Menu Zavřít

Na hraně zítřka. Jak nás změnila koronakrize a jak bude vypadat naše budoucnost?

15. 6. 2020
Autor: Shutterstock

Říká se tomu bifurkace. Bod zvratu. Odbočka ve vývoji. Přichází, když napětí v systému jsou už tak velká, že se změní dosavadní směr. Je to náš případ?

Zatímco místní, evropští i světoví politici se snaží, aby se
systém globálního kapitalismu znovu rozjel naplno tak, jak fungoval před
koronakrizí, futurologové, psychologové a sociologové upozorňují na to, že se opravdu
něco podstatného změnilo. Think-tanky celého světa tak chrlí scénáře dalšího
vývoje, jen nikdo neví, který je ten správný.

Německý Institut budoucnosti (Zukunft Institut) vytvořil rozsáhlou studii vize vývoje byznysu, trhů a společností v nejbližší době, nazvanou Svět po koroně (Die Welt nach Corona), v níž jsou takové scénáře hned čtyři. Nejhorším modelem je totální izolace, tedy boj všech proti všem, v osobním i mezistátním smyslu. Následuje život v permanentní krizi, ústup do soukromí a malých kmenů, kterému editoři říkají neotribalismus, a nakonec nejoptimističtější model odolné společnosti.

Ten připomíná novodobou utopii: „Bude docházet k samočištění trhů … vyváženosti mezi lokálním a globálním obchodem … zvítězí holistický, celostní přístup, který umožní vytvoření zdravého prostředí pro všechny … dojde k reorganizaci měst a megalopolí podle ideje glokalizace, která kombinuje lokální i globální ohledy života … pomůže k tomu efektivní využití velkých datových souborů, tzv. big data … a samozřejmě umělá inteligence, mnohem masověji využívaná … vznikne nová kultura nového MY (We-culture).“

Odkouzlená věda

Idea „odolné společnosti“ má evidentně medicínský organický základ: jedině komplexně odolný organismus má šanci proti virům pozdně moderní doby, ať už jde o viry biologické, virtuální nebo společenské. Medicína, jak vidno, žene vpřed i sociální vědce, kteří projikují naši budoucnost a stávají se proroky současnosti. „V dějinách moderních médií asi neexistuje období, kdy by přírodní vědci byli reprezentováni v médiích častěji – buď přímo jako mluvčí nebo jako citované zdroje,“ říká socioložka Irena Reifová, která se specializuje na kulturní roli médií.

„Je obtížné odhadovat, co to udělalo s obrazem vědy a
expertního vědění v očích veřejnosti. Skutečně by to mohlo vypadat jako
vznik kultu a iracionální víry ve vědu.“ Reifová ale připomíná, že média ve
snaze mít co nejvíc nových a nových informací předkládala různé vědecké názory
a odhalovala nejistotu vědců. „To mohlo vědu i částečně odkouzlit,“ říká
socioložka.

Její kolega z Fakulty sociální věd UK a šéf správní rady
Fondu nezávislé žurnalistiky Josef Šlerka k tomu dodává ještě jednu
důležitou věc: „Podle mě došlo spíše k totálnímu rozpojení vědy a
společnosti. My na vědu strašlivě spoléháme, ale ona najednou říká, my takto
rychle nejsme schopni dodat, co vy potřebujete. Takhle rychle věda pracovat
neumí. Navíc se ukázalo, že samotná data k ničemu nestačí,“ popisuje
pochybnosti o roli vědy v současných společnostech Šlerka, který jako by
potvrzoval slavnou tezi o tom, že teorie předchází data, není-li teorie, tedy nějaký
výklad světa či fenoménu, data sama nepromluví.

Homo home office

To, že věda, zejména medicínské obory, možná bude řídit naše
životy po koronaviru, ale není nic tak úplně nového. Koronakrize jen uspíšila a
zviditelnila mnoho tendencí, které se už dávno rýsovaly. Naplno se například projevila
osudová závislost světa na moderních komunikačních technologiích, které zabraly
další rozsáhlá pole, a na nich už zůstanou. Práce z domova, home office,
zůstane v mnoha firmách běžnou, dokonce primární volbou.

Netýká se to jen Twitteru, který nechal své zaměstnance zvolit, odkud budou pracovat, i když jeho příklad je pochopitelně téměř ikonický. Home office se během koronakrize stal pracovním standardem 21. století, a to nejen pro firmy, ale zcela jistě i pro školy. Dokonce i české ministerstvo školství už alespoň teoreticky počítá s tím, že část výuky by se kvůli větší efektivitě a individualizaci distančního vyučování mohla v budoucnu odehrávat online z domova, čímž by se vytvořil úplně jiný rytmus školy.

Znamená to ohromný boom pro komunikační platformy, který se
pochopitelně projevil už během koronakrize. Společnost Apptopia, která mimo
jiné shromažďuje a analyzuje data v oblasti aplikací, zjistila, že
nejvytíženější komunikační platformou byla aplikace Zoom, která přeskočila i
Google Clasroom. Obě platformy vykazovaly v App Store exponenciální nárůst
uživatelů. O trochu hůře si vedla aplikace Microsoft Teams, která byla hojně
používána i před krizí, ale i ona během uzávěr v pandemii prudce rostla.

