v témže roce zde totiž došlo k sesuvu půdy, který vedl k jeho zatarasení a uzavření na dalších šest let.

V podstatě ihned po svém dokončení se toto vodní dílo stalo předmětem sporů mezi Panamou a Spojenými státy, které průplav nadále využívaly a kontrolovaly. Prvním krokem k dohodě mezi oběma zeměmi byla smlouva podepsaná v roce 1977 americkým prezidentem Jamesem Cartrem a panamským generálem Omarem Torrijosem. Následovalo postupné předávání pásma panamským úřadům, které vyvrcholilo v roce 1999.  

Technické údaje průplavu

Na závěr uveďme ještě několik základních technických údajů. Zdymadla průplavu tvoří komory vylité betonem o délce 300 a hloubce 13 metrů. Vrata komor přitom sestávají z ocelových plátů vážících 700 tun. 

Závěsy vrat a trysky řídí 1 500 elektromotorů, přičemž na důležitých místech kanálu jsou umístěny halogenové lampy o výkonu 1 000 Wattů. Díky tomu jím lodě mohou projíždět i v noci. Panamský průplav měří téměř 82 kilometrů a funguje 24 hodin denně každý den v roce. 

Zdroje: ČT24.cz, časopis Stavebnictví, vysokeskoly­.cz, sailing-club.cz, dspace.cuni.cz.