Celkem 12 litrů čistého alkoholu, dva tisíce cigaret a 13 tisíc prosázených korun - tak vypadá běžný rok průměrného obyvatele Česka, včetně nemluvňat. To nás bezpečně řadí na globální periferii. V centru jsou si totiž lidé povětšinou vědomi rizik spojených s přehnaným opojením všeho druhu i zanedbatelných šancí na výhru v organizovaných sázkách. Pro jednoho nuda, pro druhého vítězství zdravého rozumu. Co převáží u nás?
Na první pohled to může vypadat, že krize přece jen přibrzdila chuť lidí házet do automatů.
Hrubý zisk sázkových kanceláří v Česku se totiž po prudkém navýšení z úrovně zhruba deseti miliard korun v roce 1996 dostal až na více než 30 miliard v roce 2009.
Pak přišla stagnace, respektive malý propad. Otázkou je, do jaké míry je za tím strach z krizového neznáma a do jaké státní úředník, který si na sázkovky v době hospodářských turbulencí došlápl. Jisté je, že motivace zůstala od zlomových let 2008 až 2009 stejná, objem vyplacených výher se příliš neměnil.
Co se naopak měnilo, byla náklonnost českých gamblerů k jednotlivým hračkám. Nová pravidla torpédovala úspěšné videoterminály, které od roku 1996 do zlomu v roce 2008 trhu se sázkami kralovaly. Na jejich místo se rychle vyšvihly instrumenty spadající do kategorie „ostatní hry“. Asi není náhodou, že nemalou část z nich tvoří takzvané nové videoterminály.
Jinými slovy, ústup ze slávy je do značné míry iluzorní.
Podobně jako je iluzorní sláva padlého giganta, Sazky. Jeho zisk se v roce 2006 přiblížil 1,6 miliardy korun. Ještě o čtyři roky později pak přesáhl 1,4 miliardy. Následovaly pád, insolvence a v roce 2012 (podle čísel, kterých není mnoho a nejsou jednoduše dostupná) zisk 300 milionů.
Vystřízlivějí Češi podobně jako Sazka? Anebo se naopak Sazka po vzoru Čechů pořádně rozjede? l * spolupracovník redakce
Zdroj: Ministerstvo financí ČR, sázkové kanceláře
