Na slovíčko Termín strategie se poslední týdny ozývá častěji, především v ústech vicepremiéra pro ekonomiku Martina Jahna. A to v souvislosti s údajným hospodářským růstem, případně s jeho dalším rozvojem. Je-li takový optimismus oprávněný, ponechme na ekonomech, my se podívejme na zoubek celkem běžnému termínu strategie.
Na slovíčko
Termín strategie se poslední týdny ozývá častěji, především v ústech vicepremiéra pro ekonomiku Martina Jahna. A to v souvislosti s údajným hospodářským růstem, případně s jeho dalším rozvojem. Je-li takový optimismus oprávněný, ponechme na ekonomech, my se podívejme na zoubek celkem běžnému termínu strategie. Neobjevíme žádnou Ameriku, uvedemeli, že pochází z vojenského, tedy militárního slovníku. Původně vyjadřoval „umění vést válku“, ale během času se význam rozšířil na „způsob plánování, řízení a podobné činnosti směřující k dosažení cíle“. Etymologie nás zavádí do staré řečtiny, kde stratós znamenalo „tábor“ a sloveso v první osobě agó „vedu“. Podle vicepremiéra by měl být na základě vládní strategie vytvořen Národní rozvojový plán, čímž se dostáváme k dalšímu zajímavému jazykovému jevu. Ono totiž slovo plán natolik zkompromitovala hantýrka předchozího režimu, že se ho obezřetnější ekonomičtí teoretikové po delší dobu raději ani klacíčkem nedotkli. Žádný div, vždyť není tomu ani tak dávno a slovo plán měl v hubě kdekdo a na druhé straně se zase kdekomu zajídalo; rovněž názorný příklad, jak může seriózní termín dopadnout u veřejnosti. Ačkoliv to tak na prvý pohled nevypadá a plán nám zní až domácky důvěrně, má i on kořeny v latině. Vznikl z ní - původně s významem náčrt - ve francouzštině od plantáre, „stavět, sázet“ (viz také internacionalismy plantáž, „velká plocha osazená užitkovou rostlinou“, či transplantace). Do češtiny se dostal prostřednictvím němčiny.