Analytici upozornili ještě na jednu důležitou změnu: lidem
už nestačí si psát či posílat obrázky, chtějí, potřebují se navzájem vidět. To
vše znamená ohromný nárůst nároků na kvalitu sítí a serverů, rozšiřování IT
vybavení, jež by mohlo být i důležitou náhradou pro pronajímatele kancelářských
prostor, kteří vlivem pokoronavirového boomu práce z domova přijdou o část
klientely.

Obliba home office a distančního vzdělávání, s nimiž i počítačově gramotnější Češi udělali velmi dobrou zkušenost, potvrzuje, že definitivně dochází k prolnutí soukromé a veřejné oblasti života, takže čas, kdy odpočíváme a jen tak rozvíjíme sami sebe, se od času pracovního nedá skoro rozlišit. Německý filozof korejského původu Byung-Chul Han právě v tomto prostoupení veřejného a soukromého, k němuž došlo během koronakrize doslova viditelně, vidí jednu z příčin vyčerpání a vyhořelosti lidí ve společnosti zaměřené na výkon.

„Společnost zaměřená na výkon je společností sebevykořisťování,“
píše Han ve své knize Vyhořelá společnost. „Myslím, že byla významně narušena
soukromá sféra našich životů a že je to špatně,“ navazuje Josef Šlerka. „Ze
soukromí se tak stává zboží, které je využíváno k byznysu. Kromě toho my
tu technologii ještě úplně nezvládáme, protože nemáme habitus, patřičný zvyk,
rutinu, způsob nakládání s ní. Po čtyřech pěti hodinách na Zoomu byli
studenti totálně vyčerpaní, musíme se jej nejdříve nějak naučit používat,“
vysvětluje Šlerka.

Krize plná seriálů

Hanovy analýzy současného světa, s nimiž se Šlerkův postoj z velké části kryje, dávají za pravdu třetímu scénáři Institutu budoucnosti, tedy ústupu do soukromí a životu v malých kmenech propojených komunikačními sítěmi. „Popravdě české veřejné sféře by trochu víc digitalizace neškodilo. Pokud je pravda, že zkušenost s online nástroji komunikace kvůli koronakrizi získali i lidé, kteří ji dosud neměli, bylo by dobré to využít například k tlaku na možnost volit online alespoň v parlamentních volbách,“ oponuje pesimistickému Hanovi mnohem optimističtější socioložka Reifová. „Videokonference už nejsou jen pro nadnárodní manažery, umějí je teď používat mnohem širší vrstvy. Člověk má právo na ochranu soukromí, ale tento typ prolínání soukromého a veřejného, který člověk může sám regulovat, nepovažuji za nebezpečný.“

Jenže je toho možná už trochu moc: doma pracujeme,
z domova se učíme, z domova budeme virtuálně cestovat, z domova
budeme volit, z domova nakupujeme, z domova se bavíme. Koronakrize,
kterou rámují masové online nákupy po celém světě, posílila nebývalým způsobem také
domácí zábavu. Byla to také krize plná seriálů, filmů a her. Streamovací služba
Netflix hlásí během krize další příliv předplatitelů, a to celosvětově o
patnáct milionů. Dohromady jich má dnes Netflix po planetě už 188 milionů. Cestou
streamu se vydal i zábavní obr z největších Amazon, silnou konkurencí je
HBO. „Zájem o streamingové služby a stejně tak i o HBO GO
roste dlouhodobě. Je to dáno měnícím se životním stylem, kdy více diváků
preferuje sledovat oblíbený obsah v době, kdy je to pro ně nejvhodnější,“ říká
ředitel české pobočky HBO Europe Michal Mizera.

„To ale neznamená, že by ubývalo těch,
kteří sledují klasické lineární vysílání televize, sledovanost streamu ale během
krize opravdu velmi narostla,“ dodává. Mizera je přesvědčen, že i po
koronakrizi bude pokračovat trend zájmu o kvalitní filmy a seriály na požádání.
Budoucnost hlavní masové zábavy je jasně načrtnuta.

MMF24

Zatím to vypadá, že místo vytváření
odolné společnosti, o které mluví studie Institutu budoucnosti, vytváříme
společnost úniku do soukromí, které umíme prodat, ale i si ho pořádně užít. Má
tedy odolná společnost ještě šanci? „Definitivně se v této krizi
potvrdilo, že žijeme v globální síti. Planetární člověk, o němž mluvil
Teilhard de Chardin, opravdu existuje. Bohužel neumíme na nebezpečí zatím reagovat
jinak, než že tu síť vypneme. Bráníme se tím, že umíráme,“ uvažuje Šlerka. „Tahle
zkušenost tu zůstane. Nebudeme na ni reagovat okamžitou změnou, ale postupně se
propíše do všech procesů a do systému rozhodování a nakonec ke změně
k planetárnímu způsobu života a globálním institucím postupně dojde.“

  • Našli jste v článku chybu?

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).