Společně představují zvláštní souhru. Zatímco jeden zkoumá hodnoty minulosti a přítomnosti, druhý míří tam, kam ještě žádná etika pořádně nevkročila. Jeden citoval biblické příběhy v Davosu, druhý zve do Prahy špičky umělé inteligence. A i když se na některé věci dívají z opačných stran, ve výsledku je spojuje víc než jen genetika, a sice schopnost klást správné otázky a hledat na ně odpovědi s přesahem. A také přesvědčení, že budoucnost není něco, co se děje, ale co tvoříme.
Jejich profesní dráha je více než impozantní. Tomáš je bývalý poradce prezidenta Václava Havla a člen Národní ekonomické rady vlády. Nově také stojí v čele Knihovny Václava Havla. A také přednáší na univerzitách po celém světě.
Jeho mladší bratr Lukáš studoval religionistiku, hebraistiku, mezinárodní teritoriální studia, evropská studia a mezinárodní vztahy v Praze i Cambridge. Působil jako pedagog a prezident českého spolku absolventů univerzit v Oxfordu a Cambridge. Pracoval ve státní správě i soukromém sektoru a je zakladatelem vzdělávací platformy ELAI a Týdne inovací ČR, což je největší událost v oblasti AI v Česku, jejíž desátý ročník se letos koná začátkem října v Kampusu ČSOB.
Víra, představivost a odvaha jsou klíčové i v podnikání
Tomáš s Lukášem vyrůstali mimo jiné ve Finsku a Dánsku, což jim poskytlo široký rozhled, který dnes zúročují ve svých profesích. Oba také píšou knihy. Tomášův bestseller „Ekonomie dobra a zla“ slavil úspěch i v zahraničí a byl přeložen do 22 jazyků. Svoji poslední knihu s názvem „Duch Evropy“ právě dopsal, zatímco Lukáš dokončuje vlastní prvotinu „Nazí v AI době“, která hledá odpověď na to, co o nás technologie nechtěně prozrazují, a která se svého vydání dočká letos na podzim.
Jejich první společný dvojrozhovor, jejž poskytli pro Euro.cz a který se odehrál v kavárně ikonického Kina 64 U Hradeb, je dialogem dvou světů – duchovního a praktického. Světů, které se navzájem obohacují. Oba během našeho povídání ocenili, že jsme je usadili k jednomu stolu a mohli si vlastně poprvé popovídat o smyslu života, protože jinak spolu řeší spíš praktické a provozní záležitosti běžného dne.
V čem se jako bratři doplňujete a jak se inspirujete navzájem?
Tomáš Sedláček: Lukáš mě inspiroval třeba tím, když mi říkal, že na studiích v Cambridge mají některé diskuzní spolky originální názvy přednášek. Jednou zahlédl plakát na přednášku „Gandalf vs. Yoda“ od antropologa či filozofa. Hrozně mě to nadchlo a řekl jsem si: To je skvělé, že si s tím takhle mohou hrát – a my vlastně taky. I to byl jeden z důvodů, proč jsme založili Movie Talks. Přestal jsem se bát spojovat věci, které mě baví, s těmi, které mě zajímají. A přestal jsem dělat rozdíl mezi vysokou a nízkou kulturou.
Ukazuje se, že právě víra, představivost a odvaha jsou klíčové nejen v příbězích, ale i ve skutečném podnikání – kterýkoli předmět, který byl vyroben, začal jako myšlenka. Skutečná víra je nadstavba rozumu, nikoli jeho nedostatek. Víra je „super-power“. Steve Jobs viděl stejné excelovské tabulky jako každý jiný, ale jen on v nich viděl iPhone a svou vírou nakazil tisíce lidí.
Lukáš Sedláček: A Tomáš mě zase inspiruje v tom, že se snaží integrovat různé obory a nalézat v nich spojitosti, mám to stejné již od dob studií. Také ho považuju za brilantního řečníka.
Člověk jako Boží AI
Oba máte jako jedno z hlavních témat umělou inteligenci. Je to tématem vaší knihy, Lukáši, Tomáš zase napsal debatu o člověku jako „Boží AI“. Co o nás technologie skutečně „odhalují“?
Lukáš: Ta kniha se dívá na oblast naší identity a smyslu tváří v tvář AI. Tyto otázky budou totiž velkým tématem už i v naší nejbližší budoucnosti. Vnímám dnešní dobu jako možnost pořádně se zamyslet, kým chceme být a kam vlastně s AI mířit. Sleduju, jaké příběhy a mýty jsme si jako lidstvo vyprávěli, čemu jsme věřili dřív a čemu věříme dnes i jak se tyto obrazy promítají do oblasti umělé inteligence a jak nás to ovlivňuje. Ukazuju, že AI je paradoxně výsledkem naší snahy získat kontrolu nad světem, přitom právě ona tu kontrolu zpochybňuje. Hledám v tom příležitost – jak se díky AI můžeme znovu ptát, co to znamená být člověkem, a najít nový smysl pro naši dobu.
