Americký zpravodajský server Business Insider vytvořil žebříček, který vychází z dat od World Bank Group a UNFPA, respektive Populačního fondu OSN. Jako takový sleduje čistou migraci, tedy rozdíl mezi počtem lidí, kteří do země přišli, a těch, kteří ji opustili. Redakce do výpočtu navíc zahrnula tamní občany i cizince a výsledné číslo přepočítala na populaci jednotlivých zemí. Z žebříčku byly přitom vynechány státy s méně než 100 tisíci obyvateli a také teritoria nebo autonomní oblasti, jako je Hongkong.
Právě díky zmiňované metodice se například Spojené státy na první místa nedostaly, přestože v absolutních číslech zaznamenaly čistý přírůstek kolem 1,2 milionu migrantů. V přepočtu na počet obyvatel se zde umístily až na 25. příčce. Do popředí se naopak vtěsnaly země, u nichž se migrační pohyby opírají o velmi rozdílné faktory – od návratu lidí po válce až po ekonomickou strategii států Perského zálivu.
Ukrajina
První místo obsadila Ukrajina. Podle Business Insideru jí v roce 2025 přibylo čistou migrací zhruba 1,7 milionu lidí, což odpovídá 4,4 procenta populace. To může být pro někoho docela překvapivý výsledek, jelikož země už pátým rokem čelí plnohodnotné ruské invazi a téma ukrajinských uprchlíků rezonuje z různých důvodů napříč celou Evropskou unií. Ve skutečnosti samozřejmě o klasickou imigrační destinaci nejde, spíše se jedná o důsledek návratu lidí, kteří v předchozích letech odešli do zahraničí nebo byli vnitřně vysídleni.
OECD upozorňuje, že do roku 2025 se na Ukrajinu podle různých zdrojů vrátilo od 4,1 do 5,8 milionu lidí, zhruba čtvrtina z nich ze zahraničí. Zároveň ale dodává, že podmínky pro bezpečný návrat stále nejsou ideální, přičemž další rozhodování uprchlíků ovlivňuje především bezpečnostní situace, bydlení, práce a dostupnost veřejných služeb.
Omán
Druhé místo patří Ománu, který zaznamenal čistý migrační přírůstek zhruba 114 tisíc lidí, tedy 2,1 procenta populace. Na rozdíl od Ukrajiny zde hraje výraznější roli ekonomika. Země se snaží diverzifikovat hospodářství, přilákat kapitál a posílit svoji pozici mezi státy Perského zálivu, jež dlouhodobě stojí na zahraniční pracovní síle i investorech.
Do této strategie zapadá i desetiletý program Golden Residency, který Omán spustil v září 2025. Je určen mezinárodním investorům, podnikatelům a vysoce majetným jednotlivcům a nabízí obnovitelný desetiletý pobyt výměnou za kvalifikovanou investici. Invest Oman popisuje různé možnosti včetně nákupu nemovitosti, založení firmy, investice do státních dluhopisů, akcií nebo termínovaných vkladů. Minimální hranice činí 200 tisíc ománských rijálů, tedy téměř 10,9 milionu korun.
Sýrie
Na třetím místě skončila Sýrie, kde čistá migrace dosáhla přibližně 422 tisíc lidí, tedy 1,6 procenta všech jejích obyvatel. I zde je ale potřeba brát čísla s rezervou. Vysoký přírůstek nesouvisí s tím, že by se Sýrie stala stabilní imigrační zemí, ale zejména s návraty Syřanů po pádu režimu Bašára Asada v prosinci předloňského roku.
UNHCR uvádí, že od prosince 2024 do poloviny srpna 2025 se ze sousedních zemí vrátilo přes 779 tisíc syrských uprchlíků. K tomu je potřeba připočíst dalších téměř 1,7 milionu vnitřně vysídlených osob, jež se dostaly zpět do místa svého trvalého domova. Současně zde ale byla i 16,5milionová skupina obyvatel, která stále potřebovala pomoc, a dalších 7,4 milionu vnitřně vysídlených jedinců. Spousta z nich musela řešit zničené bydlení, problémy se službami, nedostatek práce i bezpečnostní rizika.
Spojené arabské emiráty
Čtvrté jsou Spojené arabské emiráty, které měly čistý migrační přírůstek přibližně 159 tisíc lidí, respektive 1,4 procenta populace. V tomto případě jde o typický příklad země, jejíž ekonomika se zakládá na přílivu lidí ze zahraničí. Do Dubaje či Abú Zabí míří cizinci s vysokými příjmy, podnikatelé a odborníci, ale také velké množství pracovníků v hůře placených profesích.
