Velký špatný. Dopady současné pandemie by mohly překonat krizi z třicátých let, věští známý skeptik

28. 3. 2020

Autor: Shutterstock

Ekonom a profesor Newyorské univerzity Nouriel Roubini tvrdí, že probíhající pandemie způsobená nebezpečným koronavirem by mohla přepsat dějiny moderní ekonomie. Alespoň co se týče rozsahu škod způsobených celosvětovému hospodářství. Podle jeho slov může překonat i krizi z třicátých let minulého století, z níž se lidstvo vzpamatovávalo několik dlouhých roků a která technicky vzato přispěla i k vypuknutí druhé světové války.

Ačkoliv se Roubinimu pro jeho pesimistické, ba často až
katastrofální předpovědi přezdívá Dr. Zkáza, ve chvílích, jako je tato, by mohl
člověk snadno nabýt dojmu, že nemůže být daleko od pravdy. Čeho všeho se podle
něj máme obávat?

„Nejlepší ekonomický výsledek, ve který bychom mohli doufat, je recese, která bude větší než ta, jež následovala po finanční krizi z roku 2008,“ uvedl Roubini na úvod svého sloupku na webu Project-syndicate.org.

„Dokonce ani během Velké hospodářské krize a druhé světové války se tak velká část ekonomiky nezastavila. Jenže právě k tomu dnes došlo v Číně, Spojených státech i v Evropě,“ připomněl.

Tři kroky, jak z krize ven

Aby se podle něj globální hospodářství mohlo v rámci posledního
kvartálu letošního roku vrátit k růstu, je zapotřebí provést tři zásadní kroky.

Ty nejvíce zasažené země budou muset v prvé řadě zahájit plošné testování lidí na přítomnost covid-19, vynutit dodržování karantény a doslova uzamknout své obyvatele doma. Také bude potřeba přejít k hromadné distribuci antivirotik a dalších medikamentů schopných koronavirus zastavit.

Dále profesor Roubini zdůrazňuje a vyzývá centrální banky
jednotlivých zemí k tomu, aby přistoupily ke všem více či méně konvenčním
nástrojům, jež mají k dispozici, ve snaze tuto krizi odvrátit. Doporučuje
například nulové, či dokonce záporné úrokové sazby či takzvané kvantitativní
uvolňování.

A zatřetí, ne však v poslední řadě je podle něj potřeba, aby se do řešení krize zapojily rovněž samotné vlády. Z jejich strany bude nutné realizovat „masivní fiskální stimuly“, začít s vyplácením peněz přímo jednotlivým domácnostem a v případě vyspělých ekonomik i navýšit schodky svých rozpočtů ze dvou až tří procent HDP na rovných deset.

Příliš času nazbyt podle Roubiniho není, a proto je nutné jednat okamžitě: „Riziko nové Velké hospodářské krize, horší než té původní – tedy ještě větší hospodářské krize – se každým dnem zvyšuje.“

Navíc hrozí, že světové trhy budou „dále oslabovat, pakliže se (lidstvo) s koronavirem nevypořádá“. To se může celkem snadno stát, pokud by nákaza například zmutovala, podávané léky se ukázaly být neúčinné, masivní vládní výdaje by zažehly inflaci nebo pokud by se rozvojovým zemí nepodařilo vypůjčit si dostatek finančních prostředků ve svých vlastních měnách.

USA mají potenciálních problémů ještě víc

Čistě v případě Spojených států amerických je pak
potřeba vzít v potaz i další dílčí hrozby, mezi něž patří kupříkladu aktuálně
napjaté obchodně-politické vztahy s Čínou, Ruskem, Íránem či Severní
Koreou.

Tyto faktory by totiž podle něj mohly samy o sobě dostat světové
hospodářství do „přetrvávající deprese“ a způsobit „nekontrolovatelný kolaps finančních
trhů“.

„Po nárazu v roce 2008 se díky rázným (byť opožděným) reakcím podařilo vytáhnout globální ekonomiku z propasti. Tentokrát bychom ale nemuseli mít takové štěstí,“ uzavřel se sobě typickým pesimismem Roubani.