Donedávna byl stotisícový holandský Maastricht znám zejména jako město se sklářským, keramickým a papírenským průmyslem.
Od 11. prosince 1991 jméno města doslova hýbe celou Evropou. Toho dne tu vyvrcholila mezinárodní konference o evropské měnové a politické unii. Výsledkem těchto jednání byla dohoda o Evropské unii.
Atraktivnost a možnosti evropského hospodářského prostoru jsou natolik zřejmé, že prakticky na každém jednání Evropského společenství je nastolena otázka přijetí nových členů. Oficiálních žadatelů je řada: Rakousko, Švédsko, Finsko, Kypr, Malta a Turecko, v krátké době se očekávají přihlášky od Norska a Švýcarska. Mezi čekajícími jsou i Polsko, Maďarsko a Československo.
Naše přijetí se v důsledku vnitropolitických změn poněkud komplikuje. Na současnou situaci musíme pohlížet ze dvou hledisek. První vychází z předpokladu, že Československo zůstane jediným subjektem mezinárodního práva. Přitom je třeba vyjít z Evropské dohody zakládající přidružení mezi ČSFR a společenstvím, která byla podepsána koncem minulého roku a dosud nevstoupila jako celek v platnost. Asociační dohoda předpokládá zřízení oblasti volného obchodu a tento proces, který byl vtělen do Prozatímní dohody, již započal 1. března 1992. Předpokládá se, že cíle bude dosaženo do devíti let.
V současné době však nelze nebrat v úvahu i možnost rozdělení československého státu. K Asociační dohodě je ale připojeno prohlášení, podle něhož za provádění dohody odpovídá výlučně Česká a Slovenská federativní republika. Obecně platí, že v případě, že tento subjekt přestane existovat, bude záležet na vzniklé situaci a podle ní bude otázka nástupnictví řešena.
I Evropské společenství považuje totiž za svého partnera ČSFR a nebude proto záležet pouze na stanovisku nových státních útvarů, které by na našem území vznikly.
Pavel Dvořák
Profit č. 38/1992
