Euroglosa
Z evropských politiků se v následujících týdnech stanou hádaví hokynáři a hokynářky neváhající sáhnout po smlouvacích technikách, před kterými by bledli i zkušení prodavači na súku v Marrákeši. Začíná tahanice o relativně hodně peněz. Hraje se ale i o budoucnost eura a také členství Velké Británie, která se Unii čím dál více vzdaluje.
Minulý týden kyperské předsednictví vyslalo do světa „kompromisní“ návrh unijního rozpočtu pro roky 2014 až 2020, o jehož výši a rozdělení se bude jednat na summitu koncem listopadu. Do Bruselu se sjedou šéfové států a vlád, aby vyjednali co nejlepší podmínky pro svoji zemi. Summit má prý trvat dny a noci. Najít přijatelný průsečík pro 27 členských států v době krize a velkých ekonomických a demografických změn nebude nic snadného.
Pro řadového občana je celkový rozpočet ve výši jednoho bilionu eur především astronomické číslo.
Z hlediska evropské ekonomiky se jedná „pouze“ o jedno procento HDP Unie. Při pohledu na současnou podobu rozpočtu má člověk pocit, že se ocitl v době před šedesáti lety, kdy si kontinent potřeboval zajistit, aby nehladověl. A i přesto se jednotlivé vlády budou dívat spíše do minulosti než do budoucnosti.
V samotné struktuře přerozdělování prostředků se toho nejspíš výrazně mnoho nezmění. Hlavní boj se proto povede především o samotnou výši rozpočtu.
Zřejmě ve všech existujících kapitolách se bude muset více či méně škrtat. To je patrné z kyperského návrhu, který snižuje navrhovanou výši o 50 miliard eur. Většina států v EU sice se škrtáním nesouhlasí, ale jde vesměs o chudší či země v těžké ekonomické krizi, a tedy i méně vlivné členy. Z prvních reakcí jednotlivých států lze také vytušit, že se bude škrtat ještě více, a to až o 100 miliard eur.
Pro Česko je podstatné to, že největší srážka se zatím má týkat pomoci chudším zemím. Směrem dolů mají jít také platby určené pro farmáře a podporu rozvoje venkova, podobně i zahraniční pomoc a podpora pro státy, které do EU ještě nevstoupily. Snížit by se měly i výdaje na administrativu EU, což nejspíš vyvolá odpor unijních zaměstnanců.
Kypřané se zjevně snaží jít střední cestou, která ovšem sotva mnoho hráčů uspokojí. A členské státy už utvořily několik zájmových skupin. Například „centristická“ skupina kolem hlavního „sponzora“ Německa, zahrnující Dánsko, Finsko a Francii, volá po celkové úspoře 100 miliard eur. Nizozemsko, Švédsko a Británie žádají snížení o 115 až 130 miliard. Na druhé straně stojí Evropský parlament, který nejenže škrty odmítá, naopak by utrácel ještě víc. Parlament hrozící vetem nelze obejít.
Před pár týdny získala Evropská unie k radosti některých a smíchu jiných Nobelovu cenu za mír. Jednání o velký unijní rozpočet ale žádná mírumilovná selanka rozhodně nebude. Naopak, ostrá jednání nejspíš odhalí, jak jsou politické realitě vzdálené opakované proklamace o vzájemné solidaritě, a hlavně nutnosti přizpůsobit EU potřebám 21. století. l •
O autorovi| Johanna Grohová, spolupracovnice redakce, Brusel
