Zelené bubliny aneb Green New Deal - Euro.cz

Předplatné

  • 49x týdeník Euro
  • 30x Speciál
  • Přístup k premium článkům
  • Web bez reklam
  • Týdeník v elektronické podobě
Výhody předplatného

Přihlášení

Zelené bubliny aneb Green New Deal

,
Zelené bubliny aneb Green New Deal

V honbě za rychlou transformací evropských ekonomik na udržitelnější a zelenější model se prakticky nemluví o rizicích, které přesměrování kapitálových a finančních toků bude mít. Kritické hlasy se objevují jen zřídka, přičemž tzv. taxonomie, kterou schválil nedávno evropský parlament, může s finančním systémem výrazně zahýbat.

Do udržitelných aktivit a na ně navázaných finančních aktiv hodlá Evropská komise v příštích letech neinvestovat obrovské částky v rámci programu Green New Deal. Evropští úředníci rádi mluví až o bilionu eur, který má pocházet z různých zdrojů od evropského rozpočtu, přes Evropskou investiční banku až po rozpočty jednotlivých vlád. Hlavní část financování však má obstarat privátní sektor a velkou roli při zprostředkování mají sehrát banky.

Ty budou podle zelené taxonomie (zatím nepovinné) vybírat, které podnikatelské aktivity budou napříště financovat a která finanční aktiva budou držet. Potud je to bez problémů, protože málokdo pochybuje, že je třeba se chovat ohleduplněji, abychom mohli i v budoucnu jako lidstvo fungovat.

Nicméně v zápalu boje se nijak nerozlišuje mezi tím, které zelené obory skutečně trpí nedostatkem kapitálu. Někdy do nich kapitál neproudí prostě proto, že je v nich naděje na výnos minimální, ať už je to kvůli nezájmu spotřebitelů, nepříznivému daňovému prostředí či technologickým překážkám. Vezměme třeba elektromobilitu, kde spotřebitelé nechtějí kupovat, protože auta jsou drahá, a nedojedou ještě příliš daleko.


Německý ekonom Sinn: Kdo zaskočí za reaktory, když nebude foukat a svítit?

Německý ekonom Hans-Werner Sinn, ilustrační foto

Financování často nejvíce chybí na začátku zeleného projektu, než se nápad převede smysluplně do praxe. Banky tedy budou své prostředky přirozeně raději směřovat tam, kde se už nějaké řešení našlo, a výhodné podmínky (například ve formě nižší kapitálové přiměřenosti) přináší určitý zisk.

Nicméně, jak upozorňuje jeden z mála kritických hlasů v diskuzi o udržitelných financích, Stan Dupré, bývalý člen expertní skupiny Evropské komise na udržitelné finance, v komentáři pro Project Syndicate, vzniká tím riziko tvorby finančních bublin. Prostředky prostě poplynou tam, kde už nejsou třeba. Nehledě na to, že investice do finančních instrumentů nemusí mít vždy přímý vliv na změnu struktury reálné ekonomiky. Zabývá se tím například tato akademická studie.

Zohleduje-li se tedy v úvahách Komise spíše udržitelnost, a teprve pak ziskovost, obrací se tím naruby logiku investování. Když investor zohlední udržitelnost, a v důsledku toho nevydělá, nepřinese to nakonec pro společnost nic dobrého. Z minulosti přitom je zřejmé, že finanční trh umí prokázat vysoce účinnou sofistikovanost – před minulou krizí se jeho aktérům podařilo zpopularizovat deriváty založené na rizikových hypotékách různého stupně natolik, aby se skutečná systémová rizikovost téměř zastřela. Všichni víme, jak to skončilo.

Čtěte další texty Jiřího Zatloukala

Zelené bubliny aneb Green New Deal
3.7 (73.85%) 13 hlasování
Diskuze