Poptávka po datových centech v posledních letech prudce roste. Může za to především stále se zvyšující využití výpočetní techniky a umělé inteligence (AI), kvůli čemuž se zároveň masivně zvyšuje i objem dat, který je potřeba ukládat a zpracovávat. Tento trend přitom pravděpodobně hned tak nezmizí, neboť jak podle BBC odhadují například analytici ze společnosti McKinsey, do roku 2030 naroste poptávka o dalších 19 až 22 procent. I proto se v souvislosti s datovými centry čím dál více objevuje ona slavná nerudovská otázka: Kam s nimi?
Najít nová místa, kde lze tato zařízení vybudovat, je rok od roku komplikovanější. Datová centra bývají totiž rozměrově rozlehlá a ke svému chlazení využívají obrovské množství energie a vody, které rozhodně není dostupné všude, kde si daná firma zamane. Ještě palčivějším problémem je ovšem fakt, že stále více lidí nechce, aby tyto budovy vznikaly poblíž jejich bydliště.
Několik společností z různých zemí proto aktuálně pracuje na poměrně odvážném řešení, jehož cílem je umístit datová centra do vesmíru. A ačkoliv něco takového možná zní na první pohled jako sci-fi, dle daných firem je to dnes ve skutečnosti již plně technicky proveditelné. Otázku potřebné energie vyřeší sluneční záření a navíc by se tím rovněž odstranily problémy s odporem místních.
Velké systémy už za 10 let
Jednou ze společností, která aktuálně plánuje výstavbu datových center ve vesmíru, je americký Lonestar Data Holdings. Tato firma se sídlem na Floridě minulý měsíc úspěšně otestovala malé datové centrum o velikosti knihy, jež se vydalo na cestu k Měsíci na modulu Lunar Lander Athena od americké společnosti Intuitive Machines.
Následujícím cílem americké společnosti bude umístit malé datové centrum přímo na povrch jediného přirozeného satelitu Země. Podobný plán má rovněž konkurenční Starcloud ze státu Washington, který chce příští měsíc vypustit do vesmíru vlastní datové centrum s tím, že komerční provoz zahájí zhruba v polovině roku 2026.
Na dalších projektech se pak pracuje v Evropě, kde k perspektivním firmám patří například francouzsko-italský Thales Alenia Space. Ten chce vybudovat konstelaci 13 satelitů o rozměrech 200 × 80 metrů, jejichž celkový výkon zpracování dat má dosahovat přibližně 10 megawattů, což odpovídá středně velkému pozemnímu datovému centru s přibližně pěti tisíci servery. Zmíněný plán ale má být pouhým začátkem.
„Abychom pokryli náklady na vývoj nových technologií a mohli těžit z většího rozsahu, chceme vybudovat systém o kapacitě přibližně 200 megawattů. To by v současnosti znamenalo zorganizovat zhruba 200 letů do vesmíru. S tímto plánem tedy čekáme na nové nosné rakety, které by měly být k dispozici mezi lety 2030 až 2035. Komerční životaschopnost našeho velkého systému očekáváme před rokem 2037,“ uvedl zástupce zmíněné společnosti Damien Dumestier.
Komplikaci představují drahé vesmírné lety
Navzdory překypujícímu optimismu ze strany zmíněných firem odborníci varují, že před zahájením masivního komerčního provozu vesmírných datových center bude potřeba vyřešit ještě mnoho problémů. Asi tím nejzásadnějším je podle docenta inteligentních systémů a datové vědy na Anglia Ruskin University Domenica Vicinanzy fakt, že lety do vesmíru jsou stále velmi drahé.
„I přes současný pokrok společností jako SpaceX zůstává vypuštění hardwaru na oběžnou dráhu extrémně nákladné. Každý kilogram vyslaný do vesmíru stojí tisíce dolarů, přičemž datová centra vyžadují nejen samotné servery, ale také infrastrukturu k jejich ochraně, napájení a chlazení. To vše samozřejmě zvyšuje váhu a složitost misí, a tím i jejich cenu,“ vysvětlil Vicinanza.
Další závažnou komplikací pak podle něj může být fakt, že ačkoliv je ve vesmíru velmi chladno, konvenční chladicí systémy bez gravitace příliš dobře nefungují. K tomu je navíc nutné přičíst skutečnost, že řešení jakýchkoli technických či provozních problémů bude složité. „Dokonce i se současnou robotikou a automatizací existují hranice toho, co lze na dálku opravit. Velká hardwarová porucha si může vyžádat nákladnou pilotovanou misi, takže případný výpadek se může protáhnout až na několik týdnů či dokonce měsíců,“ doplnil Vicinanza.
Přes všechny zmíněné problémy si firmy jako Lonestar skutečně věří, čemuž údajně pomáhá i vysoká poptávka po jejich službách. „Nedělali bychom to, kdyby nás o to zákazníci nežádali. Už nyní ale máme mnoho klientů, včetně státu Florida a vlády ostrova Man,“ uzavřel zakladatel a výkonný ředitel Lonestaru Chris Stott.
