Kasy obchodů neplní jen drobní spotřebitelé
Výsledky maloobchodu přinesly v loňském roce nejedno překvapení. Základní očekávání se však naplnilo: změnil se trend. Po nevyrovnaném prvním čtvrtletí se ve druhém a třetím kvartálu roku 1999 zastavilo opakování meziročních propadů a mírný růst tržeb, pozorovaný v průběhu roku, byl završen více než šestiprocentními nárůsty v listopadu a prosinci. Za celý rok tak maloobchodní prodeje zaznamenaly nárůst o 2,1 procenta. Co je na maloobchodních tržbách vlastně tak zajímavého? Údaje o maloobchodu jsou finančními trhy sledovány, ovšem obvykle přitahují menší pozornost než údaje o inflaci, průmyslu či zahraničním obchodu, neřku-li o HDP. Růst či pokles tržeb sice signalizuje vývoj ve spotřebitelském chování domácností, zachycuje ovšem spíše jen základní trend tohoto chování. Z makroekonomického hlediska tržby naznačují, jaká tendence převládá ve spotřebních výdajích domácností. A to má význam při úvahách o budoucím vývoji veličin typu HDP, salda obchodní bilance či inflace. Při posuzování meziročního vývoje v jednotlivých měsících je třeba mít na paměti vliv sezonních faktorů: platí to zejména o konci roku, kdy jednotlivé měsíce posledního čtvrtletí jsou silně ovlivněny načasováním předvánoční nákupní horečky. Její příchod se v jednotlivých letech obvykle liší. Vliv mají také případné změny v nepřímých daních a snaha obyvatelstva alespoň na nějaký čas se předzásobit. Jako příklad mohou sloužit červen a červenec roku 1999. Avizované zvýšení spotřební daně z pohonných hmot vedlo ke zvýšeným nákupům v červnu a k následnému poklesu v červenci. Proto se spíše vždy vyplatí sledovat trend maloobchodu v rozmezí několika měsíců. Hodnocení postavené na výsledku jediného měsíce často vede ke zkreslení.
Opatrnost v utrácení.
Co bylo typické pro strukturu tržeb v loňském roce? Vývoj v jednotlivých položkách byl nesourodý: odrážel důchodovou situaci domácností a zároveň postupné oživování růstu ekonomiky v průběhu roku. Z hlediska výdajů za potraviny a ostatní zboží je zřejmé, že finanční situace většiny domácností neumožňovala výraznější expanzi spotřebních výdajů. Vývoj tržeb za prodej a opravy motorových vozidel a za prodej pohonných hmot korespondoval s celkovým vývojem ekonomiky ve smyslu postupného oživení. Prodej pohonných hmot zaznamenal pokles v prvních třech kvartálech loňského roku (s výjimkou v mnoha ohledech rekordního měsíce března a dále též června), ovšem v závěrečném čtvrtletí již tyto tržby bez výjimky rostly. S mírným opožděním je zde shoda s celkovým vývojem HDP. Tržby za prodeje a opravy motorových vozidel rostly ve všech čtvrtletích, trend jednociferného růstu (s jednorázovými odchylkami, z nichž se část projevila koncem roku) se víceméně ustálil po nevyrovnaných výsledcích prvního čtvrtletí.
Větší talíř za méně peněz.
Podívejme se na vývoj jednotlivých položek detailněji. Zcela nadprůměrně se dařilo obchodu s potravinami. Reálné tržby za celý rok vzrostly o 9,3 procenta a v průběhu roku ani jednou neklesly. Jejich růst osciloval mezi 1,4 a 16,7 procenta (oba extrémy byly shodou okolností dosaženy v prvním čtvrtletí: onen minimální růst pak v lednu). K tomu je dobré poznamenat, že ceny potravin byly po celý loňský rok meziročně nižší (též díky konkurenci hypermarketů), takže domácnosti mohly nakupovat více jídla a nominální tržby přitom rostly obchodníkům o něco menším tempem než tržby reálné.
Nadprůměrný růst reálných tržeb má u potravin v tuzemských podmínkách svou logiku. Platí, že v dobách ekonomické recese či v situaci neradostné důchodové situace a nepříliš optimistických očekávání průměrná domácnost utrácí spíše za potraviny než za jiné zboží dlouhodobé spotřeby. To je dražší, jeho spotřebu lze odložit, a výrazněji se tak dá ušetřit.Tržby za prodej nepotravinářského zboží byly méně slavné: za celý loňský rok poklesly o 1,7 procenta, přičemž meziroční růst byl zcela ojedinělý (kromě rekordního růstu o 5,2 procenta v prosinci byl další čestnou výjimkou měsíc březen). Nízké výdaje za tento typ výrobků souvisejí s celkovou situací v ekonomice (a subjektivními vyhlídkami domácností). Prosincové číslo pak bylo pozitivně ovlivněno předvánočními nákupy a zejména meziročním srovnáním. Ostatně kdy jindy by už měly tyto prodeje vykázat oživení – tržby za nepotravinářské zboží totiž klesaly již po celý rok 1998 a z hlediska obchodníků byly Vánoce 1998 bezmála katastrofální. V prosinci 1998 klesly tržby za nepotravinářské zboží meziročně o více než šestnáct procent.
