Lidé mají mít právo koupit si láhev kyslíku, říká miliardář Jan Světlík

24. 7. 2020
Zdroj: Martin Pinkas/Euro

Jako si člověk může do obchodu zajít pro vodu, mohl by si koupit i vítkovickou dýchací sadu, plánuje ostravský buditel a miliardář Jan Světlík.

Během onoho červnového odpoledne se Jan Světlík několikrát zmínil o černé labuti, která podle něj v uplynulých měsících přiletěla a paralyzovala celý svět. Své mladé kolegy prý ale uklidňuje, neboť historii lidstva vnímá především jako dějiny mimořádných událostí. A přestože oživení na Západě očekává až od září, vyzařuje z něho optimismus. Jeho skupina Cylinders Holding si loni připsala rekordní zisk.

O sporu s ministrem zdravotnictví Adamem Vojtěchem i o tom, jak si Poláci
koupili láhve s medicinálním kyslíkem původně určené pro české nemocnice,
mluvil v rozhovoru s týdeníkem Euro v Ostravě. „Vždycky se brečelo, že Vítkovice
jsou už malé, já jsem měl přitom sen, že Vítkovice jako holding nebudou mít víc
než padesát lidí,“ říká Jan Světlík.

Nedávno jste mohl ohlásit, že vaše firma Cylinders Holding loni vytvořila
rekordní zisk. Laťka je tedy vysoko…

Myslím si, že ten výsledek se dal očekávat. V zásadě je naším cílem
dosáhnout půlmiliardy EBITDA (zisk před započtením úroků, daní a odpisů – pozn.
red.) a řekli jsme si, že nám to bude chvíli trvat. Těch loňských 410 milionů
při našich obratech nepovažujeme za extra výsledek. Dlouhodobé projekty však
začínají přinášet své výsledky a letošek zatím vypadá tak, že jsme o dvacet
procent nad loňským rokem.

I při masivních protipandemických opatřeních?

Černá labuť je tady a je obrovská. Virů nás už navštívily spousty, ale dosud
vlády nikdy nezakročily tak tvrdě a jako jeden muž, což je pro mě záhadou. Z
každého příletu černé labutě nicméně budou vítězové a poražení.

A vy?

My zvítězíme, samozřejmě.

Jak vnímáte chování české vlády v krizi?

Pro mě to byla nepochopitelná reakce vyvolaná asi strachem. Vláda situaci
nicméně vcelku zvládla. Překvapilo mě, jak razantně se všechno zastavilo a
znehybnilo. Zprávy z Číny byly asi daleko horší, než jaká pak byla realita.

Vir dorazil takřka ve stejnou dobu, kdy jste začali konečně rozjíždět
nový byznys s výrobou tlakových láhví v Bělorusku.

Ten projekt jsme dojednávali pět let. Patnáct let jsme se snažili uchytit v
Rusku, tam jsme žádného partnera nenašli, a tak jsme se podívali na Bělorusko.
Skončili jsme tam u největší metalurgické společnosti BMZ a s tou jsme se
dohodli.

Ale než připravíte všechny formality, byrokratický proces je nesmírně
náročný. Pracovat jsme začali v prvním letošním kvartálu a do toho nám po šesti
týdnech přišel zápal plic – tam žádný covid-19 oficiálně není. Výsledky jsou
ale lehce v kladných číslech.

Jaká je pracovní situace v Bělorusku?

I přes pandemii fungovali normálně, co se týče nemocných, vůbec nevybočují z
evropských čísel. Lidi si tam váží práce, navíc jsme u ruských hranic, kde moc
příležitostí není. Vidí, že naše firma je robotizovaná – robotů je tam padesát,
zaměstnanců méně.

Byla to pro vás dobrá volba?

Bělorusko je takovým Švýcarskem pro Rusko. Dodávají do Ruska šampaňské, sýry, v některých věcech jsou zkrátka mistři. A my oceňujeme, že je tam minimální korupce.

Jak dnes, dvaadvacet let poté, vnímáte privatizaci vítkovické lahvárny?
Šlo to vždy tak, jak jste si představoval?

Pro mě to bylo nutné zlo. Na fyzickou osobu jsem si uvázal dluh skoro 500
milionů. Když jsem ale viděl ten průšvih, do kterého jdou Vítkovice, věděl
jsem, že je musíme co nejdříve koupit, abychom přežili.

Ten podnik jste poměrně dobře znal…

V roce 1982 jsem nastoupil do kovárny, lahvárna tam byla malé středisko, od
technologa jsem se postupně dostal přes několik pozic až na místo technického
zástupce vedoucího provozu v roce 1988. Od roku 1992 jsem šéfoval. A první
smrtelný hřích jsem udělal, když jsem se přihlásil, že chceme udělat dceřinou
společnost Vítkovice Lahvárna, s. r. o.

