Čekání na robota. Průmysl Česko živí a bude živit dál. Otázkou je, jak

 Zámečník 13. května, 08:00  -  Miroslav Zámečník
13. května, 08:00

Poslyšte příběh jedné české firmy těchto dnů. Takových, jako je ona, bychom tady chtěli mít víc. Je doopravdy česká, čímž se chce říct, že není součástí žádného nadnárodního koncernu, přesto produkuje finální značkový výrobek, který úspěšně vyváží do celého světa. Export je ziskovější než domácí prodeje. Podniku se daří, investuje mohutně z vlastního volného peněžního toku a ještě zvládl odvést vlastníkovi pěkné peníze. Přesto má starosti.

Sehnat specialisty, kteří umějí zajistit hladký provoz nově spouštěné technologie, je velký kumšt - jednak jsou drazí, ale hlavně není kde brát. Jenomže lidi nejsou ani na úplně opačném konci kvalifikačního spektra, neboť do směnného provozu se lidé nehrnou a míra fluktuace je trojnásobná ve srovnání s dobou před pěti lety, kdy pracovních příležitostí nebylo vlivem recese nazbyt a skutečnost, že někdo byl schopen nabídnout stoprocentní garanci, že výplata přijde v plánovaném termínu, se cenila.

Polovina pomocných dělníků odejde nebo musí být odejita ve zkušební lhůtě. Mnozí z nich jsou pod exekucemi a vzhledem k tomu, že nezabavitelné minimum je velmi nízké a cokoli nad něj padne na splácení dluhu, hledají zaměstnavatelé nějaké schůdné řešení v podobě benefitů, které by tento typ zaměstnanců nějak přilákaly a motivovaly.

Na pracovním trhu je Česko ve slepé uličce v zásadě kvůli gólům do vlastní brány na poli exekučního a insolvenčního práva. Ono se to nezdá, ale provoz dovede ochromit porucha klíčové a sofistikované technologie, kterou nemá kdo opravit, stejně snadno jako akutně chybějící pracovníci se základním vzděláním pro druhou směnu. Přijímat do těchto pozic zahraniční dělníky je sice parciální východisko z hlediska zaměstnavatele, ale také žádná radost. Navíc je lidí málo i v tradičních dodavatelských zemích Unie.

Robot vs. židle z IKEA

Doporučení v podobě masivních investic do náhrady těchto pozic nějakými senzory vyzbrojenými roboty je opravdu knížecí radou - objednací lhůty se počítají nikoli v řádu měsíců, ale spíše několika málo let. Navíc, jak nedávno zjistili výzkumníci z Nanyang Technological University v Singapuru, báječné nové stroje mají potíže předehnat člověka, který smontoval pár židlí z IKEA. Rovněž ušít tričko je pro ně velký problém. A jak zjistil i Elon Musk, produktivita jeho maximálně robotizované výroby automobilů Tesla famózně selhává ve srovnání s produktivitou pásové výroby u „dinosaurů“ typu Ford nebo General Motors.


Přečtěte si rozhovor s Miroslavem Singerem:

Miroslav Singer: Dobře je a dobře bude


Toto se podaří jednou, možná v nikoli vzdálené budoucnosti vyřešit úspěšně. To, co nevyřešíte, je problém s drahými technologiemi, když se jejich spuštění trefí zrovna do špatné fáze ekonomického cyklu. Co pak se splátkovým kalendářem, když linka jede na půl plynu? Dlouhé dodací lhůty u technologií jsou tak součástí problému, který české firmy musejí řešit, a mnohé by se nerady dostaly do stejné situace dvakrát během jedné dekády.

Velmi častá je otázka, zda „už není příliš dobře“ - navozující pocit blížícího se přelomu let 2008 a 2009. Navíc technicky vzdělaní Češi si uvědomují těžkou nadváhu v automobilovém průmyslu jako potenciálně velmi vážnou slabinu v případě, že na něj skutečně rychle dopadne technologicky přelomová změna. K čemu nám pak ty motorárny a převodovkárny budou?

Druzí v průmyslu; osmadvacátí v inovacích

Na co se orientovat v českém zpracovatelském průmyslu, jehož pozice v řetězci tvorby hodnot se za poslední čtvrt století usadila někde uprostřed? Není soustředěna na výzkumně-inovačním a designérském začátku, ale ani na konci v podobě marketingovém a prodejním „opracovávání značky“ a poprodejních servisních funkcích. Na těchto pólech se maximalizuje přidaná hodnota a koncentrují dobře placené profese, které jsou nositeli know-how.

