Javorový list je dnes pro mnoho Kanaďanů diplomatickým symbolem, který využívají při cestování, aby se odlišili od Američanů. Běžně si tedy připevňují vlajku i na svá zavazadla. Někteří občané USA to ale dělají také, aby se za Kanaďany vydávali, podobně jako po roce 2000. Chtějí se tak vyhnout protiamerickým náladám, které pramení z administrativy Donalda Trumpa.
Samotní Kanaďané ale vnímají fenomén flack-jackingu neboli předstírání kanadské národnosti velmi negativně. „Z nějakého důvodu si Američané myslí, že jsme jejich záložní plán. Stačí si připnout vlajku a pocit hanby je pryč,” řekl CNN Tod Maffin, kanadský kulturní komentátor, který v krátkém videu s vlajkou Američany kritizuje. A na svých sociálních sítích tím zaujal už více než 100 tisíc lidí.
Ostrý vzkaz
Maffin ve svém videu nešetří nikoho – ani liberální, progresivní Američany, kteří protestují proti Trumpovi a vydávají se za Kanaďany jen proto, že se stydí nebo se cítí v nebezpečí. „Podívejte, chápeme vás. Spousta z vás byla venku v ulicích a bojovala za něco lepšího. A jen se snažíte cestovat, aniž by na vás na celnici křičeli. Chápeme to,“ dodává novinář. Kanadská vlajka ale podle něj není štít ani neviditelný plášť, a tak se nestává bezpečnostním prvkem, ale spíš prostředkem zesměšnění.
Dny, kdy Kanaďané nabízeli americkým demokratům emocionální podporu, jsou tak zřejmě nenávratně pryč. Přestože těsně po Trumpově zvolení v loňském roce šlo o velký trend sociálních sítí.
Kanadská národní hrdost
Trumpova celní válka a hrozby anektováním země zatvrdily Kanaďany vůči jejich sousedovi a znovu rozdmýchaly kanadský nacionalismus. A podobný účinek mělo i znevažování bývalého kanadského premiéra Justina Trudeaua. Národní hrdost v této zemi je tedy nejsilnější za posledních několik desetiletí.
„Právě vnější hrozby stimulují nacionalistické reakce,“ vysvětlil Robert Schertzer, docent politologie na Torontské univerzitě. A odkázal přitom na sociologické pojmy spojené s kolektivním nadšením a výbuchy emocí, které se projevují bojkotem americké hymny na sportovních akcích, rušením cest do USA nebo odmítáním produktů vyrobených v Americe.
„Kanadský nacionalismus má ve svém jádru prvek antiamerikanismu,“ doplnil Schertzer s tím, že emoce spojené s nacionalismem mohou být stejně silné jako ty, které souvisí s náboženstvím. Když se tedy Američan vydává za Kanaďana, je pochopitelné, že člověk, který cítí národní hrdost reaguje emocionálně.
Někteří navíc tvrdí, že tato praxe vychází z historických vazeb Kanady se zeměmi, jako je Nizozemsko, které bylo osvobozeno Kanaďany během druhé světové války. Velmi si jich zde tedy váží. Kulturní krádež, zesměšňování a přivlastňování kanadské vlajky ale může zničit dobré jméno této země po celém světě.
V kontrastu s americkou výjimečností
Zároveň je podle Kanaďanů aktuální situace ironická vzhledem k americké výjimečnosti. „Pokud jsou Spojené státy nejúžasnější zemí na světě, proč Američané skrývají svou identitu a schovávají se za jinou vlajkou?” Ptají se Kanaďané na internetu.
„Snažil jsem se vyjádřit to, co si řada Kanaďanů myslí už po generace. Nejsme plášť, který si můžete obléknout, abyste odvedli pozornost od skutečnosti, že pocházíte z určité země. Kanada je stát. Nejsme obchod s kostýmy,“ zaznělo dále z Maffinových úst.
Nejde ale o žádnou novinku, mnoho cestovatelů, kteří v devadesátých a nultých letech procestovali Evropu s batohem na zádech, může existenci tohoto fenoménu potvrdit, Obzvlášť běžné bylo takové chování začátkem 21. století, v době nepopulární zahraniční politiky USA a invaze do Afghánistánu a Iráku. Dokonce i v epizodě „Simpsonových“ z roku 2005, která se odehrává v Itálii, si Lisa Simpsonová přišije na batoh kanadskou vlajku, protože nechce nést odpovědnost za tehdejší rozhodnutí Američanů.
Zlepšení reputace místo předstírání
Přesně to letos udělala i Američanka Chelsea Metzgerová. Vymyslet si příběh o minulosti pro ni nebylo těžké. V průběhu let si během své každoroční cesty do Dominikánské republiky našla několik kanadských přátel, včetně kamarádky z Janetville. Toto ontarijské město tedy posloužilo jako věrohodná krycí historka, která většinou fungovala – kromě případů, kdy další Američané rozpoznali její přízvuk.
Jiná obyvatelka USA řekla, že během svých cest po Řecku s kamarádkou lhaly číšníkovi a sdělily mu, že jsou Kanaďanky. Důvodem byly posměšky na jejich adresu, které zažily během letní dovolené v Evropě hned několikrát. Nečekaly ale, že bude tuto provincii znát lépe než ony. Jejich plán tedy nevyšel.
„Potom jsme se rozhodly, že to už nebudeme dělat, protože to byl to zkrátka hloupý nápad,“ popsala dvaadvacetiletá Grace, republikánka, která ze strachu z negativní reakce prozradila jen své křestní jméno.
Spousta Američanů ale kanadskou vlajku používá dál a Kanaďané se obávají, že tak může utrpět globální reputace jejich země. „Na světě téměř neexistuje místo, kde byste jako Kanaďané nebyli vítáni. Totéž se nedá říct o Američanech. Řešením je zamést si před vlastním prahem, ne zneužívat naší dobré pověsti,” uzavřel Maffin.