A ten druhý hřích?

K 1. lednu 1995 jsem si založil firemní konto tak, že jsem šel do Komerční banky se svou tisícikorunou. Začali jsme úplně z nuly, ale zvládli jsme to. V momentě, kdy jsem po tom všem Vítkovice Lahvárnu koupil, jsem udělal ten druhý hřích a původní mateřské Vítkovice se mnou přerušily veškeré kontakty.

Samy pak navíc spadly do soudního vyrovnání s věřiteli. To byla svým
způsobem taky doba černé labuti, kterou nikdo nečekal. Proto i teď říkám
mladším kolegům, řešte, co dál, dějiny lidstva jsou dějinami mimořádných
událostí. Kupuju jim knížku Černá labuť od Nassima Taleba.

Jak chcete tu labuť využít vy?

Byl jsem doma vychovaný Masarykem a dělám světový byznys, proto jsem měl
pocit, že Česko by mělo být jako první zásobené láhvemi s kyslíkem, kdyby k
něčemu došlo. Zhruba jsem to spočítal na 24 tisíc láhví s kyslíkem pro pacienty
s nejtěžším průběhem covidu-19.

Do toho začaly chodit velké objednávky ze světa. Z jedné tisícovky stouply
na deset tisíc, pak na třicet tisíc. A Česko stále nic. Když se začaly ptát
první nemocnice, odpověděl jsem jim, ať to udělají centrálním nákupem.

Říkal jsem si, že pořád máme dostatek kapacit, a Česko, Slovensko a Polsko jsem chtěl udělat primárně.

A pak jste se na sociálních sítích chytl s ministrem zdravotnictví Adamem
Vojtěchem.

Ministerstvo vnitra připravilo objednávku na deset tisíc láhví, čekala na
podpis, na vládě to ale ministr Vojtěch „zabil“. Nám především vadilo, že Česká
republika nebude mít ani kritickou zásobu láhví, a k tomu pan ministr Vojtěch
dokázal udělat jednu velkou nepředloženost – povolil plnění medicinálních plynů
do znečištěných průmyslových láhví, které navíc nemají zpětnou klapku.
Prohlásil, že se mohou používat ještě půl roku po konci nouzového stavu, a tím
mě rozčílil – to je bezprecedentní rozhodnutí.

Jak spor skončil?

My jsme vyrobili těch deset tisíc láhví a postupně jsme je prodali jinde.
Česko si nic nekoupilo a mě to prostě štve. Naše země si neudělala žádné
zásoby.

Kdo si ty láhve, původně určené pro české pacienty, koupil?

Byli to hlavně Poláci, natvrdo zavolal náměstek ministra zdravotnictví. Polsko si tak udělalo zásoby a na případný první náraz jsou připraveni. Jako jediní ve střední a východní Evropě.

Jan Světlík (61)
• Ostravský patriot a faktický vládce holdingu Vítkovice, a. s., a především firmy Cylinders Holding (bývalá vítkovická lahvárna), která je světovou jedničkou ve výrobě bezešvých tlakových láhví.

• Kromě Vítkovic provozuje Cylinders Holding výrobnu v Polsku a od začátku letošního roku nově i v Bělorusku.

• V roce 2019 činily konsolidované tržby Cylinders Holding 3,6 miliardy korun, EBITDA (zisk před započtením úroků, daní a odpisů) byl 410 milionů, meziročně se zvýšil o 96 milionů.

• Velkou láskou kromě Ostravy a historie je pro Světlíka i umění, sbírá obrazy.

• Společně s architektem Josefem Pleskotem stojí za proměnou industriální oblasti Dolní Vítkovice, z níž se postupně stává středobod a hlavní atrakce Ostravy.

• Hodnota Světlíkova majetku bývá odhadována na 2,5 až 3,3 miliardy korun.

Byla i tahle epizoda impulzem k tomu, abyste se společně s Vysokou školou
báňskou pustil do vývoje přenosných osobních kyslíkových sad?

Frankfurter Allgemeine Zeitung a Financial Times vydaly článek, že u pacientů napojených na plicní ventilace je ve Spojených státech úmrtnost 80 procent, Evropa uváděla údaj 50 až 70 procent. Při napojení na ventilaci si plíce odvyknou samy dýchat, takže to v zásadě byla chyba. Což se u napojení na medicinální kyslík neděje. Borisi Johnsonovi naštěstí ventilaci nedali a přežil na kyslíkové terapii. A tak jako má člověk právo koupit si láhev vody, měl by mít možnost koupit si i láhev kyslíku.