Češi mají po Jižní Koreji druhý největší podíl zpracovatelského průmyslu na celkové zaměstnanosti a vytvořené přidané hodnotě na světě, jak zjistil ve svém „speciálu“ v rámci Světového ekonomického výhledu před pár dny Mezinárodní měnový fond. Co čert nechtěl, toto krásné druhé místo není doprovázeno stejným postavením v Bloomberg Innovation Index 2018, kde Jižní Korea skončila opět na prvním místě, ale Česko až na 28. příčce. Přitom jde o index sestavovaný z parametrů, jejichž sledováním se zabývají mezinárodní instituce, jichž je Česko členem, a měří veličiny typu výdajů na vědu a výzkum přes produktivitu na pracovníka až po patenty.


Dohnat a předehnat: Česko by mohlo být za čtyři roky bohatší než Itálie


Mimochodem, v první desítce inovačních premiantů najdeme šest evropských zemí a Izrael. U Izraele se zastavme, protože jde o nevelkou zemi, přitom s mimořádně vyspělou „kulturou startupů“ a propracovaným systémem podpory vědy a výzkumu. Můžete si říct, že není opakovatelný izraelský příběh včetně extrémně vysoké koncentrace vědců, na níž se v několika vlnách podílela imigrace většinou vysoce vzdělaných občanů bývalého Sovětského svazu, ale svého času třeba i Ceausescuova Rumunska. Jenomže pokud si izraelské výsledky srovnáte s celkovými výdaji na vědu a výzkum v dolarech, nikoli v procentech hrubého domácího produktu, jsou oproti Česku asi dvojnásobné. Výsledek? Nesrovnatelný.

Dostaneš to, za co si zaplatíš

Přitom se nedá říct, že by v porovnání s jinými zeměmi Unie, které jsou zhruba stejně bohaté, dávalo Česko na vědu a výzkum málo, ale struktura výdajů je hodně zaměřená na to, aby české vědě, lidově řečeno, neujel vlak světového poznání a aby udržela vědecké institucionální zázemí. Z toho plynou vysoké fixní náklady (nevyhnutelně) a relativně malé sepětí vědy s českým průmyslem, což je nemilé. Jenže bez posunu směrem k inovacím se neposuneme k vyšší přidané hodnotě ani náhodou a dál zůstaneme lokací, která je na technologickou změnu nadměrně citlivá.

Je možné v Česku zvýšit inovační kapacitu? No jejda. Jak říká staré byznysmenské rčení, „dostaneš to, za co si zaplatíš“. Jestliže přestaneme motivovat firmy k inovacím nejen literou daňových zákonů a berní úřady začnou pohlížet na výdaje na tyto účely nikoli jako na obzvlášť vychytralý pokus o daňový únik, bude to dobrý začátek. Navyšování rozpočtů výzkumákům a vysokým školám by mohlo být podmíněno nejen tím, co vymyslí, ale i tím, co firmám skutečně prodají. To je ta komercializace, to je ta práce pro firemní zadavatele, co nám tak strašně nejde. Já vím, že tu a tam jsou příklady, jimiž se všichni chlubí, ale chce to mnohem víc a větší kapky.

Přečtěte si další komentáře Miroslava Zámečníka:

Dohánění

Smíšené zpravodajské zboží

Mýtus o bohaté zemi chudých lidí

Sudán: politická ekonomie jednoho živočišného druhu

Oddlužení jasně, ale takhle?

Jak nám ta unie pěkně roste

Kde je ten národní kapitál?

Poučení z voleb: spraví to láskyplná péče o Sudety?

Finské mzdové náklady dokazují, že co umí růst, dovede padat. A bolí to

Kde je Jie? Díl II.


Hodnocení

Zaujala Vás tato zpráva?
Ohodnoťte ji

Počet hodnocení: 4 | Průměrné hodnocení: 4.50

Loading

Děkujeme za Vaše hodnocení

Čtěte také

Komentáře

Mohlo by vás zajímat

Finance
9 rizikových suvenýrů, které si raději z dovolené nevozte
10 ekologických „kazítek“, která prodražují provoz auta
Kvíz: Poznáte tato auta podle fotografie?
Češi si s GDPR neví rady, až 65 % e-shopů stále není připraveno
Hypoték se poskytuje méně. Proč?
Auta
Retro: Toyota Supra slaví 40 let. Věhlas získala díky…
Video: Podívejte se, jak se má správně řídit staré Porsche 911
Na návštěvě Jaguar Land Rover Classic Centre v Essenu. Tak trochu jiný „showroom“
Obytný VW California slaví 100 000 exemplářů vyrobených v továrně v Hannoveru
Hamburk zavírá dvě ulice dieselům, lidé čekají chaos. Totální nesmysl, tvrdí odborník
Technologie
Umělá inteligence na GPU má konkurenci z Číny, ASIC Cambricon má výkon 166 TOPS
6 důvodů, proč si rozmyslet odchod do předčasného důchodu
Technologie VDC-M: ztrátová komprese obrazu mezi GPU a displejem bude i v mobilech
Jak si může důchodce zvýšit příjmy?
Cnews FM: Kelly Family Link je v Česku, Zuckerberg byl v Evropském parlamentu [podcast]
Hry pro příležitostné hráče