Investor musí vedle financí napravovat i pověst
Zdá se, že Karel Komárek se obtížných úkolů opravdu nebojí a má pro strach uděláno. Jeho rozhodnutí vstoupit do skupiny firem Václava Fischera je nesmírně riskantní. To lze tvrdit i bez znalosti konkrétních podmínek kontraktu. O celé cestovatelské impérium se ucházela v minulosti řada společností z oboru i finančních investorů. Vždy to skončilo na tom, že Václav Fischer odmítl otevřít své účetní knihy. Některé zlé jazyky dokonce tvrdí, že je ani otevřít nešlo, protože fakticky neexistují.
Komárkův Atlantik se však bezpochyby k nějakým věrohodným údajům dostal. Těžko předpokládat, že by úspěšný finančník postupoval bez nějaké střízlivé kalkulace. Převzetím pohledávek od Komerční banky převzal i zástavy a drží nyní Fischera pevně v hrsti. Součástí zástav je totiž i veškerý Fischerův osobní majetek. Z CK Fischer se stala CK Komárek. O to, že dosavadní majitel zůstane tváří v popředí s nějakou oficiální funkcí, vůbec nejde. Nakonec Komárek potřebuje někoho, kdo umí jednat s hoteliéry a vést distribuční síť a vůbec se orientuje v cestovním ruchu. Kdyby šlo posílat lidi na dovolenou ropovodem, asi by k tomu Fischera nepotřeboval.
Neodbytně se vtírá otázka, zda za riskantním nákupem není nějaký širší podnikatelský záměr. Od těžkého průmyslu, kde byl dosud nový vládce dovolených králem, je k jeho novému angažmá pořádný kus cesty. Nějaké synergické efekty s dalšími aktivitami Karla Komárka neodkáže momentálně objevit asi nikdo. Možná jsme tedy svědky zrodu zcela nového projektu, kterému můžeme pracovně říkat Komárkův retail. Možná se někde pracuje na přípravě produktů, které bude možné distribuovat v síti Fischer.
Je ale také možné, že Komárek jen podlehl kouzlu Fischerovy osobnosti, což není tak těžké. Uvěřil, že je možné udělat ve skupině finanční pořádek a vše zavázat mašličkou a prodat nějakému přednímu hráči na evropském trhu. Holé propočty jsou ale velmi kruté. Po vypořádání dluhů vůči Komerční bance, správě letišť a nejspíše také ČSA, zbývá zaplatit možná ještě další půl miliardy korun jen za české firmy z Fischerova harému. Jediná stabilní součást skupiny, kterou je cestovní kancelář, dosahuje hospodářského výsledku kolem nuly. Propočty finančních investorů, kteří se o akvizici zajímali, říkají, že by bylo možné ořezáním ztrátových aktivit a restrukturalizací leasingových splátek na letadla dosáhnout toho, že by firma vydělávala nějakých osmdesát až sto milionů ročně. I tak by bylo možné splatit dluhy až za pět let. Lidé z konkurenčních cestovních kanceláří se však při odhadech stomilionových zisků za břicho popadají.
V zásadě se Komárkovi nyní naskýtají dvě možnosti. První je vyvést ziskové aktivity a ochranné známky do nových pěkných firem a zbylé skořápky nechat po čase zkrachovat. Druhou, jistě korektnější variantou, je pokusit se o soudní vyrovnání s věřiteli. Při svém kvalitním zajištění by moc neriskoval ani v případě, že by na to věřitelé nebo soud nepřistoupili, protože z toho, co by získal ze zástav, by pokryl patrně i velkou část svých dosavadních investic.
Další rozhodnutí se budou patrně odvíjet i od toho, jak kauza dopadla na pověst značky a kolik z tradičních zákazníků ztratilo důvěru. Dosavadní prohlášení tiskové mluvčí Věry Kudynové jsou pochopitelně optimistická. Jenže ten, kdo prošel v uplynulém týdnu pár pražských cestovek, nemohl přehlédnout, jak jdou tradiční last minute u konkurence na dračku. To, co bez zájmu leželo na pultech v minulých měsících, je nyní opravdu horkým zbožím. Prodejci to jednoznačně přičítají Fischerovým potížím. Kdo si troufne odhadnout, kolik z lidí, kteří letos zaměnili Fishcera za jinou cestovku, se příští rok vrátí?
Exekuce nepochybně vážně poskvrnila image nejobdivovanějšího podnikatele posledních deseti let. Kdo neplatí své dluhy, může se jen těžko vydávat za vzor podnikatelských ctností. Navíc na jeho záchranu přispěl i daňový poplatník, protože Komerční banka měla své pohledávky za Fischerem zoprávkované a jistě přitom využila svou zákonnou možnost uplatnit takto tvořené rezervy jako daňově odečitatelnou položku.
Zvláště když rozhodující příčinou Fischerova pádu byla zřejmě jeho vlastní nenasytnost, která ho vedla k velmi riskantní formě nákupu modrých letadel, jimiž se tak rád chlubil (viz str. 26). To lidé příliš rádi neodpouštějí. Za morální plus jistě nelze považovat ani to, že v rozporu s dohodami s Komerční bankou začal Fischer uskutečňovat své transakce prostřednictvím účtu u jiné banky. Komerčka jako úvěrující banka ztratila přehled o finančních tocích svého problémového klienta. Takový krok zavání pokusem o trestný čin zvýhodňování věřitele.
Karel Komárek si tak dnes může jen přát, aby dobré ceny a kvalitní služby překryly všechny zmíněné pachutě z Fischerova pádu a nová ovečka na jeho finančních pastvinách obrůstala vlnou. Hladových vlků v podobě nejrůznějších existenčních hrozeb však i nadále bude kolem obcházet až příliš mnoho.
