Luxusní obchody, vyhlášené restaurace, prvotřídní hotely a tropické klima tvořily v kombinaci s nízkými daněmi obrovské lákadlo, jež z Dubaje udělalo světové centrum milionářů a miliardářů. V uplynulých týdnech ale pověstí města značně otřásla válka v Íránu, respektive íránské dronové útoky namířené právě i proti Spojeným arabským emirátům.
Kvůli obavám o svoji bezpečnost se nyní mnoho bohatých poohlíží po vhodnějším útočišti, kterým by mohl být třeba severoitalský Milán. Jedno z finančních center Evropy a zároveň světová metropole módy naskýtá boháčům celou řadu lákadel. „Itálie má jedny z nejlepších výhod – rovnou daň a dobrou kvalitu života. Lidé opouštějící Emiráty si tedy mohou snadno představit, že bydlí v Římě nebo Miláně, což jsou mezinárodně známá metropolitní centra,“ řekl pro list The Guardian Armand Arton, konzultant, který pomáhá rodinám multimilionářů a miliardářů s přestěhováním do zahraničí.
Daň sedm milionů ročně? Pro bohaté pakatel
Jedním z nejdůležitějších důvodů, proč se Milán stal domovem mnoha bohatých bankéřů, právníků a investorů, je již zmíněný italský režim rovné daně. Díky němu v zemi bohatí zahraniční rezidenti platí plošnou sazbu ve výši 300 tisíc eur (necelých 7,4 milionu korun) ročně – což možná na první pohled nezní jako málo, pro tuto sortu lidí se ale jedná pouze o drobné.
V mnoha evropských zemích, jako je například Spojené království, je navíc daňová sazba pro bohaté mnohem vyšší. Právě majetní Britové tedy patří k jedněm ze skupin, které do Milána prchají nejvíce – současný trend si dokonce v italštině vysloužil specifické pojmenování „svuota Londra“, česky zhruba „evakuace Londýna“.
„Italský daňový režim je jednoduchý a bohatí lidé ho milují. Itálie je navíc krásná země a Milán má rozvinutý sektor finančních služeb. Z toho jasně vyplývá, že mnoho věcí, které dělají Londýn atraktivním, nabízí i Milán,“ shrnul Marc Acheson z finanční poradenské společnosti Utmost Wealth Solutions.
Cizinci se už Itálie nebojí
Klíčové pro postavení Milána je podle odborníků rovněž fakt, že Itálie se v posledních letech zbavila své pověsti politicky nestabilní destinace. Mnoho bohatých se totiž obávalo kroků údajně populistické premiérky Giorgie Meloniové. „Zpočátku panovala určitá skepse, nyní už se ale klienti života v Itálii nebojí. Nedávné události navíc ukazují, že nejistota panuje prakticky po celém světě,“ popsal Roberto Bonomi, partner v advokátní kanceláři Withers.
Podle odhadů jeho italských kolegů z Maisto e Associati, což je firma specializující se na daně, se k tamnímu systému rovné daně dosud připojilo asi pět tisíc osob. Zatímco dříve se jednalo hlavně o lidi s italskými kořeny, kteří se rozhodli vrátit z osobních či daňových důvodů, v uplynulých letech k nim přibylo mnoho již zmíněných Britů, ale i cizinců z dalších částí světa.
Podle Artona je navíc v posledním měsíci patrný také značný zájem boháčů, kteří dosud žili právě v Dubaji. „Itálie podané žádosti zpracovává rychle. Přitahuje tedy hlavně lidi kvapně opouštějící Perský záliv, kteří se chtějí přestěhovat do Evropy a chtějí využít místních výhod,“ uvedl konzultant.
Ceny nemovitostí rychle rostou
Samotný Milán se v důsledku přílivu nových „zbohatlíků“ mění doslova před očima. Podle průzkumu realitní kanceláře Knight Frank ceny nemovitostí ve městě za posledních pět let vzrostly o přibližně 38 procent, takže tato lombardská metropole dokonce předběhla i Benátky, přičemž s průměrnou cenou 5 171 eur (asi 127 tisíc korun) za metr čtvereční se stala vůbec nejdražším městem v Itálii. V některých nejvyhledávanějších oblastech, jako je třeba Sant'Ambrogio, Brera, San Marco nebo Cinque Vie, je přitom nárůst cen ještě mnohem vyšší.
„Na trhu je nyní o 30 až 40 procent mezinárodních kupujících více než před pouhými dvěma lety. Dříve tito lidé hledali spíše druhý domov, kdy preferovali třeba rekreační bydlení u jezera Como. Nyní ale hledají hlavně trvalé bydliště, takže chtějí být blízko dobrých mezinárodních škol a hlavních letišť,“ shrnula Diletta Giorgolová z realitní kanceláře Sotheby's.
Kromě bydlení se proměňují i další aspekty života v Miláně. Podobně jako dříve v Dubaji se ve městě rozrůstají galerie, členské kluby a hotely, a třeba luxusní třída Via Monte Napoleone už dokonce předběhla newyorskou Pátou Avenue a stala se nejdražší nákupní ulicí světa. „Komunita expatů přinesla do Milána mnoho změn. Už dříve to bylo mezinárodní město během velkých veletrhů, jako je týden módy, nyní zde ale expati skutečně žijí a přetvářejí město po celý rok,“ doplnila Giorgolová.
Vzhledem k tomu, že válka v Íránu nyní trvá zhruba 40 dní, lze nad celkovými dopady pro Dubaj zatím jen polemizovat. Ostatně, na tom, zda by ji Milán skutečně jednou mohl na pozici světové metropole boháčů nahradit, se aktuálně neshodnou ani odborníci. „Možná už Dubaj nebude vyhovovat všem, ale stále budou existovat určité skupiny lidí, které budou toto město považovat za velmi atraktivní. Na světě totiž není mnoho jiných míst, jež by nabízela stejnou kombinaci příležitostí a kvality života,“ uzavřel Arton.
