Přežijeme, ale z plánovaných investic do infrastruktury v nejbližší době nic nebude, vzkazují vlekaři - Euro.cz

Přihlášení

Přežijeme, ale z plánovaných investic do infrastruktury v nejbližší době nic nebude, vzkazují vlekaři

,
Přežijeme, ale z plánovaných investic do infrastruktury v nejbližší době nic nebude, vzkazují vlekaři
Zdroj: Facebook/Ještěd - hory za rohem
  • Od poloviny loňského března, kdy vláda kvůli šířícímu se koronaviru poprvé vyhlásila v Česku nouzový stav, mohly mít tuzemské skiareály pro lyžaře otevřeno pouhých osm dní

  • Finanční ztráty se v některých případech pohybují ve stovkách milionů

  • Na kompenzace v podobě tzv. „sedačkovného“ provozovatelé skiareálů stále čekají. I po jejich vyplacení ale bude řada z nich hluboko v mínusu

Letošní sezóna je definitivně u konce. I když… Slovo „sezóna“ zní v konfrontaci s realitou vlastně poněkud nadneseně. V tuzemských skiareálech se totiž smělo oficiálně lyžovat pouhých osm dní. Podstatná část ledna a února přitom zimním radovánkám opravdu přála. Ovšem na rozdíl od vládních opatření.

Střediska přitom byla na sezónu s koronavirem připravena. „Po celou dobu jsme jasně deklarovali, že jsme připraveni zajistit bezpečný provoz areálu, a za tím si stále stojíme,“ potvrdil redakci Euro.cz manažer Skiareálu Klínovec Martin Koky. „Ten systém jsme si otestovali už v letním provozu, kdy jsme měli nastaveny spousty bezpečnostních opatření, které byly dokonce nad rámec toho, co bylo vyžadováno. Ať už se jedná o vymezení prostorů koridory, povinnou ochranu úst v místě shlukování, pravidelnou dezinfekci lanovek a prostorů či kontrolu zaměstnanců. Za celý provoz jsme neměli jediného nakaženého,“ tvrdí.

Motorky jsou v pandemii hit. Pomohly zákazy i Euro 5, říká dovozce ikonických italských značek

Podobné přesvědčení sdílí i šéf Skiareálu Ještěd Jakub Hanuš: „Byli jsme připraveni kapacitně řídit středisko, aby nedocházelo k nekontrolovatelnému shlukování lidí na rizikových místech. Vyhrazený personál by dohlížel na dodržování zakrytých úst a nosu. Riziko možné nákazy při běžném pohybu lyžaře ve středisku je opravdu minimální, a dodnes nebyl prokázán opak.“

Vleky nejezdí, ale elektřina se platit musí

Zajištění oněch bezpečnostních opatření vyjde dotčená střediska řádově na tisíce až desítky tisíc korun – to podle toho, jak jsou velká. Z hlediska celkových výdajů, které musí vynaložit bez ohledu na to, zda na svazích mohou nakonec nějaké lyžaře přivítat, jde nicméně jen o pouhý zlomek. „Elektřinu musíme nakoupit dopředu, je potřeba koupit ochranné sítě, vysněžit areál, provádět servisy, školení a podobně,“ objasňuje Koky. Ušlé tržby jsou podle něj jedna věc, ale do konečné ztráty je potřeba připočíst právě i všechny skutečně vynaložené náklady, o nichž se v souvislosti s lyžařskými areály zas až tolik nemluví.

Podle jeho propočtů přišlo krušnohorské středisko od loňského března, kdy byl na území Česka kvůli koronaviru prvně vyhlášen nouzový stav, do konce letošní „sezóny“ na tržbách o bezmála 200 milionů korun. Od státu přitom za stejné období v rámci antivirových programů inkasovalo pouhých 1,6 milionu. V polovině ledna vláda schválila v takzvané sedačkovné, v jehož rámci mohou vlekaři na jedno místo získat kompenzaci ve výši 210 až 530 korun. Na Klínovci se ho však prozatím nedočkali.

Investice se odkládají

Své kapsy již na Klínovci vysypali do poslední koruny, na pokrytí dalších provozních nákladů si tedy budou muset půjčit od banky. Navzdory znatelným finančním ztrátám jsou však přesvědčeni, že letošní rok přežijí, byť pochopitelně musí odložit většinu plánovaných investic. „Měli jsme v plánu vybudovat novou šestisedačkovou lanovku s krycí bublinou v části na Neklidu, postavit nové restaurace, dětské parky či budovat nové retenční nádrže a zlepšovat zasněžovací systémy. To vše se nyní musí samozřejmě utlumit a musíme pečlivě zvažovat, které projekty si budeme moci dovolit a které si na sebe dokážou rychle vydělat,“ dodává Koky.

