Prosinec roku 1987 nijak nevybočoval z řady předvánočních období československé totality - ať už šlo o fronty na pomeranče či banány, shánění podpultových dárků nebo koulovačku s prvním sněhem. Ne tak pro dva programátory z bratislavského výzkumáku, kterým se tehdy začal měnit život, ačkoliv jim to zpočátku zřejmě vůbec nedošlo.
Miroslav Trnka a Peter Paško dva týdny před vánočními svátky totiž dokončili první verzi vůbec prvního československého počítačového antiviru. Program svým názvem Nemocnice na okraji disku (NOD) naznačoval, že počítačový vir může computerům ubližovat podobně jako biologické onemocnění lidskému tělu, nicméně o kybernetických hrozbách tehdy vědělo pár jedinců v celé populaci. Miroslav Trnka byl jedním z nich. Navíc se ukázal jako velký vizionář. „Již v té době bych se označil za počítačového fanatika a nadšence. Věřil jsem, že počítače v různé podobě vstoupí do všech oblastí našich životů, zároveň jsem si byl vědom toho, že bezpečnost bude extrémně důležitá,“ vzpomíná.
Českoslovenští IT pionýři
„Tehdy se nemohlo podnikat a netušili jsme, že režim spadne. Šli jsme do toho s myšlenkou, že vyvíjíme něco, co bude pro lidi přínosné. Neptali jsme se, kolik z toho bude,“ popisuje Trnka a připomíná, jak v době „neinternetové“ distribuovali svůj program mezi kamarády a známými: na velkých disketách. „Tehdy byl problém je vůbec sehnat, po materiální stránce to bylo složité období. Když jsme později začali podnikat, mohli jsme pro diskety alespoň jezdit do Rakouska,“ posouvá Trnka příběh Esetu do porevolučního období.
Přečtěte si exkluzivní rozhovor s Miroslavem Trnkou
Trnka z Esetu: od desetiletého půstu ke sto milionům zákazníků
Firmu v roce 1992 zakládali již tři společníci, k Trnkovi a Paškovi přibyl kolega Rudolf Hrubý. Od té doby se struktura Esetu nezměnila, zato hodnota firmy vzrostla raketově a s ní i majetek softwarových podnikatelů: podle nejnovějších odhadů slovenského magazínu Forbes jde úhrnem o jeden a tři čtvrtě miliardy eur, tedy přes 46 miliard korun. To katapultovalo trojici spolumajitelů Esetu mezi desítku nejbohatších obyvatel země, přičemž Miroslav Trnka disponuje majetkem kolem 590 milionů eur a společně s Tomášem Chrenkem je považován za pátého nejbohatšího Slováka.
Bezpečnostní instalatéři
Dnes, po čtvrtstoletí existence Esetu, vypadá příběh tří miliardářů takřka idylicky, ale v 90. letech nebylo podnikání Trnky a spol. úplně jednoduché. „Než mladá firma nasbírá peníze na potřebný vývoj, vybuduje si okruh zákazníků a získá podíl na trhu, chce to svůj čas. Zvláště v počítačové bezpečnosti, což je obchod s důvěrou. A ta se dá získat jen dlouhodobým úspěšným působením na trhu,“ soudí Trnka.
Jak to v ICT byznysu bývá, lidé - ale i firmy - bezpečnost většinou začínají řešit až v momentu napadení, ztráty dat nebo rovnou peněz. „Chodili jsme po firmách a domácnostech jako instalatéři a obnovovali jsme jejich data, v mnoha případech představující několikaletou práci. Když se nás pak celí šťastní ptali, co jsou dlužni, odpovídali jsme: nic, jen si kupte náš produkt a doporučte nás svým známým,“ přidává Trnka další vzpomínku.
První peníze z ciziny
Zahraniční expanzi Eset odstartoval v sousedním Rakousku, ale kvůli neserióznosti tamního partnera z vydělaných peněz v Bratislavě prakticky nic neviděli. Regulérní vstup do ciziny se tak odehrál koncem 90. let, kdy firma za pomoci podnikatele Antona Zajaca otevřela zastoupení na největším a zároveň nejnáročnějším trhu, v USA. „V té době jsme také dokončili novou verzi programu, která dokázala odhalit i nové viry. Poslali jsme jej na test do magazínu Virus Bulletin, největšího periodika z naší branže. A hned jsme získali nejvyšší ohodnocení, díky čemuž se o nás začali zajímat obchodníci na celém světě. V ten moment nám přitekly první peníze ze zahraničí a vzápětí začala křivka příjmů strmě růst,“ rekapituluje Trnka.
Dnes má firma přes stovku milionů platících zákazníků na celém světě a domovské Slovensko se na bezmála půlmiliardových eurových tržbách podílí jen zlomkem. Před firmou, jejíž výkonné vedení Trnka opustil již před šesti lety, stojí další výzvy, jako třeba ochrana mobilních zařízení. „Předpokládám, že smartphony a tablety budou ještě častěji cílem hackerů. Mají stále větší výpočetní sílu, čím dál víc senzorů, zpracovávají víc informací a především jsou pořád víc propojené. Je přirozené, že se najde skupina lidí, kteří toho budou chtít zneužít. Všechna data lze prodat, nejen byznysová, ale i soukromá,“ uzavírá Trnka.
Dále čtěte:
ČLÁNKY DO MAILU