KABINET NEMĚL JINOU MOŽNOST

Jediným zájemcem, který splňoval podmínky vlády, byla Erste

Erste Bank Sparkassen nakonec získá od státu 52 procent akcií České spořitelny za devatenáct miliard korun. Rozhodla o tom vláda na svém zasedání ve středu 2. února. Smluvená cena bohužel představuje menší sumu, než kterou stát v posledním roce do tohoto peněžního domu investoval v zájmu posílení jeho kapitálu a očištění od špatných úvěrů. Účelem privatizace však nebyl zisk. To, že na ní stát prodělal, je především daň za pozdní privatizaci.

IPB mimo hru.

O něco vyšší cenu než Erste nakonec nabídlo konsorcium Investiční a Poštovní banky (IPB) a jejího dominantního vlastníka Nomury. To po zasedání kabinetu potvrdil i sám ministr financí Pavel Mertlík. Dodal, že vláda při svém rozhodování brala existenci této nabídky v úvahu, ovšem porovnání cen nebylo pro její rozhodování podstatné. Je to logické. Vláda slíbila privatizovat spořitelnu tendrem a z něho de facto vyšla jako vítěz Erste. Jak se novináři z ministrových úst dozvěděli po zasedání kabinetu, prostě proto, že jako jediná odpověděla na informační memorandum předložením indikativní nabídky.

Vláda jí udělila exkluzivitu pro další jednání, a minulý týden tedy už neměla její nabídku posuzovat ve světle nějaké konkurenční poptávky, nýbrž jen z toho hlediska, nakolik je pro ni přijatelná. Vezmeme-li v úvahu, že ministr financí, klíčová osoba v celé záležitosti, její přijetí doporučil, není rozhodnutí kabinetu ničím neočekávaným.

IPB a Nomura, jak uvedl Mertlík, navíc nesplňovaly podmínky účasti v původním tendru. Jedním z předpokladů pro potenciálního investora byl i vyšší rating, než má celá Česká republika, stejně jako fakt, že muselo jít o komerční banku. Investiční a Poštovní banka nemá a ani nemůže mít vyšší rating než ČR. Nomura sice ano, ovšem zase jde o investiční, nikoliv komerční banku. Ani jeden z těchto subjektů se navíc nezúčastnil soutěže na státní podíl ve spořitelně od počátku. Kdyby je chtěla vláda upřednostnit, musela by změnit své původní rozhodnutí. To by bylo dost riskantní a nezvyklé.

V euru a na dvakrát.

Mertlík také uvedl, že Erste zaplatí v eurech. Proto by se neměl rozhoupat trh s korunou, a to ani tehdy, nestihne-li se zřízení zvláštního účtu pro tyto platby tak, jak to požaduje ČNB. Podle ministra financí o této věci bude kabinet jednat v nejbližších dnech, a pokud účet bude existovat, pravděpodobně půjde platba přes něj.

Přepočteno na jeden kus zaplatí Erste 240 korun za jednu akcii spořitelny. V den vládního rozhodnutí se její akcie obchodovaly za cenu okolo 184 korun, tedy o 55 korun levněji. Řečeno obráceně, rakouský investor zaplatí za majoritní balík prémii v hodnotě zhruba třiceti procent. A to vztaženo k aktuálnímu kursu v den rozhodnutí vlády. Například před loňskými Vánocemi se akcie pohybovaly dokonce pod 140 korunami. Šlo ovšem o krátkodobý pokles a od Nového roku nastal sice nepravidelný, ale vytrvalý růst (viz str. 26). Nynější úroveň zhruba odpovídá linii, kolem níž oscilovaly ceny akcií v druhé polovině loňského roku. Předtím si u dna sáhly dokonce i pod 80 korun. To byl ovšem ještě dozvuk skandálů kolem hospodaření českých bank z podzimu roku 1998 (EURO 1/1999).

Andreas Treichel, šéf Erste, minulý čtvrtek oznámil, že jeho banka zaplatí sumu na dvakrát. Deset miliard korun při podpisu smlouvy - počítá s letošním prvním pololetím - a zbývajících devět do konce roku 2001. Reálnou cenu za spořitelnu tak ještě upraví momentálně zkrocená inflace a ztráta úroků za dva roky.