„Skiareály mají vlastní kompenzační program, ale peníze jsme dosud nedostali a momentálně ani neznáme termín možného vyplacení. Středisko naší velikosti u vyplácení kompenzací navíc naráží na limit dočasného rámce EU, který činí 1,8 milionů eur. Více za období od března 2020 do konce roku 2021 dostat nemůžeme. Tato částka ovšem tvoří pouze zhruba třetinu ročních nákladů firmy,“ zdůrazňuje.

Obdobně na situaci nahlížejí rovněž v Liberci. „Díky síle našeho nadnárodního holdingu situaci pravděpodobně ustojíme, ale určitě se to výrazně promítne jak do plánovaných investic, kde budeme řadu z nich buď odsouvat na později nebo razantně redukovat, tak i v rámci dalších úsporných opatření v provozu,“ podotýká šéf ještědského skiareálu Hanuš.

Vleky byly lyžařům zapovězené de facto celou letošní zimu
Vleky byly lyžařům zapovězené de facto celou letošní zimu

Že i ostatní tuzemská střediska budou mít stejné štěstí jako na Klínovci, respektive v Liberci, nejspíš očekávat nelze. Z výše uvedených příkladů je patrné, že provozovatel, který za sebou nemá silné obchodní partnery, se může vzhledem k problémům s vyplácením státní podpory dostat do existenčních potíží vcelku snadno. Tak či tak platí, že konečný počet „přeživších“ bude znám pravděpodobně až se začátkem sezóny nové, která odstartuje zase až kolem příštích Vánoc.

Nejde přitom jen o budoucnost samotných skiareálů. S horskými středisky se na vlně covidových restrikcí znemožňujících provozovat vlastní podnikatelskou činnost pochopitelně svezli i hoteliéři, restauratéři nebo majitelé půjčoven s lyžařským vybavením.

„Kvůli vládním omezením jsme přišli na tržbách minimálně o 900 tisíc korun,“ vyčísluje Jan Bína, který v severočeských Hraběticích jednu takovou rodinnou půjčovnu vede. „Problémem je, že jakožto sezonní provoz nemáme v podstatě nárok na žádné kompenzace kromě těch mzdových. U většiny programů pro kompenzaci zisku jsou dle mých informací rozhodná období, kdy musí firma mít tržby, a podle nich se vypočítává výše kompenzace. Tato rozhodná období jsou ale v letních a podzimních měsících, kdy se sice připravujeme na zimu, ale příjmy nemáme žádné.“

Falešné naděje

Stát podle Bíny nechal jej a jeho kolegy „na holičkách“. Vedle náhrady mzdových nákladů v rámci programu Antivirus nemají na rozdíl skiareálů, na něž se vztahuje již zmíněné sedačkovné, na jakékoliv jiné odškodnění sebemenší nárok, ačkoliv byl jejich provoz fakticky omezen úplně stejně.

I on je přesvědčen, že letošní sezónu-nesezónu nakonec přečká, byť bude muset sáhnout hluboko do vlastní kapsy a podobně jako v případě samotných vlekařů i omezit plánované investice, tedy nákup nového vybavení. Vzhledem k převládající epidemiologické situaci počítal Bína s jistými finančními ztrátami  už před Vánoci. Přesto se nemůže zbavit dojmu, že kdyby od samého začátku bylo jasné, co od letošní zimy mají horská střediska očekávat, mohly být výsledné škody o poznání menší.

Koronakrize znemožnila muzikantům vystupovat. Záchranu nacházejí ve streamech nebo deskových hrách

„Až do poloviny února držela vláda provozovatele skiareálů a navázané podniky v očekávaní, že se provoz znovuobnoví. Spousta z nich se proto připravovala na zahájení sezony, nakupovala ochranné pomůcky, investovala do zajištění vyšší hygienické bezpečnosti a tak podobně. Otevření však nepřišlo.“

„Pro všechny by bylo jednodušší už na začátku slyšet, že lyžařské areály není v plánu otevírat. Všichni by pak věděli, na čem jsou, a neplýtvali by finančními prostředky na výše uvedená opatření a zasněžování. Realita, která následovala po uzavření areálů v prosinci, byla násobně horší, než kdyby byly areály v omezeném režimu otevřeny,“ uzavírá Bína s tím, že letošní zima mohla být po dlouhé tou sezónou, která mohla všem ekonomicky pomoct. Místo toho však podle něj spousta provozů sklouzla do ztráty nebo se jejich ztráta ještě více prohloubila.