Mezinárodní organizace práce zmiňuje, že SAE hostí zhruba 8,7 milionu migrujících pracovníků, což odpovídá více než 80 procentům rezidentní populace. Migranti tvoří většinu soukromého sektoru, zatímco občané SAE jsou ve větší míře zaměstnaní ve veřejné sféře. Právě tato demografická nerovnováha vysvětluje, proč se země v podobných žebříčcích objevuje pravidelně a proč se migrace stala jedním z pilířů jejího růstu.
Seychely
Páté místo obsadily Seychely, kde čistá migrace činila jen asi 1 600 lidí. V přepočtu na populaci okolo 130 tisíc obyvatel to ale představovalo 1,2 procenta. Právě u malých států se totiž i relativně nízký absolutní počet příchozích může projevit velmi výrazně.
Seychely zároveň dlouhodobě závisejí na zahraniční pracovní síle. Zástupci tamního ministerstva práce se nechali slyšet, že migranti tvoří přibližně 23 až 25 procent pracovní síly a že je země potřebuje hlavně v cestovním ruchu, stavebnictví, obchodě a zemědělství. Ostrovní ekonomika tak nepřitahuje jen turisty a investory, nýbrž i osoby přicházející za prací do sektorů, kde domácí pracovní síla nestačí.
Státy Perského zálivu, Malta i Kanada
Na šestém místě skončil Katar s čistým migračním přírůstkem asi 36 tisíc osob, tedy 1,2 procenta všech jeho obyvatel. Podobně jako SAE těží z kombinace pracovních příležitostí, vysokých příjmů a snahy přilákat movité jednotlivce i odborníky. Business Insider připomíná, že podle tamní organizace Qatar Financial Centre se země brzy zařadí mezi deset hlavních destinací pro osoby s vysokou hodnotou čistého jmění plánující přesun do zahraničí.
Sedmý Bahrajn zaznamenal čistý migrační přírůstek zhruba 18 tisíc lidí, což činí přibližně 1,1 procenta populace. Jeho pozice rovněž odráží strukturu pracovního trhu v Perském zálivu, kde významnou část zaměstnanosti zajišťují cizinci. V ostrovním království konkrétně zahraniční pracovníci tvoří až polovinu obyvatel.
Osmá Malta měla čistý migrační přírůstek asi 5 200 lidí, tedy 0,9 procenta populace. V jejím případě se projevuje kombinace malé velikosti země, poptávky po pracovní síle a dlouhodobé atraktivity pro lidi z jiných částí Evropy i mimo ni. I zde platí, že relativní ukazatel zvýrazňuje dopad migrace mnohem víc než samotné absolutní číslo.
Devátý Kuvajt si připsal čistý migrační přírůstek asi 43 tisíc lidí, což rovněž odpovídá 0,9 procenta všech tamních obyvatel. Stejně jako u dalších zemí regionu je za tím především zahraniční pracovní síla, která ve skutečnosti vytváří většinu katarského trhu práce. Postavení migrantů je zároveň často spojeno s omezeními vízového systému.
Desátá Kanada zaznamenala čistý migrační přírůstek asi 326 tisíc lidí, to znamená 0,8 procenta populace. Země javorového listu dlouhodobě stavěla růst i pracovní trh na řízené migraci, v posledních letech ale začala cíle snižovat kvůli tlaku na bydlení, infrastrukturu a veřejné služby. Federální plán počítá i s omezením podílu dočasných rezidentů na pět procent populace, a to do konce letošního roku.
První patnáctku uzavírají evropské země
Do první patnáctky se dále dostaly Lucembursko, Island, Irsko, Nizozemsko a Kypr. Jde o státy, u nichž se kombinuje malá nebo středně velká populace, pracovní migrace, často v rámci Evropy, a v některých případech i dopad předchozích uprchlických vln.
Výše uvedené příklady jasně dokládají, že žebříček neukazuje „nejatraktivnější země světa“, ale připomíná, že migrace má mnoho podob. Někde je výsledkem návratu lidí zasažených válkou, jinde souvisí s poptávkou po pracovní síle, investičními pobídkami nebo demografií malých států.
ČLÁNKY DO MAILU