Pokud nechá ministr financí rozplést klubko záhad kolem zdanění svých příjmů, může to mít pro něj fatální následky
Málokdo je nadšený, když mu obsah peněženky lustruje manželka, natož nějací cizí lidé, nedej bože novináři. Zatajené prémie či mimořádný výdaj na večeři s milenkou přivedly už leckoho do prekérní situace.
Nelze se tedy moc divit, když Andrej Babiš chycený na švestkách zatlouká a zatlouká.
Jestli totiž dovolí rozplést klubko záhad kolem legálnosti a řádného zdanění svých příjmů, může to pro něj mít fatální následky. A to nejen politické.
Všichni kradou…
Na první pohled je to úplně jednoduché.
V roce 2012 vydal Agrofert dluhopisy v hodnotě tří miliard korun a podobě, která umožňovala vyhnout se zdanění vyplaceného šestiprocentního úroku. A Babiš si jich nakoupil za jeden a půl miliardy.
Vypadá to legálně a obdobných emisí v tom roce proběhlo celkem 525 s celkovým objemem 164 miliard korun.
Mimochodem velice aktivním emitentem korunových dluhopisů byla CPI Radovana Vítka. Mezi emitenty se však najdou i jiné zajímavé postavy českého byznysu.
Někteří daňoví experti sice soudí, že v případě, kdy nejde doložit, že firma nutně potřebovala finanční zdroje, jde o odčerpávání nezdaněného zisku, a tudíž o daňový únik. Žádný berňák se však na tom dosud nepokusil otočit, a kde není žalobce, není ani soudce. Za desetiletou splatnost dluhopisů ušetří Babiš na dani z úroků 135 milionů korun. Kromě toho si jeho Agrofert odečte každoročně od daňového základu 90 milionů úroků z dluhopisů, čímž pokrátí daňovou povinnost o 19 milionů, tedy za deset let o 190 milionů korun. Dohromady tudíž skoro přesně tolik, kolik Babiš deklaruje, že jako fyzická osoba zaplatil na daních od roku 1993 dodnes.
Že jde o etický problém ministra financí, jehož kariéra je založená na tom, že zde všichni kradou a neplatí daně a on je tady od toho, aby to dal do pořádku, je zcela nesporné, ale jeho voličům to podle všeho moc vadit nebude. Co jim ale vadit může a co by nesporně mělo vadit i příslušným státním orgánům, je nejasnost v tom, kde na nákup dluhopisů vzal peníze. Celkem přesvědčivě se ukázalo, že ze zdaněných peněz to nebylo.
Peníze vydělané Agrofertem zůstávají na účtu nerozděleného zisku. Zaplatit do státní kasy daň z dividendy, když kolegové miliardáři daní hezky na Kypru či jinde v daňově přívětivějším podnebí, mu hrdost nedovolí. A odsunout se tam podle jejich vzoru nemůže, protože by mu to pocuchalo image jediného spravedlivého.
… já nic neřeknu
O tom, že jako fyzická osoba disponuje prostředky mnohem většími, než je zdaněný výdělek, může pochybovat jen velký naiva. Když dodatečně přiznal dalších skoro sedm set milionů korun výnosů nepodléhajících zdanění, bude zřejmě schopen je i zdokladovat. To však zdaleka neznamená, že je z maléru venku.
Ony informace o tom, co za akcie a firmy koupil, od koho, komu a za kolik prodal a kolik na tom vydělal, jsou o dost citlivější než prémie zatajené před manželkou. A proto se bude jejich zveřejnění zuby nehty bránit. Historie Babišova podnikání, kterou zveřejnění třeba jen části privátních transakcí odkryje, totiž není žádná veselá kapitola z Rychlých šípů.
Především dodnes nevíme, kdy a za jaké a jak „čisté“ peníze se zaměstnanec a manažer Babiš stal stoprocentním vlastníkem miliardové společnosti Agrofert. Ne že by jiní velcí kluci měli výrazně transparentnější původ majetku, ale nikdo z nich nezatoužil po premiérském křesle a nedělá kvůli tomu ze sebe Mirka Dušína. A tak jim nehrozí, že na ně teď vyplavou ošklivé věci z minulosti a budou si muset o své politické kariéře říkat s malým hrdinou Knoflíkové války: „Kdyby sem to byl býval věděl, tak bysem sem nechodil.“
O autorovi| Pavel Páral, paralp@mf.cz
