Za studium na vysoké škole by se mělo platit, tvrdí Miloš Drdla, předseda představenstva Brno International Business School (B. I. B. S.), jedné z největších tuzemských soukromých vysokých škol. „Vysokoškolské vzdělání je statek, jenž člověka zvýhodňuje na trhu práce. Zpoplatnění by navíc mělo pozitivní dopady. Studovali by jen ti, kdo opravdu studovat chtějí, a na druhé straně zaplatí-li si někdo za studium, zvýší se jeho nároky na úroveň obdržené služby, “ dodává.
EURO: Vaše škola spolupracuje při nabídce studijních programů s britskou The Nottingham Trent University. Proč jste po sedmi letech existence zažádali i o českou akreditaci?
DRDLA: Chtěli jsme tím vyjádřit stabilitu a určitou úroveň vůči trhu. Kromě toho jsme s českou akreditací spojili i akreditaci nového bakalářského programu. Nyní nabízíme studentům „double degree“. Student u nás studuje jeden program, dělá jedny zkoušky, ale získává dva diplomy. Český bakalářský titul Bc. a britský BA (Hons).
EURO: Podporujete placení studia, to ale znevýhodní sociálně slabší studenty.
DRDLA: Stát může dát k dispozici určité granty či stipendia a úvěry. Sociálně slabší, ale nadaní studenti by tak měli přístup ke vzdělání zachován. Navíc při zpoplatnění studia sehraje při výběru školy větší roli „návratnost investice“ - lidé budou studovat obory, jež společnost potřebuje a které jim zajistí schopnost takový úvěr splatit. Pak nebudou všichni právníky či ekonomy, ale půjdou studovat i technické a přírodovědné obory. Také by se omezil dosavadní systém, kdy lidé na školách zůstávají, aby dostali nějaký titul, ale společnosti je to k ničemu. A utrácejí se peníze daňových poplatníků, nikoliv soukromé prostředky! Například ve Švédsku lidé platí školné, které začínají splácet po dokončení školy tak, jak jim to jejich ekonomická situace dovolí.
EURO: Některé soukromé vysoké školy tvrdí, že dochází k diskriminaci nejen studentů, ale celého sektoru. Máte stejný pocit?
DRDLA: Na jedné straně existují školy, které si na vše musí vydělat samy, na druhé veřejná vzdělávací zařízení, jež stát sanuje obrovským množstvím peněz. Tyto školy nemají důvod šetřit, a navíc poskytují vzdělání zadarmo, a tím pádem mají velkou konkurenční výhodu. Přinejmenším takto k diskriminaci soukromých škol dochází. Každý, kdo splní předem definované požadavky na vysokoškolské studium daného oboru, by měl od státu dostat peníze, garanci nebo příslib úvěru a svobodně si vybrat, půjde-li na státní či soukromou školu nebo do zahraničí.
EURO: Sníží zpoplatnění studia nároky na státní rozpočet?
DRDLA: Určitě. Stát by v řadě případů vystupoval jen v roli garanta a studium by financovaly například banky. Erár by tak volné prostředky mohl použít na podporu oborů strategického významu. Dnes ale zřejmě neexistuje koncepce, která by řekla: budeme nejlepší v biotechnologiích nebo třeba ve strojírenství. Podporujeme všechno a nic.
EURO: Existují obavy, že nedostatek technických odborníků v budoucnu poškodí konkurenceschopnost naší ekonomiky. Souhlasíte?
DRDLA: Tento problém již nastal. Na mnoha technikách včetně chemie a dalších přírodovědných oborů jsou studenti firmami rozebrání již ve třetím či čtvrtém ročníku. Po studentech technického zaměření je obrovská poptávka. Ale pozor, poptávka je pouze po kvalitních studentech, právě ti, co přežívají, zůstávají mimo. Navíc budeme-li připravovat opravdu kvalitní odborníky, v budoucnu se nestaneme pouhou manufakturou západní Evropy, ale budeme se podílet na vývoji a výzkumu.
EURO: Nicméně soukromým školám se často vytýká, že si u nich studenti vzdělání kupují.
DRDLA: I podobné případy se zřejmě vyskytují. Na druhé straně pokud nějaká škola na takovou hru přistoupí, vystavuje se riziku zprofanování svého jména a žádný kvalitní student tam nepřijde. A dnes již jsou lidé ochotni platit za kvalitu a jít i do náročných škol.
EURO: Měřítkem v tomto případě může být množství studentů, se kterými se škola během studia rozloučí. Kolik jich je v B. I. B. S.?
DRDLA: Co se týče bakalářského programu, troufám si tvrdit, že jich je podstatně více než na státních školách. Z 80 studentů prvního ročníku v roce 1998 studia úspěšně ukončilo asi 20 lidí. Někteří byli odejiti a někteří odešli sami. Postupně se tento podíl zmenšoval, přesto je to nyní kolem 40 až 50 procent.
EURO: Proč nastavujete tak vysokou laťku, když přicházíte o peníze?
DRDLA: Je to otázka dlouhodobé perspektivy. Pokud jsou studenti spokojení, určitě nás doporučí. Navíc my komunikujeme i se studenty, kteří školu opustili předčasně, a část z nich se k nám do školy opět vrací.
EURO: Příspěvky na bydlení by měli v budoucnu dostat všichni studenti bez ohledu na to, navštěvují-li státní či soukromou školu. Co o tom soudíte?
DRDLA: Jedná se o krok správným směrem. Nevnímám to však jako něco mimořádného, ale spíše jde o nápravu nynějšího pochroumaného stavu - v podstatě dochází k diskriminaci studentů soukromých škol. Podobně jsou v oblasti ubytování diskriminováni i někteří studenti veřejných škol. Bydlíte-li 122 kilometrů od Prahy, koleje dostanete, ale žadatel s bydlištěm ve vzdálenosti 120 kilometrů nárok nemá. Dva kilometry mohou znamenat rozdíl třeba padesát tisíc korun ročně za ubytování. Divím se, že stát ještě nikdo nežaloval.
