Když jsme spolu hovořili naposledy, bavili jsme se o „ESOPech“ (akciových plánech pro zaměstnance). Respektive o jejich zdanění. V posledních dnech došlo v tomto ohledu k velkým legislativním změnám. Splňují to, co český startupový ekosystém potřeboval?
Je to průlom, gamechanger. Politici snad pochopili, že startupy nejsou jen nějaké podivné technologické výstřelky, ale že jsou budoucností ekonomiky a je potřeba je podpořit. Třeba i tím, že se na zaměstnanecké akcie už nehledí jako na součást mzdy, takže se z nich už nebude odvádět sociální a zdravotní pojištění. Také je skvělé, že dokud nemáte cash, tak lidé nic nedaní (daň dotyčný zaplatí až v okamžiku skutečného výdělku z prodeje podílů nebo akcií – pozn. red.).
Kolegové z CzechFounders.org, iniciativy ESOP ASAP a z České startupové asociace na to tlačili strašně dlouho a odvedli na tom velký kus práce. A i my v Czech Founders VC jsme se v rámci otevřeného dopisu premiéru (Petru Fialovi) zapojili.
Dalo by se tedy říct, že české startupy mají to nejtěžší již za sebou?
Je samozřejmě otázkou, jak se to celé bude aplikovat. Co je startup, a co už startup není. Jsou to takové nuance, které ve výsledku mohou být i celkem podstatné. Ale pro tuto chvíli je důležité, že ta legislativní změna konečně prošla. Je to obrovský pokrok pro český startupový ekosystém. Jde ale jen o první krok z mnoha, takže ta cesta, abychom z Česka vybudovali skutečně „startupový národ“, je ještě dlouhá. A není to jen o politicích. Každopádně je to krok nesmírně důležitý.
Návrh navíc prošel napříč celým politickým spektrem, takže zde existuje naděje, že by se z podpory startupů do budoucna nemuselo dělat velké „politikum“.
Jak dlouho jste se vlastně tyto změny snažili prosadit?
S politiky a kolegy z CzechFounders.org i dalších iniciativ jsme to řešili tři roky. Ale to, že je opravdu potřeba přistupovat k ESOPům jinak, zdůrazňujeme coby podnikatelé v tomhle segmentu už mnohem déle. Chceme v Česku vidět desetkrát více founderů, a k tomu je potřeba podpora ve všech oblastech, od vzdělání přes legislativu až po tvorbu komunit, kde se nová generace zakladatelů technologických firem učí od té předešlé.
Špičkové talenty budou mít snazší rozhodování
Jak moc nová legislativa urychlí vznik startupů v Česku? Stane se z nás tedy ten další startupový národ po vzoru například Estonska či Izraele?
Osobně si myslím, že nám tomu nic nebránilo ani doteď. Protože podnikatel si může startup založit kdykoliv, nehledě na ESOPy a další překážky, které mu stát staví do cesty. A je potřeba říct, že v každé zemi máte administrativu i nějaké zdanění a tak dále. K podnikání má vést touha něco měnit. Jak říkal Baťa: „Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody“.
Jinými slovy, nemyslím si, že by se díky této nové legislativě najednou vše o 180 stupňů otočilo. Že by u nás kvůli jednomu zákonu najednou začaly startupy vznikat jako houby po dešti. Pokud chceme více startupů, musíme to vzít trochu z gruntu. Školy by měly vychovávat studenty, co se nebojí být aktivní, prezentovat, pracovat v týmu, mluvit skvěle anglicky a být agilní. Veřejnost by měla fandit podnikatelům, kteří reprezentují náš talent po celém světě. A stát by samozřejmě neměl házet zakladatelům klacky pod nohy. V zahraničí je například běžné, že penzijní fondy mohou investovat do venture kapitálu (tedy do fondů, které pak investují do startupů), jak je to už dekády běžné v USA, kde z růstu technologických firem profitují tamní senioři.
Rozumím. Přesto si dovolím položit otázku, jak konkrétně se podle vás tato změna do zdejšího startupového prostředí v příštích několika letech propíše?
