Poněkud zakalený český křišťál
Poněkud zakalený český křišťál
Křišťál se jednou provždy stal synonymem pro cosi čisté a průzračné. Český křišťál je jiskřící stopou, kterou zanechává náš průmysl po celém světě. Když se české výrobky na některých trzích jen těžko prosazovaly, sklo patřilo mezi pár vyvolených, jež mělo dveře všude dokořán otevřeny. Amerika, Japonsko a další vzdálené země znají z Česka zejména Antonína Dvořáka a… křišťál. Teď se však skleněný palác začal s třeskotem rozpadat a dokazuje to, že střepy neznamenají pouze štěstí. Ono totiž, i když se úlomky znovu slepí do předchozího tvaru, praskliny již nezmizí. Křišťál se tak na hony vzdálí čiré hmotě a nenávratně je degradován pouze na zapatlaný slepenec. Doufejme, že to nebude novou přezdívkou jádra českého sklářství, až se v obrozené podobě vzpamatuje z krize.
Nenechte se digitálně napálit
Vypínání analogového a přechod na digitální vysílání znovu přerozděluje „trh s televizními diváky“. Lidé se rozhodují, jestli dají vydělat firmám rekonstruujícím televizní antény, prodejcům satelitů nebo kabelovým a telekomunikačním firmám. Pro všechny zmiňované znamená digitalizace šanci vydělat nebo si „upsat“ nové zákazníky. Obzvláště technikou nezasažení diváci by proto měli být v době před přechodem na digitální vysílání v jejich regionu dvojnásob ostražití. Obchodníci se jim budou snažit vnutit svůj produkt jako ten nejlepší, či dokonce jediný funkční, a předhánět se s nabídkami slev a výhodných balíčků. Každý by se tak měl zavčas rozhodnout, co od digitální televize čeká a kolik do ní chce investovat. Objektivnější radu přitom jistě poskytnou technicky zdatnější přátelé než prodejci v dresech O2, Volný, UPC nebo Astra.