Menu Zavřít

Golfová republika. Hřiště si užívají vyššího zájmu hráčů, některá však počítají ztráty

8. 10. 2020
Autor: Jan Mihaliček/Euro

Pandemie čínské chřipky dolehla i na greeny. Mezi tuzemskými provozovateli hřišť ale nejsou jen poražení.

Na parkoviště hostivařského hřiště přijíždějí další auta. Golfisté za sebou
táhnou své bagy. Vedle na cvičných greenech odstřelují hráči cvičné jamky hned
z několika stran. A na driving range poctivě cvičí vietnamští hráči. Jsme na
čerstvém vzduchu, a přestože je plno, pořád zbývá pro všechny dost prostoru. Pro
covidový svět ideální.

Po postupném uvolnění březnového nouzového stavu golfisté popadli své hole a
vyrazili na hřiště. Elegantní hra jim nabídla dostatečný odstup od spoluhráčů a
pobyt v klidném prostředí golfových hřišť. „Nevím, jak je to jinde. Ale my máme
oproti loňsku celkově růst návštěvnosti o patnáct procent,“ hlásí spokojeně
prezident Golf Clubu Hostivař Jiří Martinka. Areál spravuje pro developera
Martina Kulíka, který hned vedle hřiště postavil dva architektonicky zajímavé
minipivovary.

Pražský golfový klub má výhodu v relativně velkém množství členů, jichž je i
přes úbytek zájmu v posledních několika letech zhruba 2500. Poplatky za
členství tvoří stabilní příjmy a v kombinaci s výnosy z turnajů se klub – jako
jeden z mála v Česku – může pochlubit černými čísly.

Domov na hřišti

I v Hostivaři se však musejí snažit. Na zadní části hřiště staví Kulíkova
společnost Rodop už šest let domy a byty, které pomáhají financovat investice
do hřiště. Kromě sta domů, v nichž už se bydlí, vznikají tři bytovky a další
asi padesátka malých domků, takže do několika let bude na golfu bydlet dalších
přibližně sto rodin.

Ceny domů přitom nejsou nijak nízké a pohybují se v hladině podobné jako v centru Prahy na Královských Vinohradech. „Proto nám tu můžou stát sochy od Davida Černého a dalších umělců,“ usmívá se Martinka. Kromě uměleckých děl na hřišti vznikají i další jamky a poslední dvě ze stávajících čtrnácti otevřel klub pro hráče na začátku října.

Na developmentu se snaží vylepšovat své hospodaření a umořovat původní
masivní investice i jiné resorty. Nedávno dokončený ultraluxusní projekt Oaks
Prague v Popovičkách, který je domovem golfového hřiště s licencí PGA National,
má do roku 2028 nabídnout přes 430 bytů a domů, přičemž třicítka z nich má stát
přímo na hřišti.

Nicméně zisk v golfu není hnacím motorem. Do více než stovky hřišť, která v
tuzemsku fungují, investovali v drtivé většině golfoví nadšenci a podnikatelé,
kteří si jsou vědomi, že se jim investice během jejich životů nevrátí. „Ten,
kdo do golfu přijde s tím, že chce zisk, musí postavit super low-cost hřiště a
zcela preferovat kvantitu nad kvalitou. Já k tomu přistupoval jinak.

Chtěl jsem postavit něco kvalitního, co je srovnatelné se světem,“ vystihl
to nedávno jeden z nejbohatších Čechů Jiří Šimáně, který postavil za půl
miliardy korun prvotřídní golfové hřiště Albatross.

Majitelé jsou většinou spokojeni, když se jim hřiště daří držet v provozním
zisku. Týdeník Euro přináší velký přehled vlastníků golfových resortů, který
dosud nebyl jinde publikován (viz Komu patří golf). Jsou mezi nimi nejbohatší
Češi jako Šimáně či privatizátor OKD Stanislav Pros, spolumajitel brněnské
strojírenské skupiny Alta Vladimír Plašil nebo třeba těžaři ze Sokolovské
uhelné.

Ale i nadšenci, kteří vybudovali a budují hřiště vlastníma rukama téměř z
nuly jako Libor Frýsa, který na úpatí Hostýnských vrchů provozuje Golf Klub
Holešov, nebo Jiří Hamr, jenž vlastní hřiště v Terezíně.