Na benzinu nešeříme.
Vývoj tržeb za prodej a opravy motorových vozidel a za prodej pohonných hmot jsme již zmínili. Ačkoliv růst prodejů pohonných hmot nebyl – s výjimkou konce roku – příliš silný (naopak, polovina měsíců vykázala pokles a za celý rok tržby meziročně klesly o 0,7 procenta), je třeba vzít v úvahu dvě skutečnosti. Především od druhého čtvrtletí byla poptávka negativně ovlivněna růstem cen pohonných hmot. Navzdory tomuto vývoji (s krátkodobými přestávkami ceny rostly po celý zbytek roku 1999) se propady reálných tržeb začaly od srpna zmenšovat, a v závěru roku přešly dokonce do velmi slušných meziročních růstů. Tržby za prodej a opravy motorových vozidel vykázaly růst ve většině měsíců, byť s poměrně velkou volatilitou. Za celý rok vzrostly o 4,5 procenta. Prodeje a opravy motorových vozidel tak v loňském roce poskytovaly zcela rozdílný obraz v porovnání s rokem 1998, který byl naopak ve znamení poklesu. Růst prodeje motorových vozidel v normálních podmínkách avizuje nástup vyššího růstu ekonomiky. Zdá se, že tento vztah bude platit také v České republice.
Ceny potravin porostou.
Vývoj v jednotlivých položkách maloobchodu napovídá, jaký vliv na inflaci lze čekat od spotřebitelské poptávky. Jestliže například v případě pohonných hmot je cena dána zejména kombinací světových cen ropy a spotřební daně a poptávka má omezený vliv, tak zvyšující se nákupy potravin vytvářejí prostor pro postupný růst jejich maloobchodních cen. Ceny potravin samozřejmě závisejí nejen na zvyšující se poptávce v dané ekonomice, ale na více faktorech, především na globálním vývoji cen. Česká republika tak není ve zdražování potravin v posledních měsících osamocena. Ze středoevropských tranzitivních ekonomik sdílejí obdobný osud zejména Maďarsko a Polsko. Existují-li však nákladové tlaky na růst cen potravin a roste-li souběžně po potravinách poptávka, pak je to kombinace „ideální pro zrychlení cenového růstu. Je na místě připomenout, že v poslední třetině loňského roku se v české ekonomice nejprve zastavil dlouhodobě opakovaný propad cen potravin, a poté dokonce poměrně výrazně ceny meziměsíčně rostly (prosinec 1999, leden 2000). Právě ceny potravin a pohonných hmot jsou (spolu se sezonně rostoucími cenami v kategorii „volný čas ) hlavní příčinou růstu čisté inflace v posledních měsících. V ostatních položkách spotřebního koše k žádnému výraznému zrychlení růstu cen nedošlo. (Výše uvedená charakteristika chování cen ropy a potravin zároveň naznačuje obecně respektovanou skutečnost: růst cen pohonných hmot a potravin závisí na tolika vnějších faktorech, že tvůrci hospodářské politiky – zejména centrální banka přes měnovou politiku – prakticky nemají šanci cenový trend u těchto komodit ovlivnit.)
Nenakupují jen domácnosti.
Z hlediska vztahu mezi maloobchodními tržbami a spotřebními výdaji domácností je nutno zopakovat, že maloobchodní tržby zahrnují nejen výdaje domácností, ale i ostatních ekonomických subjektů. Naopak, ne všechny spotřební výdaje domácností jsou maloobchodní statistikou podchyceny. Statistika výdajů domácností v rámci HDP pak z podstaty věci vykazuje odlišnou dynamiku oproti růstu maloobchodních prodejů. Povaha rozdílu závisí zejména na tom, zda se zpomaluje či zrychluje růst ekonomiky. V roce 1998 klesaly výdaje v rámci HDP pomaleji než maloobchodní prodeje. Ekonomika se stále hlouběji řítila do recese, což pociťovaly nejen domácnosti. Naopak za rok 1999 lze čekat, že spotřební výdaje domácnosti v rámci HDP za malobchodními tržbami o něco málo zaostanou.