Pro firmy bude určitě snazší zakládat takzvané stock option pools, tedy motivovat kvalitní zaměstnance pomocí akcií. Právě motivace pracovat ve startupech je problém. Když nějaký nadaný vývojář nebo inženýr stojí před volbou, jestli pracovat pro začínající startup, kde ho čeká krev, pot a slzy, anebo pro nadnárodní korporát, kde mu nabízejí spoustu finančních bonusů, tak co si asi vybere, že?
No a právě díky těmto stock option pools budou mít startupy mnohem lepší konkurenční pozici. Takoví lidé potřebují vědět, že když se startup podaří postavit a prodat, tak je může čekat bonus, jaký by v korporaci nevydělali ani za sto let.
Když se jim startup opravdu podaří vybudovat, budou po zbytek života finančně nezávislí – a třeba mohou opět podpořit další generaci founderů. Tím tady tak vznikne efekt sněhové koule, kdy starší generace podporuje to novější a celá země „jede“ kupředu, jak to bylo například v Estonsku po prodeji Skypu.
Některé banky a investoři stále hledí na problematiku obranyschopnosti skrze prsty
V jakých oblastech vlastně Česko nejvíce vyniká? Jakých typů startupů máme u nás nejvíc?
Historicky jsme měli vždy skvělé softwarové vývojáře. Inženýrský talent, to je naše výkladní skříň. Věřím, že tahle přednost nám zůstane, navzdory tomu, že se svět softwarových produktů neskutečně rychle mění. Ale jelikož jsou Češi v uvozovkách národ hackerů, tak rozhodně nemám strach, že bychom si nedokázali podmanit například zabudování umělé inteligence do všemožných produktů nebo se neuměli přizpůsobit budoucím trendům.
Startupové prostředí vždy řeší právě ty výzvy, které jsou ve společnosti aktuální. Jeden z našich největších problémů současnosti se jmenuje Rusko. Naši spojenci zpoza oceánu vyslali jasný signál, že Evropa se bude muset naučit bránit sama. A to samozřejmě vytváří neskutečnou příležitost pro technologické firmy, aby přišly s inovacemi, které překreslí bojiště 21. století – ať už v podobě dronových technologií, obraně vůči kyberšpionáži, kyberútokům a tak podobně.
A jak si vlastně Česko, respektive české startupy, v rámci tohoto obranného sektoru stojí?
Máme tady několik firem, které se zabývají dronovou technologií – ať už je to například Dronetag či Zuri Michala Illicha, které má duální využití. Vím i o dalších startupech, které zatím pracují potichu, takže nemůžu prozradit jejich jména. Ale stojí za nimi špička české hardwarové inženýrské smetánky a půjde o gamechanger v oblasti produkci dronů ve velké škále.
Tohle téma má každopádně pořád takové „stigma“, ne všechny banky a investoři vidí „defense“ sektor jako „čistou“ oblast. Přitom potřeba bránit se je přece naprosto legitimní. Přece byste proti útočící armádě nechtěli nasadit masivní letákovou kampaň. Banky, ale také někteří investoři k tomu ovšem mnohdy takto stále nepřistupují.
Na to jsem se chtěl zeptat hned vzápětí. Podle vás tedy tyto firmy i nadále získávají peníze poměrně složitě, jestli to správně chápu…
Pravda je, že někteří investoři a některé banky už názor změnili, ale jde to pomalu. Ono je navíc také celkem složité si pojem „defense“ vymezit. Co je a co už naopak není „defense“. Co už je třeba jen „lethal technology“, tedy smrtící zbraně, které neslouží primárně k obraně… Já osobně si ale myslím, že už je to trochu takové klamání sama sebe – když se bráníte, je prostě potřeba agresora zneškodnit. Neexistují obranné stíhačky, obranné rakety, obranné drony. Jsou jen stíhačky, rakety, drony.
Já sám chápu „defence“ ještě jako mnohem širší téma. V Česku máme řadu kyberbezpečnostních výzev, jsme už léta v digitální válce – a stopy často vedou na východ. A ubránit se digitálním hrozbám je nutnost pro nemocnice, kritickou infrastrukturu, banky…
Není právě tohle cesta, kterou by se Česko mělo vydat? Vzhledem k té historii českých firem v oblasti softwarového vývoje, kterou jste před chvíli zmiňoval. Neměli bychom se specializovat třeba právě na oblast kyberbezpečnosti?
