Pražské mosty jsou ve stále horším stavu a diskuze o jejich budoucnosti budí mezi odborníky i laickou veřejností silné emoce. A platí to také pro ten na Výtoni, který je starý 123 let a představuje nejen důležitou dopravní tepnou, nýbrž i nedílnou součást ikonického panoramatu s Vyšehradem.
Správa železnic prosazuje výstavbu mostu nového, trojkolejného. Odborníci a památkáři naproti tomu volají po zachování originální konstrukce. Zastání nalézají například u Nadačního fondu (NF) Vyšehradský most, který navrhuje stavbu opravit na místě, zachovat železniční provoz, minimalizovat výluky a ještě ušetřit. Jejich zjištění podpořilo také UNESCO, které chrání historické jádro Prahy, a připojilo se i více než 25 tisíc obyvatel podepsaných pod peticí za zachování původní konstrukce. Celý spor dokonce zaujal i web BBC.
„Hmota navržené novostavby je oproti současnému mostu mnohem masivnější, což z pečlivě navolených úhlů prezentačních vizualizací nemusí být na první pohled patrné,“ uvádí pro Euro.cz architekt a mostní inženýr Petr Tej s tím, že současná ikona pražské železnice je dokladem dovednosti našich předků, památníkem éry vzestupu českého průmyslu a jeho technické vyspělosti.
„Tyto důležité stopy z paměti města v poslední době mizí. Vrstva industriální architektury přelomu 19. a 20. století je ovšem pro Prahu důležitá a formativní úplně stejně jako ty předchozí i ty následující,“ přidává se mluvčí NF Vyšehradský most Jan Havlíček. Ten zdůrazňuje, že dle jejich studie rekonstrukce stačí vyměnit 15 procent oceli, zatímco předchozí posudky hovořily až o 70 procentech, což je obrovský rozdíl.
Skutečná tepna moderní železniční dopravy
Na zmíněné studii se podílel tým českých i mezinárodních odborníků a její závěry potvrdila i respektovaná evropská technická univerzita, curyšská ETH (Švýcarský federální technologický institut). „Studie rovněž prověřila, že dlouhodobě plánovanou kapacitu lze naplnit i dostavbou třetí koleje na samostatné subtilní konstrukci, která ráz města nenaruší tolik jako masivní trojkolejná novostavba,“ zmiňuje Havlíček.
Rekonstrukce je tak podle jeho slov jediný možný způsob, jak most co nejdřív proměnit ve skutečnou tepnu moderní železniční dopravy v Praze. „Bude to rychlejší, levnější a jednodušší cesta než novostavba, která nemá ani jedno důležité razítko,“ míní.
Mají pravdu inženýři?
S navrhovanou rekonstrukcí nesouhlasí ředitel odboru přípravy staveb Správy železnic (SŽ) Pavel Paidar, který pro BBC uvedl: „Ten most teď zvládá asi tři čtvrtiny železniční dopravy v Praze a mohl by i víc, ale kvůli korozi lze dnes využít jen asi 60 procent jeho kapacity. To je s ohledem na očekávaný růst železniční dopravy zásadní problém. Ano, je to kulturní památka, ale čím dál víc se ukazuje, že se tyto dvě věci – dopravní potřeby a památková ochrana – nedají sladit.“
Nový most má mít, jak již bylo zmíněno, tři koleje a podle vizualizací by měl tomu původnímu vzdát důstojný hold, neboť jeho silueta je podobná siluetě současné. Návrh navíc počítá s tím, že celá oblast na obou stranách řeky projde revitalizací.
„Hlavním důvodem pro nový most je nutnost zajištění bezpečné a kapacitní železnice nejen na území hlavního města Prahy, ale i na páteřní trati směrem na Německo, na níž Výtoňský most leží. Neméně důležitý je i význam projektu pro zlepšení kvality veřejného prostoru na obou březích Vltavy,“ říká pro Euro.cz mluvčí SŽ Nela Eberl Friebová s tím, že nejde o demolici, ale výměnu nosné konstrukce a přesun té stávající.
Starý most má být totiž podle předchozích návrhů přemístěn asi o osm kilometrů jižněji do pražských Modřan, kde by sloužil jako lávka pro pěší a cyklisty. Ale i tento nápad čelí kritice, protože Vltava je tam užší a podle odpůrců bude železniční most působit uprostřed louky bizarně.
Věčné dilema
Jaký osud „výtoňský“ most potká, je zatím ve hvězdách. „Je mylné si myslet, že tu máme dva protichůdné zájmy, tedy dopravu a ochranu kulturního dědictví,“ tvrdí filantrop a spoluzakladatel zmíněného nadačního fondu Tomáš Bistrický. Dle jeho názoru zmíněná studie ukazuje, že zde žádný konflikt není a že se oba dva přístupy mohou vzájemně podpořit.
Důležité každopádně je, že konečné rozhodnutí současného sporu nebude ani na inženýrech, ani na památkářích, ale na české vládě. Potvrzují to i slova Eberl Friebové: „Správa železnic bude dále postupovat v součinnosti s Ministerstvem dopravy a Ministerstvem kultury.“
