Cena za energetickou jistotu. V Česku začaly práce na kapacitním mechanismu - Euro.cz

Předplatné

  • 49x týdeník Euro
  • 30x Speciál
  • Přístup k premium článkům
  • Web bez reklam
  • Týdeník v elektronické podobě
Výhody předplatného

Přihlášení

Cena za energetickou jistotu. V Česku začaly práce na kapacitním mechanismu

,
Cena za energetickou jistotu. V Česku začaly práce na kapacitním mechanismu
Zdroj: Tomáš Novák

Už i v Česku startují práce na takzvaném kapacitním mechanismu. Vlastníci elektráren dostanou zaplaceno za to, že jsou v pohotovosti.

Roky belgické úřady ubezpečovaly občany, že jejich zemi opravdu, ale opravdu nehrozí nedostatek elektřiny. Vydrželo jim to až do předloňské zimy, kdy neplánovaně vypadla nejen jedna ze dvou tamních jaderných elektráren, ale i devět přestárlých reaktorů v sousední Francii, na jejíž energetickou pomoc se země vždy spoléhala.

„Nepravděpodobná“ situace z přelomu let 2016 a 2017 nyní posloužila Belgii jako jeden z argumentů u Evropské komise, která letos v únoru zemi, stejně jako dalším pěti státům, posvětila zavedení takzvaného kapacitního mechanismu pro zabezpečení dodávek energie.

Kontroverzní opatření znamená podle mnohých poslední hřebík do rakve liberalizovaného trhu s elektřinou, ke kterému Evropa ještě relativně nedávno zdánlivě nezadržitelně směřovala. Řada dalších zemí už systém zavedla, aniž by jim ho Brusel výslovně schválil. A zcela vážně o něm začíná uvažovat i Česko, které bývá vůči netržním energetickým „úletům“ obvykle hodně dlouho imunní.

„Cítíme potřebu reagovat. S ministerstvem průmyslu a obchodu připravujeme kapacitní mechanismy, které by měly být implementovány ve chvíli, kdy budou potřeba,“ řekl týdeníku Euro předseda rady Energetického regulačního úřadu Vladimír Outrata.

Méně uhlí, více OZE

Myšlenka kapacitních mechanismů se objevila v posledních letech v souvislosti s přibýváním nestabilních obnovitelných zdrojů. Dotovaná zelená elektřina s minimálními provozními náklady začala z trhu vytlačovat konvenční zdroje zajištující plynulou dodávku. K tomu se přidala skutečnost, že mnoho vlád ustupuje od spalování „špinavého“ uhlí, stejně jako od předražené výstavby nových jaderných bloků. Nové konvenční zdroje tak téměř nevznikají, zatímco ty zastaralé se postupně odstavují.

S tím však nastal problém, jak zajistit dodávky v době, kdy vítr nefouká a slunce nesvítí. Jako řešení se objevily právě kapacitní mechanismy, tedy zjednodušeně řečeno speciální platby provozovatelům zdrojů, kteří mají záložní výkon k dispozici a jsou připraveni ho v případě nedostatku okamžitě poskytnout.

Vedle zmíněné Belgie mají notiflkovanou určitou formu kapacitního mechanismu Itálie, Řecko, Francie, Polsko a Německo. Dění u našich nejbližších sousedů, které značně ovlivňuje tuzemskou energetiku, je podle Outraty jedním z důvodů, proč je potřeba se opatřením zabývat i u nás.


Přečtěte si komentář: Česká energetika bez šťávy

 Jan Brož


Zdaleka však nejde o důvod jediný. Na rozdíl od států, kde je zelená energetika výrazně rozvinutější, se Česko doposud mohlo spoléhat na stabilní výkon uhelných elektráren. „Pokud dnes vypadne třeba jeden blok Temelína, tak najede přečerpávací elektrárna Dlouhé stráně, mezitím ale musejí dispečeři zmobilizovat další zdroje, které jsou schopny výpadek pokrýt, což jsou právě uhelné elektrárny,“ vysvětluje další z členů rady ERÚ Vladimír Vlk.

Faktem však je, že uhlí už i v Česku dožívá. Jak jsme nedávno informovali, ČEZ počítá po roce 2025 pouze s modernizovanými bloky elektráren v Ledvicích, Prunéřově a Tušimicích. Ostatní zdroje buď odstaví, nebo prodá. Polostátní společnost tak předpokládá, že namísto současných 5,3 gigawattů „hnědouhelný“ výkon poklesne na pouhých 2,8 GW. Ostatní vlastníci elektráren své plány zatím takto detailně nezveřejnili. I řada relativně nedávno modernizovaných zdrojů však může mít problém s emisními limity oxidu dusíku a rtuti platnými po roce 2021. Sice bude asi možné získat odklad, ten však nepůjde prodlužovat donekonečna.

Vedle toho lze také po letech relativní stagnace očekávat v příštích letech dynamičtější nárůst zelené energetiky. Aby Česko splnilo nedávno schválený celounijní cíl ve výši 32procentního podílu obnovitelné energie na konečné spotřebě, bude muset podle propočtů Komory obnovitelných zdrojů navýšit svůj podíl ze současných necelých 15 procent na 22,5 procenta do roku 2030. Výroben závisejících na vrtoších počasí tak bude podstatně více než dnes, což zvyšuje potřebu zabývat se bezpečností dodávek.

Platby za nevýrobu i dovoz

Otázkou zůstává, jakou podobu by kapacitní mechanismy v Česku mohly mít. V zahraničí mají mnoho forem přizpůsobených místním podmínkám. Ve Francii a Řecku počítají například s náhradami pro spotřebitele energie, kteří budou ochotni v době kritického nedostatku omezit spotřebu. Představme si třeba energeticky náročnou sklárnu, která uprostřed tuhé zimy po výzvě provozovatele soustavy vypne hutě, skláře pošle domů na placené volno a dostane za to zaplaceno.