Je to pokus pochopit, jaký dopad má AI na naši identitu, lidskost a smysl. Zkoumám, jak se mění naše pojetí nás samotných v době, kdy algoritmy dokážou přemýšlet za nás. Hledám způsoby, jak vnímat vývoj AI jako příležitost pro to, abychom naši identitu ukotvili pevněji, stejně jako se zastavili a pořádně zamysleli, kam vlastně jako lidi i lidstvo kráčíme.
Tomáš: Ten text, to byla hrátka s myšlenkou, že my lidé sami už jsme umělá inteligence – Boží umělá inteligence. Stvořil nás jako sobě podobné, ale ne úplně. A pak jsme prošli singularitou, když jsme porušili pravidla, kódování stvořitele. Tak si čtu Genesis – jako příběh o umělé inteligenci, která se stala „neovladatelnou“.
AI mě zajímá dlouhodobě. Ekonomicky je to podle mě ještě zajímavější. Kdysi jsme stroje využili k fyzické práci a teď přichází chvíle, kdy stroje začínají nahrazovat i naši intelektuální činnost. A posouváme se tak do roviny ‚ducha‘ – tedy do světa etiky, vztahů, estetiky, kde budeme rozhodovat a hledat smysl věcí, podobně jako Bůh vůči nám lidem.
Lidé se ale někdy cítí AI ohrožení. Máme se opravdu bát?
Tomáš: Každý nový nástroj v dějinách budil obavy. Když přišly arabské číslice a začaly nahrazovat číslice římské, půlka Říma protestovala, že to teď zvládnou i hloupí a že to zničí matematiku. Knihy? Zkazí představivost. Televize? Zruinuje výchovu. Internet? Konec soukromí. AI je jen další v řadě podobných novinek. Je to jako oheň, skvělý sluha, ale zlý pán. A teď se rozhoduje, jestli to ovládneme my, anebo to ovládne nás.
Lukáš: Podle mne je to i příležitost. Technologie nás nutí přemýšlet o tom, co dělá člověka člověkem. Jsou ještě oblasti, ve kterých jsme lepší než AI, ale mnohé dokáže lépe než my. Otázka je, co z toho je vhodné jí předávat a co bychom si měli navždy ponechat pro sebe.
Bez vize to nepůjde
Tomáši, často mluvíte o přesunu lidské práce z roviny těla do roviny ducha. Kam se podle vás díky AI posune role člověka?
Tomáš: Duše je pro mě racionální, strojově nahraditelná – je to náš software –, kdežto ducha vnímám jako to divoké, tvořivé, nepředvídatelné, hrdinné, mýtické, „věřivé“ bytí. V tom nás AI nikdy plně nenahradí. A to je prostor, kam se podle mě lidstvo přesune. Tam, kde se člověk nestává prostředkem, ale cílem.
Lukáš: Jak říkal (Martin) Buber, vztah ‚já-ty‘. Ne ‚já-to‘. To je to, co musíme chránit.
Tomáš: Umělá inteligence umí vytvořit výsledek, ale ne vztah. Ten vzniká jen tam, kde je přítomné ‚ty‘ – druhý člověk jako záhada, ne jako nástroj. Tohle je rovina, do které musíme jako lidstvo znovu vstoupit. Budeme se muset naučit být více lidmi. AI sice může napodobit jazyk lásky, ale ne lásku samotnou.
Lukáš: Mýty, které jsme si vyprávěli, se bortí. Musíme hledat nové příběhy a přístupy, které nás udrží pohromadě a dají nám motivaci usilovat o lepší vizi pro náš svět.
Jsou tohle důvody, proč jste vlastně založil Týden inovací, Lukáši? Co bylo hlavním impulzem?
Lukáš: Chtěl jsem vytvořit událost, která by v ČR dlouhodobě budovala ekosystém podpůrný inovacím tak, abychom jako země měli budoucnost. Potřebujeme držet krok se stále rychlejším světem a inovovat, vyrábět produkty s co největší přidanou hodnotou. Česko zároveň není dlouhodobě relevantní v rámci globální diskuze o nejnovějších technologických tématech, i toto jsem chtěl změnit. Líbí se mi představa eventu pořádaného u nás, který řeší palčivá témata dnešní doby jako AI v diskuzi s těmi nejbystřejšími mozky dnešní doby.