Lidé z golfové komunity se shodují, že většina klubů v Česku je provozně ztrátová a ze 109 hřišť v Česku vydělává maximálně desetina. Méně mohou bolet ztráty jedině ty šťastlivce, kteří si vyběhali na stavbu hřiště či přilehlého hotelu evropskou dotaci ve výši desítek milionů korun jako například Grund Resort v Mladých Bukách, Černý Most v Praze, Kravaře na Opavsku, Konopiště, Kunětická hora či brněnské Kaskády nebo Golf Slapy. Dohromady získalo deset největších příjemců v minulé dekádě téměř 395 milionů korun.

Komu patří golf - majitelé vybraných golfových hřišť v Česku

Rychlá doba

Do této skupiny ale nepatří liberecký patriot Miloš Vajner, který tráví čas
na svém malém hřišti pod Ještědem. „Já jsem třetím majitelem. Koupil jsem to za
třicet milionů korun zhruba před patnácti lety,“ vypráví ve slunném odpoledni
na konci prázdnin u venkovního stolku s výhledem na greeny. Na svém hřišti
zaměstnává jen dva greenkeepery a tři paní, které se točí na recepci.

A on sám dělá, co je třeba. „Jedna část nákladů jsou zaměstnanci, druhá část
je udržování hřiště. Údržba jednoho malého greenu mě stojí asi sto tisíc ročně.
Takže si to spočítejte. Jestliže mám dvanáct jamek a dvě na patování, musím do
toho ročně dát 1,4 milionu korun,“ vyjmenovává. Golf Ještěd je malý, takže i se
mzdami má ročně náklady kolem dvou milionů korun.

Něco vydělá na poplatcích za členství a na turnajích. „Ale 300 tisíc doplácím každý rok,“ směje se. Může si to však dovolit, protože kromě toho, že v Liberci postavil Centrum Babylon či IQ Park, nejvíc vydělal na hazardu. Kvůli zpřísněné regulaci a jarnímu koronaviru ale i svůj hazardní byznys nedávno zavřel a většinou je už jen na hřišti.

Miloš Vajner

I když hráčů teď chodí víc než v minulých letech, budoucnost golfu Vajner
nevidí růžově. Kvůli vysokým nákladům a nedostatku nových golfistů budou podle
něho některá hřiště postupně zanikat a zarostou trávou. „Nejhorší jsou hřiště,
kde máte v jednom tahu osmnáct jamek. Nikdo nejde až dozadu, lidé nedodržují
pořadí jamek a vrátí se zpátky dřív. Prostě nemají čas a nechtějí na golfu
trávit čtyři hodiny,“ říká Vajner.

Nejživotnější jsou podle něho do budoucna hřiště s kratšími okruhy po šesti
či devíti jamkách, které lidé obejdou do dvou hodin. „Budou se zkracovat délky
hřišť. Děje se to v Americe. Pro začínající hráče nebo ty, kdo chtějí odehrát,
ale nechtějí tolik ran, udělali kratší odpaliště. Ulehčují a zrychlují hřiště,“
vysvětluje. Zrychlování hry se přizpůsobují i pravidla. Nedávno se zkrátila
doba, po kterou může hráč hledat míček, na tři minuty. Pak se jde nemilosrdně
dál.

Vypadli Němci

Přestože si hřiště užívají vyššího zájmu hráčů, některá úpí a počítají
ztráty. Hlavně mimopražská hřiště, která nemají velkou členskou základu,
závisejí často na příjmech z resortových hotelů a restaurací či wellness
služeb. „Je to o synergiích, hřiště s hotelem, restaurací smysl má, ale bez
nich smysl nemá. Nás živí hlavně hotel, ale když máte dva a půl měsíce díru,
kdy nemáte takřka žádné příjmy, tak to nedoženete,“ říká šéf resortu v Mladých
Bukách Jan Grund.