Určitě jsme v tom nadprůměrně dobří, takže ta úvaha špatná není. Minimálně z hlediska startupů souhlasím s tím, že se budou v rámci obranného sektoru specializovat spíše na ty softwarové záležitosti.
Jaké české startupy se v tomto ohledu vyplatí sledovat?
Resistant.ai Martina Reháka má za sebou úspěšné investiční kolo ve výši 27 milionů dolarů, které brání právě finanční instituce pomocí vlastní umělé inteligence. Další známý startup z oblasti kybernetické bezpečnosti je třeba Whalebone Richarda Maloviče a Roberta Šefra. Zmínil bych ale i TropicSquare, což je nejnovější přírůstek do rodiny SatoshiLabs (tvůrci krypto peněženky Trezor).
TropicSquare se zaměřuje na vývoj mikročipu pro ověřování identity, který je jako první na světě postaven se zcela transparentní architekturou a dokumentací. A list pokračuje i dál – Wultra, Talesec, GreyCortex, ThreatMark.
Starší generace má větší kupní sílu a dožívá kvalitněji
Kromě zajištění obranyschopnosti se v poslední době v souvislosti se startupy velmi často hovoří také o fenoménu longevity. Lidé chtějí žít zdravě, lépe a hlavně déle. Jak na toto česká startupová scéna reaguje?
Je to velké téma, o čemž svědčí třeba fakt, že se mu chce o to více věnovat například i zakladatel Rohlíku Tomáš Čupr, který nedávno převzal Pilulku a přestavuje ji na firmu zaměřenou právě na udržení co nejvyšší kvality života co nejdéle. U Tomáše skončili i talentovaní zakladatelé startupu Macromo, zaměřeného na získávání co největšího množství zdravotních dat, včetně laboratorních odběrů, pro odhalení nejrůznějších rizik spojených přímo s vámi.
Vše jde ruku v ruce s tím, jak populace stárne a zároveň jak má tato generace větší kupní sílu, než generace předchozí. Lidé dnes dožívají mnohem kvalitněji, takže poptávka po takovýchto produktech přirozeně roste. Je to zářný příklad toho, o čem jsme tady před chvíli mluvili – společnost řeší nějakou výzvu, nějaký problém, tedy v tomto případě stárnoucí populaci, a startupy jsou zde od toho, aby na to reagovaly. A reagují.
Dokázal byste i zde vyjmenovat několik konkrétních firem věnující se problematice longevity, které se vyplatí do budoucna sledovat?
Určitě bych zmínil společnost Medevio podnikatele Tomáše Havryluka. Není to longevity startup v pravém smyslu slova jako spíše kontaktní platforma mezi lékařem a pacientem, která celý tento vztah digitalizuje a zároveň je schopná na jednom místě shromažďovat důležitá data, která jsou v oblasti longevity nesmírně cenná. Tomáš je neskutečný dříč, vsadil bych se, že o Medeviu uslyšíme tak, že ho brzy budeme mít všichni v mobilech.
Z našeho portfolia jsou skvělé zakladatelky startupu VR Vitalis. Ty umí pomocí vlastních senzorů a softwaru ztrojnásobit množství lidí, které obslouží jeden fyzioterapeut. A právě dlouhé čekání na rozhýbání po operaci nebo nehodě může vést až k doživotním následkům. V Evropě chybí nějakých půl milionu odborníků, což může dohnat technologie.
Také bych zmínil tým z Vitadia na předcházení cukrovce, Martina Tolara a jeho Toleon pro prevenci neurogedenerativních onemocnění či startup Neurona Lab. Těch projektů je celá řada a je tu i hodně velmi talentovaných univerzitních výzkumníků, kteří například pomocí umělé inteligence hledají efektivnější léčbu rakoviny nebo pomáhají zefektivnit včasné hledání bujení.
Budeme mít v dohledné době nějakého českého longevity jednorožce?
Ano! Ačkoliv opravdu nevím, kdo tenhle titul uzme právě v oblasti longevity. Na to je asi ještě brzy. Ale mám jeden tip z jiného soudku, toho křemíkového. Jednorožcem by mohl brzy být třeba původně brněnský Codasip, který je dnes už světový a jehož valuace u dalšího investičního kola bude podle mého názoru atakovat tu kouzelnou hranic jedné miliardy dolarů. Uvidíme.