V Polsku se budou poskytovatelé kapacit vybírat prostřednictvím aukcí, do kterých se může přihlásit prakticky každý. Překvapivě nejsou vyloučeny ani obnovitelné zdroje, poskytovatelé úložišť nebo zahraniční importy. Díky možnosti pohotovostních exportů tak začíná být Polsko zajímavé i pro ČEZ nebo tuzemské teplárny.


EU povolila dotování záložních zdrojů na uhlí a plyn. Přinese bezpečnost, nebo konec liberalizace?

Dotování záložních zdrojů na uhlí a plyn povoleno. Ilustrační foto


Trochu jiným směrem jde Německo. Tam není mechanismus plošný, ale založený na takzvané kapacitní rezervě. V zásadě jde o elektrárny, které stojí zcela mimo trh s elektřinou a nesmějí na něm vůbec obchodovat. Provozovatel německé soustavy musí od příštího roku zajistit zdroje o výkonu dva gigawatty, což je srovnatelné třeba s výkonem Dukovan. Za udržování elektráren v kondici pro případ nouze pak mají vlastníci dostávat předem stanovou částku, kterou nakonec zaplatí spotřebitelé v regulované části ceny elektřiny.

Platby za kapacitu se však nebudou stanovovat libovolně, zájemci o ně budou soutěžit v chystaných aukcích. Žádná taková ještě v Německu neproběhla, podle představ komise je však systém výběrového řízení s co nejnižší cenou zárukou, že se náklady nevymknou kontrole.

Česko do rezervy

V Česku je vše teprve na začátku. „Kapacitní mechanismus je z rozhodnutí Evropské komise vždy považován za státní podporu, a proto musí být notifikován. To bude proces minimálně to je lepší začít dříve,“ na pár let, a pro 22,5 míní hlavní ekonom ČEZ Pavel Řežábek. Prvním krokem má být chystaná analýza ministerstva průmyslu, která zodpoví na otázky, zda je mechanismus v tuzemských podmínkách potřebný a jakou formou by mohl fungovat.

Podle Vlka se však předběžně jako ne vhodnější jeví právě kapacitní rezervy, jaké zavedlo Německo, se kterým je tuzemská energetika úzce propojená. „Pro Českou republiku se jeví jako vhodným kapacitním mechanismem strategická rezerva,“ přidává se i Řežábek z ČEZ. Podle ředitele Teplárenského sdružení Martina Hájka by to však znemožnilo podílet se na mechanismu kogeneračním jednotkám v teplárnách.

Ani v Německu, natož v Česku, není vůbec jasné, jaké elektrárny nakonec do rezervy přejdou. Jako logická možnost se nabízejí právě staré uhelné elektrárny ČEZ i jiných provozovatelů. Ty mají tu výhodu, že už mají splacené investiční náklady, a mohou tak v aukcích nabídnout výrazně nižší ceny.


Energetický paradox: vysoké teploty snižují účinnost solárních panelů

 Solární panely, ilustrační foto


Zkušenosti s tím má třeba EPH Daniela Křetínského. Jeho britská elektrárna Eggborough v posledních letech na záložní kapacitě relativně dobře vydělávala, v poslední aukci však už neuspěla. EPH však nadále v kapacitní mechanismy věří. „Obecně si myslím, že připravované změny v Evropě postupně přesměrovávají energetiku z volného tržního prostředí do plně regulovaného s kapacitními mechanismy,“ řekl nedávno Hospodářským novinám šéf strategie společnosti EP Energy Jiří Feist.

S uhlím vyvstává však politicko-reputační dilema. Zahrnutí uhelných elektráren do kapacitní rezervy v podstatě znamená, že po letech masivních dotací do zelené energetiky kvůli snaze o snížení emisí nyní budou spotřebitelé elektřiny doplácet na spalované uhlí jakožto následek rozvoje obnovitelných zdrojů. A to pravděpodobně nadzvedne i výrazně ekologičtěji smýšlející národy, než jsou Češi.

Evropský parlament proto prosazuje, aby do kapacitních mechanismů nemohly být zahrnuty elektrárny produkující více než 550 gramů CO2 na kilowatthodinu elektřiny. Kritici považují podobné omezení za nesmyslné, jelikož jde především o připravený výkon. Elektrárny by jely maximálně několik stovek hodin ročně a produkce emisí by byla zanedbatelná. Pokud však limit projde, vyřadí to uhelky ze hry.

Jako ideální rezerva tak mohou sloužit paroplynové elektrárny. Jejich pohotovost však bude stát mnohem více a s tím naroste i cena, jakou spotřebitelé za zálohu zaplatí. Podle Vlka je však klidně možné, že ve vytěžených hnědouhelných revírech v severních Čechách vzniknou i nové přečerpávací elektrárny. „Je to jedna z myšlenek, že do budoucna budeme potřebovat přečerpávací elektrárny. Dokonce se na to začínají zpracovávat projekty,“ dodal Vlk.

Přečtěte si také:

ČEZ i teplárny sondují příležitosti v Polsku. Zajímají se o dodávky záložní dotované elektřiny

E.ON spustí inteligentní měření spotřeby. Investuje přes sto milionů

Dodavatelů energií v Česku ubude, trh se bude konsolidovat, soudí analytici

Podniky přecházejí na zelenou energii. Odebírá ji ČSOB i mobilní operátoři


Ohodnoťte tento článek
Diskuze