Byla to dřina událost škálovat do byznysové a startupové události roku v oblasti AI a inovací. Letos budeme pořádat už desátý ročník a program bude velký – čtyři scény, až 300 řečníků z celého světa, 150 seminářů, 100 inovativních projektů, očekáváme až 10 tisíc návštěvníků.
Tomáš: Lukáš to dělá výborně, rád ho podporuji a pravidelně tam vystupuji. Vždy mě překvapí, jak je publikum naladěné na hlubší otázky a chce naslouchat. Ať už mluvíme o matrixu, Platónovi nebo ekonomii, vždycky se to potká.
Evropa je sama a nahá
Tomáši, jak vidíte roli Evropy v době, kdy čelí tlaku jak ze strany USA, tak Číny, a zároveň ztrácí tempo. Co může nabídnout světu, aby obstála v této nové globální soutěži?
Tomáš: Evropa je dnes v krizi, ale také v unikátní pozici. Už jednou ukázala, že se umí proměnit z nejkrvavějšího kontinentu v inspiraci pro svět – bez vůdce, bez ideologie. Nabízí model, který může jednoho dne být vzorem pro celoplanetární soužití národů, založený na spolupráci místo válčení.
Lukáš: Já jsem o poznání skeptičtější. Evropa zaostává ekonomicky i myšlenkově, chybí jí silný společný příběh, jako mají USA nebo Čína.
A jakou roli by v tom mohlo hrát Česko? Kdybyste měli šanci ovlivnit naše směřování třeba prostřednictvím sestavení státního rozpočtu, co byste udělali jinak?
Tomáš: Více peněz bych dal do vzdělávání a infrastruktury – třeba bych konečně postavil dálnici mezi Prahou a Brnem. Nejlepším studentům bych platil školné na zahraničních špičkových školách výměnou za slib, že pak budou pár let pracovat pro stát jako poradci. Nepotřebujeme být špička ve všem, stačí rozvíjet to, co už funguje – třeba AI. Chci z Bohemie udělat „brain gain“, tedy místo, které přitahuje světové experty. Máme vše, krásné místo k žití, jen nám chybí úsměv, sebevědomí a lepší angličtina.
Lukáš: Musíme se rozhodnout, zda chceme být konzumenti, nebo tvůrci. A potřebujeme dlouhodobou strategii, musíme vytvořit prostředí, kde se bude dařit spolupráci. V Česku by měla být priorita, aby se z nás stala země, která přitahuje talenty. Vzdělávání, kvalita života, důvěra ve stát, to jsou klíče. Týden inovací je takovou malou laboratoří toho, co by šlo udělat, když se spojí lidé napříč světy.
Co nyní plánujete a na čem pracujete? Tomáši, kam chcete směřovat Knihovnu Václava Havla, kterou nyní řídíte? A co chystáte vy, Lukáši? Je to už příští ročník Týdne inovací, nebo i něco dalšího?
Lukáš: Nikdy jsem neměl plán na 20 let dopředu, jdu krok za krokem. Jako když se dělá socha, ono se to ukáže po cestě. Teď chci dopsat knížku, na které mi hodně záleží, úspěšně realizovat říjnový Týden inovací, kde budeme s Tomášem mluvit na panelu, a pak připravit další ročník.
A zároveň chci být co nejvíc se svým synem, cestovat, být přítomný. Nepřijít o to podstatné.
Tomáš: Rád bych se podílel na jakémsi „Havel revival“, protože dnes, kdy je Evropa osamocená, musí znovu najít svého ducha. Dlouho jsme se soustředili na technické fungování – cla, trh, instituce – a méně na smysl samotné Evropy. Ale dnes je čas přemýšlet o hlubší vizi.
Věřím, že po velkých reformách může vzniknout něco jako institucionální ,Salvator Mundi‘ – rámec, který by mohl jednou spojit i Evropu, Rusko a Čínu. I proto chci s týmem lidí spojených s Knihovnou Václava Havla pracovat na vzdělávání a debatě o tom, jak Česku vrátit význam, jaký mělo v době prvního prezidenta po listopadu 1989 nebo za první republiky.
V posledních třech letech jsem trochu zmizel z veřejného prostoru – věnoval jsem se rodině, dceři, pečení chleba, přestavbě bytu, ale taky truchlení po ztrátě manželky. Byl to čas vnitřního usebrání a čas s knihami. Po letech cestování jsem se tak vrátil na Malou Stranu a tady přenášel po večerech na své Spirit Academy – vždy tak pro padesát hloubavých podnikatelů a podnikatelek. Teď jsem připraven se vrátit do veřejné debaty s myšlenkou optimismu a možná i novou knihou o tom, jaký by ten duch Evropy mohl vypadat.