Rodinný resort firmy, která vyváží do světa koupelnové podložky, se drží
provozně v plusu jen tím, že vytváří pro rodiny pobytové balíčky. „V dubnu
začali lidé okamžitě chodit a zároveň máme hotelové hosty, takže návštěvnost je
vyšší meziročně o 30 procent. A jezdí i teď v září,“ dodává Grund s tím, že
příští rok hodlá rozšiřovat wellness, aby nalákal hosty na hřiště a na turnaje
i v budoucnu.

Velkou ránu dostala hřiště, která sousedí s Německem a podstatnou část
klientely tvoří turisté. Nasmlouvané golfové zájezdy na jaře padly a výpadek
resortů je zhusta na úrovni dvaceti procent ročních nákladů. Vajner má pravdu.
V příštích letech budou v Česku skutečně některá hřiště bojovat o přežití.

Kapacita českých hřišť je totiž 150 tisíc hráčů, ale podle odhadu oslovených
majitelů hřišť jich aktivně hraje zhruba 30 tisíc (přestože oficiální čísla
České golfové federace uvádějí 52 tisíc). Masivní propad byznysu pocítily i
cestovky, které vozí hráče na zahraniční hřiště. „Museli jsme se přeorientovat
a začali pořádat golfové turnaje. To je teď výdělečná činnost,“ říká například
majitel Yaro Travel Radek Jaroměřský.

Budoucí vývoj bude zřejmě kopírovat dění v zahraničí. Fungovat budou paralelně levnější a dostupnější hřiště (devítijamková nebo akademie) s těmi lepšími. Od sebe se budou lišit nejen cenou za hru, ale i volnějšími pravidly pro golfovou etiketu, pomalejším tempem hry nebo tím, že hráč nebude muset mít golfové zkoušky (tzv. zelenou kartu).

„Není dobré, že velká část investorů má tendenci stavět top mistrovská
hřiště s velice přísnými pravidly po vzoru privátních hřišť ve Spojených
státech nebo Velké Británii ve vyšší cenové hladině. Jak za cenu green fee, tak
služeb a restaurace. Tolerují také vysoké ceny profesionálních učitelů golfu.
Tím sami sobě zmenšují okruh potenciální uživatelů a golfisté jim nepřibývají.
Priorita stavby luxusních hřišť není dobrá cesta pro rozvoj golfu u nás,“ myslí
si viceprezident České golfové federace Juraj Werner.

Pozitivně však vývoj vidí byznysmen Petr Dědek, sám vášnivý golfista, který
nedávno koupil hokejový klub Pardubice a chce kandidovat na post šéfa golfové
federace. Jeho promotérská firma Relmost patří mezi největší ve střední Evropě,
šestkrát v tuzemsku uspořádala největší turnaj Czech Masters a další prestižní
soutěže.

„Czech Masters se dlouhodobě řadí k nejlepším eventům v Česku, jako jsou
karlovarský festival či Grand Prix v Brně,“ chlubí se Dědek, který vydělal
peníze na elektromontážních pracích a pronájmu skladů firmám Škoda Auto či DB
Schenker.

Pravdu má však Dědek v tom, že golfové akce přitahují vysoce bonitní
turistickou klientelu, o kterou Česko dlouhodobě marně usiluje. „Tito turisté
stráví v Česku i pět dnů. Spí v dobrém hotelu, jedí v dobré restauraci, jdou si
zahrát víc hřišť,“ dodává byznysmen, který koupil kvůli podpoře zeleného sportu
Golf Channel a podporuje mládež, aby se s golfem nebála začít.

„Většina golfových hřišť je dotována bohatými lidmi. Jsou to regionální
byznysmeni, patrioti, kteří podnikají, hrají golf, mají ho rádi a podporují ho.
Je to stejné jako ve fotbale, v hokeji. Politici na centrální úrovni mají tyto
lidi podporovat a chválit za to, že pomáhají veřejnosti sport dělat,“ rozohňuje
se.

CONTENT24

V postpandemickém světě se procházka po golfových fairwayích, tedy krátce
střiženém trávníku mezi odpalištěm a greenem, může znovu stát hitem. Tím spíše,
že hřiště jsou zhusta zasazena do nádherné krajiny. Pro mnoho hřišť by nový
příliv golfistů mohl znamenat stabilizaci hospodářské situace, která byla
otřesena covidem-19.

  • Našli jste v článku chybu?

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).