Trochu zamlženo je kolem takzvaného ring fencingu, záruky Konsolidační banky za řešení případných ztrát z vybraných úvěrů spořitelny. Podle dosud zveřejněných informací se zdá, že má jít o zhruba polovinu pohledávek. Na pět let by měly být z pěti kategorií zajištěny tři nejhorší. Na jeden rok by měla být ošetřena případná rekvalifikace úvěrů nestandardních, tedy druhých nejlepších. Pokud se na rekvalifikaci úvěrů neshodne auditor Erste a Konsolidační banka, dohodnou se na jmenování nezávislého auditora, jehož hlas bude rozhodující.

Zatím jen oťukávání.

Náklady, které bude muset v příštích třech letech vynaložit na restrukturalizaci spořitelny její nový majoritní vlastník, dosáhnou podle Treichela přibližně osmi miliard korun. Podíl spořitelny na celkové obchodní bilanci Erste by měl v průběhu následujících tří až pěti let dosáhnout 20 až 30 procent.

Rakušané už před časem prohlásili, že ponechají spořitelně její jméno. V zákulisí se spekuluje spíše o změně loga - prý by noví majitelé rádi pracovali se svým stylizovaným S, nad nímž je tečka. Treichel se na tiskové konferenci v Praze nechtěl příliš vyjadřovat ani k redukci poboček či počtu pracovních míst ve spořitelně. Pouze prohlásil, že mu pobočková síť v porovnání se zvyklostmi v Rakousku nepřipadá předimenzovaná. Dodal, že si od nejbližších let slibuje roční nárůsty zisku spořitelny o patnáct procent. Erste by také ráda ve spořitelně zavedla kreditní karty. Očekávaným krokem bude prodej její české dcery do rukou spořitelny.

Co se však očekává ještě více, je obměna managementu v největší české retailové bance. Zatím se o ní budoucí majitel majoritního balíku na veřejnosti příliš bavit nehodlá. Rád by dosadil do dozorčí rady dva své lidi a do představenstva Jacka Stacka, bývalého výkonného viceprezidenta banky Chase-Manhattan. Ředitel Treichl přitom počítá s rozšířením představenstva, a nikoliv s tím, že by Stack někoho vystřídal.

O nechuti Erste ponechat v bance kohokoliv ze současného představenstva se ale hovoří již delší dobu. Celý orgán však nelze vyměnit naráz, je zapotřebí zachovat jistou kontinuitu. Navíc jsou podle zdrojů týdeníku EURO Rakušané s některými šéfy ve spořitelně spokojeni. Konkrétně jde o Romana Mentlíka, který má na starosti úvěry. Za výtečného odborníka je v branži považován také Martin Škopek. Má na starosti retail, tedy drobné bankovnictví, nejdůležitější bohatství spořitelny. Ta po něm sáhla poté, co musel jako jeden z nejlépe hodnocených ředitelů po rozporech s představenstvem opustit Komerční banku. Do spořitelny jej doporučila mimo jiné i EBRD.

Ziegler popírá, že by se vrátil.

Zásadní otázka asi zní, zda nový majoritní vlastník (podle práva jde jen o jednoho z akcionářů, ovšem fakticky bude o personálních otázkách rozhodovat on) vymění generálního ředitele. Dušan Baran je ve své funkci poměrně krátce, od března 1999. K jeho působení ve funkci šéfa banky se v podstatě neozývaly žádné výhrady. Změnil organizační strukturu, snížil počet zaměstnanců i poboček a dovedl spořitelnu k privatizaci. Erste však údajně nebyla spokojena s jeho komunikací během hloubkové předprivatizační kontroly, takzvané due dilligence.

Očekávalo se, že kandidátem na post šéfa bude především bývalý viceguvernér ČNB Pavel Kysilka. Ten má ale problémy se svým bývalým zaměstnavatelem a údajně i se dvěma nejsilnějšími politickými stranami. Dokonce neusedl ani do představenstva české Erste, ačkoliv se to plánovalo. Treichl tuto situaci lakonicky komentoval tak, že nemůže prosazovat někoho, s kým nesouhlasí ČNB. Nový boj o Kysilku tedy asi není na programu dne.

V posledních dnech se ozývaly hlasy, podle nichž by se do spořitelny mohl jako šéf vrátit nynější první muž Konsolidační banky Kamil Ziegler. Zřejmě jde ale jen o spekulace. „Žádnou nabídku tohoto typu jsem nedostal. Navíc si myslím, že spořitelna má v současné době dobrého šéfa, o čemž svědčí i fakt, že její privatizace se podařila, prohlásil Ziegler pro týdeník EURO.