Proč?

Když má někdo astma a občas přichází záchvat, nasadí kyslíkové brýle, deset
minut si dýchne a je mu líp. Známe všichni tu komedii o básnících, kde si ze
staré industriální „čtyřicítky“ pouštěli kyslík. Medicinální kyslík pomůže při
migrénách, horečkách. Máte vlastní láhev, vydrží rok dva na jedno naplnění,
nikomu neplatíte nájem.

Je to kompaktní řešení pro retailový byznys a normální lidi. Když si dnes
koupíte láhev, musíte s velkými firmami podepsat smlouvu o plnění kyslíku. Ony
ale přijdou na to, že je to nový a zajímavý trh. Dřív byly i jiné plyny
nedostupné, nyní je třeba oxid uhličitý normálně v prodeji.

Za jakou cenu chcete sety prodávat?

V zásadě očekáváme cenu mezi pěti a deseti tisíci za kompletní sadu.
Kyslíková taška s láhví nesmí přesahovat výši jednoho běžného důchodu.

Když se dnes procházíte po Vítkovicích, v jaké kondici jsou zdejší firmy?

Vždycky se brečelo, že Vítkovice jsou už malé, já jsem měl přitom sen, že
Vítkovice jako holding nebudou mít víc než padesát lidí. Jdeme cestou odloučení
od průmyslu, Česko dosud zvyklé na několik velkých firem si bude muset zvyknout
na tisícovky menších.

Kvůli robotizaci?

To není šok, bez automatizace to nejde. Chystáme ji dlouhodobě, každé
pracovní místo představuje velký balík peněz. Robot je vždycky stokrát levnější
než jakýkoli pracovník, ale jen pro náhradu jednodušších profesí. Pro lidi bez
vzdělání přestanou být pracovní příležitosti. Navíc tady nemáme lidi špatně
placené, jsou naopak placeni velmi dobře. Když vezmu životní náklady ve Francii
a Německu a porovnám je se zdejšími platy, tak naši zaměstnanci se mají úplně
nejlíp.

Jak vnímáte změnu vlastníka ostravských hutí?

Málo to sleduju, s francouzským ředitelem Pascalem Genestem jsem se už
potkal. Je to velmi šikovný člověk, ale těch infrastrukturních investic musí
udělat ještě moc. Nicméně je pravda, že oceláři nemají zrovna šťastné období.

Kvůli levné oceli z ciziny?

Samozřejmě že dovozy jsou na pováženou, ale hodně komplikovaná je celní
politika Evropské unie, v zásadě žádný kontinent není proti levné čínské oceli
tak bezbranný jako Evropa. Ten dovoz může tradiční průmysl zlikvidovat.

Máme tady špičkovou hutní firmu, a to jsou Třinecké železárny. Dělají to moc
chytře, svůj hodnotový řetězec si natahovaly dál a dál. Ten tradiční průmysl by
se možná i rozvíjel dál a víc, ale daně a obrovské poplatky jsou pro něj
vražedná kombinace.

Jaká bude Ostrava bez těžkého průmyslu?

Ostrava je od roku 1994 bez šachet, OKD zaměstnávaly 105 tisíc lidí, ale
problém začal až před pár lety, když jich bylo pouze sedm tisíc. Těch 98 tisíc
se nějak vyřešilo, to nikoho netrápilo. Tradiční průmysl tu bude muset zůstat,
a pokud ne, tak Evropa na tom bude už opravdu špatně.

My jako Cylinders Holding se nejspíše přeorientujeme i na vodík, ale pro mě to bude pořád tradiční průmysl. Problém ovšem bude mít automobilový průmysl, dosavadní držák ve všech ekonomických cyklech, lidé si prostě najednou uvědomili, že nepotřebují nová auta.

Jak vidíte Ostravu za deset let?

Ostrava bude vždycky stát a padat se vzděláním. Buď si řekneme, že mladé
tady chceme vzdělávat…

Oni ale odcházejí…

To je v pořádku, já být mladý, taky bych chtěl jít do světa. V pořádku ovšem
není, že se jich už tolik nevrací. Když bude byznys fungovat, lidé tady budou.
V Ostravě je velká skupina firem s tisícovkami nových míst pro IT odborníky.

A to je ta budoucnost?

Ano, i my začneme vyrábět chytré láhve. Teď také naříkáme, že nám klienti
posunuli dodávky z června na září – protože až v září se bude západní Evropa
probouzet. To ale není žádný strukturální problém, to je úkol pro management.

  • Našli jste v článku chybu?