Bulharsko, jehož lev je už od roku 1999 pevně navázán na euro prostřednictvím měnového výboru, obdrželo letos v červnu kladné hodnocení od Evropské komise, Evropské centrální banky (ECB) i ministrů financí ECOFIN. Přijetí eura pro něj znamená nejen formální završení stávající měnové strategie, ale i přímé hlasovací právo v Radě guvernérů ECB. Občané Bulharska však vůči euru zůstávají skeptičtí a téměř polovina obyvatel jeho přijetí odmítá. Obavy souvisejí především s očekávaným zdražováním, jaké zaznamenalo například Chorvatsko po přechodu na euro v roce 2023, s pocitem ztráty národní identity a autonomie.
Česká republika tak zůstává spolu s Polskem, Maďarskem, Rumunskem a Švédskem (a Dánskem, jež má ale trvalou výjimku) jednou z posledních členských zemí EU, které euro dosud nezavedly. Ačkoli se Česko při vstupu do Unie ke splnění podmínek pro přijetí eura zavázalo, žádná vláda dosud nestanovila konkrétní termín ani nezahájila přístupovou fázi ERM II.
Také veřejnost je vůči společné měně dlouhodobě kritická. V roce 2024 podporovalo přijetí eura pouze 20 procent obyvatel, zatímco zhruba čtyři pětiny byly proti, z toho přibližně polovina velmi silně. Důvody jsou podobné jako v Bulharsku, tedy obava ze zdražování, ztráty kontroly nad monetární politikou a kulturní význam vlastní měny.
Česko: euro de facto, nikoliv de iure
Členství v eurozóně dnes samo o sobě neznamená hlubší jednotu mezi státy. Naopak, často se stává zdrojem politických napětí a rozdílů v pohledu na klíčové ekonomické otázky. Už v počátcích došlo k porušování maastrichtských pravidel, která měla původně zajistit stabilitu měny. Z původní myšlenky exkluzivního klubu dodržujícího přísná kritéria se stal spíše politický projekt. S rostoucím počtem členů se zvyšuje tlak na sdílené finanční nástroje, jako jsou společné dluhy či stabilizační mechanismy. To posouvá eurozónu směrem k fiskální unii, která s sebou nese i značná rizika.
Ekonomicky Česká republika ale těží z flexibility vlastní měnové politiky. Česká národní banka mohla v uplynulých letech rychleji reagovat na inflační tlaky než Evropská centrální banka, typicky skrze razantnější úrokové sazby. Volně plovoucí kurz koruny pak také v minulosti fungoval jako nárazník během krizových období, kdy umožnil absorbovat vnější šoky bez přímého zásahu do úrokových sazeb.
Byli byste pro zavedení eura?
Navíc i bez formální účasti v eurozóně v České republice jakási pozvolná a pragmatická eurizace vlastně probíhá. Od ledna 2024 je možné vést účetnictví, stanovovat daňový základ i platit daň v cizí měně, tedy v eurech, librách či dolarech. To umožňuje exportně orientovaným firmám snížit kurzová rizika a náklady na zajištění, aniž by se stát vzdával měnové suverenity.
Dalším relevantním faktorem je nedokončená reálná konvergence. I přes pozitivní vývoj v posledních letech zůstává Česká republika v oblasti mezd a cenové hladiny stále pod průměrem starších členských zemí eurozóny. Zavedení eura v tomto bodě vyžaduje opatrnost, poněvadž příliš brzké přijetí měny bez odpovídající kupní síly může vést k relativnímu zdražení zboží a služeb v domácím kontextu.
Tedy jinými slovy, zatímco euro zajišťuje vyšší transparentnost, snazší obchod a větší důvěru investorů, v současném globálním kontextu žádnou zásadní strategickou výhodu nedává. Eurozóna totiž čelí řadě vnitřních výzev. Od neexistující fiskální unie přes rozdílné hospodářské cykly až po nedostatečnou politickou jednotu. Euro tak zůstává regionálním projektem bez potenciálu vystřídat dolar jako globální rezervní měnu. Což potvrzují i statistiky, jelikož podíl eura na světových devizových rezervách zůstává kolem 20 procent, tedy daleko za dolarem.
Strategická nevýhoda, nebo výhodné vyčkávání?
Ačkoliv máme přijetí eura formálně stále jako závazek, není důvod spěchat. Politický konsenzus chybí, veřejnost je proti a ekonomika si mezitím našla vlastní cestu. Možnost využívat euro bez politického tlaku a bez ztráty vlastní měny je situace, kterou nám může závidět nejedna země. Vstup do eurozóny je v současné době risk. Globální ekonomika prochází turbulentním obdobím a eurozóna už dlouho přešlapuje na místě.
Nový člen eurozóny tuzemskou debatu nepochybně oživí. Není ale důvod naskakovat do „eurovlaku“ jen proto, že jede kolem. Česká republika dnes čerpá výhody obou přístupů. Má vlastní měnu a zároveň otevírá prostor těm, kdo chtějí používat euro. To je rozumné a vyvážené řešení.
Aktuální silná koruna navíc potvrzuje, že ČNB zvládá tlumit inflaci i bez společné měny. Vývozci sice mohou krátkodobě pociťovat kurzový tlak, ale ten je vyvažován stabilitou a nižšími náklady na dovoz. Vstup do eurozóny za těchto podmínek postrádá pro českou ekonomiku jasnou strategickou logiku. Tím spíš když česká koruna dlouhodobě patří mezi nejodolnější měny světa – v minulosti dokonce překonala i zlato a posilovala vůči dolaru ve chvílích, kdy jiné měny ztrácely. Tedy suma sumárum, ukazuje se, že argumenty o údajné zranitelnosti koruny v turbulentních časech neobstojí a že není důvod vzdávat se měny, která opakovaně prokázala stabilitu.
