na slovíčko Jako východisko nám poslouží citát z černé kroniky: „Soud vynesl ortel nad údajným vrahem své matky.“ Jeho konstrukce většinu při čtení nezarazí, přitom je nesporně chybná. Nejenom z hlediska mluvnického, ale také významového. Kdo koho komu zavraždil?
na slovíčko
Jako východisko nám poslouží citát z černé kroniky: „Soud vynesl ortel nad údajným vrahem své matky.“ Jeho konstrukce většinu při čtení nezarazí, přitom je nesporně chybná. Nejenom z hlediska mluvnického, ale také významového. Kdo koho komu zavraždil?
Čeština se vyznačuje možností, nevyskytující se v mnoha dalších jazycích. Dokáže totiž označit zvláštním způsobem vztah k osobě nebo věci, která je v téže větě podmětem. Mluví se o něm jako o zvratném; vyjadřuje jej i přivlastňovací zájmeno svůj. Jeho neužívání, respektive chybné užívání velmi často prozradí česky mluvící cizince. Zdá se však, že v poslední době činí potíže nejen jim, jak prozrazuje věta úvodem - mimochodem citovaná z takzvaného bulváru.
Ovšemže je na místě spíše sledovat, co chci vlastně říci, než si vybavovat poučky z hodin češtiny. Vyjdeme-li tedy z toho, pak jsou v uvedeném příkladu vztahy mezi jednotlivými větnými členy zcela přehledné.
Aby nedocházelo k nedorozuměním, někdy hraničícím až s komičností, poučce se přece jenom nevyhneme: „Zvratné přivlastňovací zájmeno svůj přivlastňuje k podmětu dané věty.“ Takže uvedené sdělení mělo vypadat takto: „Soud vynesl ortel nad údajným vrahem (jeho) matky.“
Nejjednodušším způsobem, jak se chybě vyhnout, bude přivlastňovací zájmeno vypustit. V naší mateřštině je i bez něho zřejmé, čí matka byla zavražděna. Ne však v angličtině, a tak se zdá, že módní nadužívání přivlastňovacích zájmen u nás aktuálně ovlivňuje právě ona.
