Trůnu se Alžběta II. ujala jakožto šestá žena v britské historii. Co se týče jejího soukromého života, mezi královniny vášně patřilo jezdectví. Nejenže vlastnila dostihové koně, ale často se jako divák nějakého dostihu sama účastnila. V červnu roku 2013 dokonce její kůň Estimate zvítězil v dostihu Gold Cup na závodišti Royal Ascot. Kromě koní milovala také psy, zejména ty plemene corgi.
Cestu na trůn otevřela abdikace Edwarda VIII.
Alžběta, celým jménem Elizabeth Alexandra Mary Windsor, se narodila 21. dubna 1926 princi Albertovi, vévodovi z Yorku, a jeho manželce Alžbětě Bowes-Lyon. Tou dobou Anglii vládl její dědeček, král Jiří V. Princ Albert byl jeho mladším synem, starším byl Edward, a tak se neočekávalo, že by jeho prvorozená dcera Alžběta někdy usedla na trůn.
Embed from Getty Images Embed from Getty Images Embed from Getty Images Embed from Getty Images Embed from Getty Images Embed from Getty ImagesVše se ovšem změnilo 11. prosince 1936 po Edwardově abdikaci ve prospěch svého bratra, z něhož se rázem stal král Jiří VI. Ten měl posléze pomyslné žezlo předat právě nejstarší dceři Alžbětě. Důvod, proč se Edward VIII. vzdal trůnu, byl prostý: zamiloval se do rozvedené Američanky Wallis Simpsonové, kterou by si jako král nemohl vzít za manželku.
Během druhé světové války přebývala Alžběta se svou mladší sestrou Margaret Rose mimo Londýn, většinou na hradě Windsor nebo Balmoral, nacházejícím se ve Skotsku. V této době zároveň prošla vojenským výcvikem zaměřeným na řízení a opravu vozidel.
Na vzdělání princezny dbala její matka, která výukou svých dcer pověřila guvernantku Marion Crawfordovou. Mezi její další učitele patřil sir Clarence Henry Kennett Marten. Alžběta v rámci domácího vzdělávání studovala historii, hudbu, náboženství, jazyky i ústavní dějiny a právo.
Jejím celoživotním partnerem byl princ Philip
Na počátku roku 1947 odcestovala Alžběta se svými rodiči do Jižní Afriky. Po jejich návratu veřejnost překvapila zpráva o zasnoubení Alžběty s jejím vzdáleným bratrancem, poručíkem Philipem Mountbattenem z královského námořnictva, synem řeckého a dánského prince Andrewa. Hned téhož roku se vzali, své ano si řekli 20. listopadu ve Westminsterském opatství. Philipovi byl u té příležitosti udělen titul vévoda z Edinburghu.
Manželé se usídlili v Clarence House v Londýně a téměř o rok později se dočkali svého prvního potomka, prince Charlese. V létě 1950 se Alžbětě spolu s Philipem narodila princezna Anna. Ta po své matce zdědila lásku k jezdectví, dokonce v tomto sportu roku 1976 reprezentovala svoji zemi na olympijských hrách v Montrealu. O 10 let později od narození Anny přišel na svět princ Andrew, přičemž jejich posledním potomkem je princ Edward, který se narodil 10. března 1964.
Nečekaně brzký nástup na trůn
V létě roku 1951 se zdravotní stav krále Jiřího VI. prudce zhoršil a princezna Alžběta tak převzala část jeho povinností, v rámci nichž začala otce zastupovat při různých státních příležitostech. Zpráva o úmrtí otce, který se poslední rok svého života potýkal s rakovinou plic, jíž nakonec podlehl, ji zastihla zrovna ve chvíli, kdy se s manželem vyskytovala v Keni. Stalo se tak 6. února roku 1952.
Hned na to se okamžitě vydala zpátky do Anglie, kde se postupně chopila běžných povinností panovníka a 4. listopadu 1952 poprvé zahájila zasedání státního parlamentu. Královnou byla korunována 2. června roku 1953 ve Westminsterském opatství. Celou slavnost tehdy sledovaly miliony diváků, což bylo dáno i tím, že se jednalo o první korunovaci, která byla vysílána v televizi, a to rovněž za hranicemi Británie.
Po svém korunování absolvovala cestu po zemích Commonwealthu (Společenství národů), kdy jako první vládnoucí monarcha navštívila také Austrálii a Nový Zéland. Následovaly návštěvy různých evropských zemí a vzápětí i Kanady a Spojených států. Jako první britská panovnice zároveň zavítala do Jižní Ameriky a zemí Perského zálivu.
Problémy královské rodiny a střelba
Královna Alžběta II. usilovala o modernizaci monarchie, v rámci těchto snah došlo k televiznímu vysílání o běžném životě královské rodiny nebo ke schválení zrušení manželství její sestry v roce 1978. Pozdvižení pak vzbudilo, když na Alžbětu II. v červnu roku 1981 jakýsi mladík během projížďky na koni Londýnem vystřelil slepými náboji. Později se ukázalo, že šlo o jistého Marcuse Simona Sarjeanta, který byl na místě zadržen a obviněn z velezrady.
V 90. letech se královská rodina potýkala s řadou potíží. Započal je roku 1992 rozchod prince Charlese s princeznou Dianou, respektive prince Andrewa s manželkou Sarah. Vyústění těchto problémů představovala Dianina smrt o pět let později. Po ní se navíc na Buckingham snesla vlna kritiky, neboť veřejnosti se nelíbilo, že se Alžběta zdráhala nad palácem stáhnout vlajku na půl žerdi.
Nejdéle vládnoucí panovnice
Co se týče jejích dalších vladařských milníků, jako první britská panovnice navštívila v květnu 2011 Irskou republiku. A 9. září roku 2015 se pak stala nejdéle vládnoucím britským monarchou – zmíněný den v tomto ohledu předčila královnu Viktorii, která zemi panovala šedesát tři let a sedm měsíců.
V dubnu 2021 se Alžběta II. musela vyrovnat se smrtí Philipa, který jí jakožto manžel stál po boku úctyhodných 73 let. Jeho nezastupitelnou roli v životě královny ilustruje výrok, jejž otiskl server Britannica.com a který královna pronesla u příležitosti 50. výročí jejich svatby: „Byl jednoduše mou silou a oporou po všechny ty roky.“
Zemřela před necelými čtyřmi roky
Dne 8. září roku 2022 obletěla svět smutná zpráva. Alžběta II. zemřela, bylo jí 96 let. Hned vzápětí se po celé zemi začaly konat vzpomínkové akce. Rakev se zesnulou královnou byla mimo jiné vystavena ve Westminster Hall, kam směřoval dlouhý zástup truchlících. Někteří čekali ve frontě i několik hodin, jen aby se se svou panovnicí mohli rozloučit.
Smuteční obřad se konal 19. září ve Westminsterském opatství za účasti zástupců zahraničních vlád. Vedl jej arcibiskup Justin Welby. Po něm byla královnina rakev uložena do kaple sv. Jiří nacházející se na hradě Windsor. Místo Alžběty II. zaujal její prvorozený syn Charles, který jakožto král Karel III. vládne Británii doposud.
Zdroje: britannica.com, edition.cnn.com, rct.uk, thecanadianencyclopedia.ca
