na slovíčko Našim pravopisným pravidlům se pořád přezdívá nová, ačkoliv už dorostla do puberťáckých let. Byla počata liberálním polibkem a překvapilo na nich, jak zmizel direktivní přístup předešlých. Následkem čehož si do dneška málem každý přibrušuje pravopisné zásady na svůj vkus.
na slovíčko
Našim pravopisným pravidlům se pořád přezdívá nová, ačkoliv už dorostla do puberťáckých let. Byla počata liberálním polibkem a překvapilo na nich, jak zmizel direktivní přístup předešlých. Následkem čehož si do dneška málem každý přibrušuje pravopisné zásady na svůj vkus. Týká se to rovněž přípony z titulku.
Termíny jí končící označují nějaký směr či hnutí, ať už jde o umění, kulturu, filozofii, politiku a podobně. Tím se však ani o krůček nepřiblížíme rozhodnutí, zda je psát s (es), nebo se (zet) uprostřed. Obecně vzato, nesporné je jedno: Formy kodifikované v Pravidlech českého pravopisu se stále více přibližují mluvené češtině. Tedy jinými slovy: i v případech výpůjček z cizích jazyků se slova píší tak, jak se u nás vyslovují. Ale pozor, nejde o výslovnost přejatou, ale u nás ustálenou! Vezměme si za příklad termín rezort, „obor, nejčastěji úřední působnosti“. Východiskem je francouzské ressort; sykavka je tam zdvojená právě proto, že se slovo vyslovuje s . Stejnou poutí prošla diskuze, od latinského discussus.
U nás zdomácněla vlastně chybná výslovnost. Cestu z tohoto guláše našli tvůrci Pravidel v tom, že odstoupili od původního návrhu psát podle běžné výslovnosti a umožnili duplicity. Tedy rezort i resort, diskuze i diskuse. Pokud si však vyberete, měli byste to dodržovat. Totéž platí o dvojím psaní koncovky, která nás zajímá; v obou případech se čte (-izmus). My v Profitu píšeme -ismus, i když ani -izmus není chyba.
