Carstvuj na strach vragam, Vladimir Vladmirovič!

Daniel Deyl 18. března, 18:54  -  Daniel Deyl
18. března, 18:54

Jak psát o volbách, které ještě neskončily? V Rusku roku 2018 je to jednodušší i složitější najednou.

Jednoduché je to proto, že si nikdo nemusí lámat hlavu, kdo volby vyhraje a jestli bude moci sestavit vládu. (Že vládu formálně sestavuje premiér, je v tomto případě milosrdně jedno.) To bychom měli z krku - Vladimir Putin se nechá de facto korunovat ziskem kolem okolo 80 procent a dál bude všechno při starém. Moji ruští kamarádi si dělají legraci, že agentura ITAR-TASS zveřejnila výsledek voleb už v pátek.

Až sem, při pohledu zvenčí, je to jednoduché jak facka. Pochopitelně, není zvenčí jako zvenčí - takovým Argentincům se to sleduje s lehčím srdcem než, řekněme Moldavanům nebo Ukrajincům; ale svět už je takový.

Při pohledu jen o něco pozornějším však jsou ruské volby daleko zajímavější. Jde o to, že Putin podle všeho svým nedělním vítězstvím vstoupí do svého posledního šestiletého funkčního období. Kdyby to mělo být jinak, má Putin dohromady tři možnosti: mohl by nechat po čínském vzoru změnit ústavu a nechat se zvolit do dalšího období; mohl by nechat volby (plánované na rok 2024) po venezuelském vzoru odkládat do alelujá; nebo by mohl nechat znovu prezidentovat nastrčeného tajtrlíka a sám se poté nechat zvolit znovu, jak už to udělal jednou.

Ani jedno není pravděpodobné. Putinovi bylo v říjnu pětašedesát; představa, že by se udržel v přijatelné - fyzické, psychické a především politické - kondici nedalších osmnáct let, není úplně realistická. Možnost zopakovat gambit z let 2008-201, kdy jedno období de facto vládl z premiérského křesla, tak nejspíš není na stole.


Putin je prý bohatší než Gates s Bezosem dohromady. Čtěte více


Další dvě uvedené možnosti jsou „atomové“. Mohl by se uchýlit k de facto ústavnímu puči nebo k vnitřní destabilizaci Ruska a la Venezuela, jen aby mohl vládnout dál. Riskoval by však, že se proti němu spojí všechny síly, které Rusku skutečně vládnou a jejichž vlivy dosud Putin dokázal mistrně štvát jednu proti druhé. Na jedné straně je to ropný průmysl; na druhé průmyslníci především oceláři; na třetí zástupci silových resortů; a aby se neřeklo, sem tam se projeví nějaký liberál. (Ne nadlouho: obvykle buď zemře jako Boris Němcov, zdekuje se do exilu jako Michail Chodorkovskij, nebo zestárne do karikatury sebe sama jako Grigorij Javlinskij.)

Že se tak dosud nestalo, má jednoduchý důvod: všichni dostali nažrat, především díky drahým energiím. Kdyby ropa stála 120 dolarů za barel jako v roce 2014, mohl by Putin vládnout až do sta let a potom by mohl jmenovat prezidentem svého rotvajlera (toho, jehož tolik nemá ráda Angela Merkelová).

Jenže ropa se nehne přes pětašedesát dolarů, především díky tomu, že se ji Američané naučili levně těžit z břidlic a písků. Pokud se nestane něco neočekávaného, zůstane to tak i příštích pár let. Převodní páka sociálního kontraktu, jenž zaručoval štědrý rozpočet pro masy na straně jedné, zlaté koryto pro elity na straně druhé a neotřesitelnou pozici Putinovi na straně třetí, se najednou zasekává. Putin leccos z toho může dohnat svaloveckým jednáním v zahraničí (Ukrajina, Sýrie), ale dopady téhož jsou i v Rusku omezené. Na letošních protiputinovských demonstracích se objevily nápisy typu „Putine, plať chleba, ne bomby“; to je varující.


Čtěte: Foreign Policy: Putin používá osoby jako Strnad k vytvoření chaosu a oslabení Západu


„Jsi silný a mocný, vládni ku naší slávě,“ praví se v hymně někdejšího ruského impéria. „Vládni nepřátelům pro strach, care pravoslavný; Bože, cara chraň.“ Putin si je velmi dobře vědom toho, že imperiální ambice jsou pro domácí publikum prima. Také však ví, že Bůh žádného cara neochrání dost pečlivě; letos uplyne sto let od flagrantního případu nedostatečné ochrany, k němuž došlo v domě jekatěrinburského kupce Ipatěva (jejž dal shodou okolností zbourat Putinův prezidentský předchůdce Boris Jelcin, dokud ještě velel Sverdlovským komunistům; to aby se z místa masové vraždy rodiny Romanovců nestalo poutní místo).

A Putin podle všeho hodlá odejít do důchodu živý a při síle. Bude tedy chtít na předání moci dohlížet, aby bylo co nejhladší. Otázka je, jak na to bude chtít jít. A od toho jsou dobré volby: podle toho, kolik procent Putin řekne, že získal, můžeme usuzovat, kolik skutečné veřejné debaty nechá proběhnout, dokud má v ruce dostatek moci. Můžeme tipovat: minule získal 63 procent; zatímco dnes by cokoli pod pětašedesát procent bylo překvapení. Zvítězí-li však Putin výrazněji, budeme mít důvod si myslet, že při výběru následníka si bude chtít držet karty velmi natěsno u těla.

Čtěte další komentáře autora:

Jak Kim Čong-un všechny převezl

Proč zazlívat Trumpovi Jeruzalém

Chlípný Weinstein a KP

Jak zařídit nezávislost Katalánska...


Hodnocení

Zaujal Vás tento komentář?
Ohodnoťte ho

Počet hodnocení: 6 | Průměrné hodnocení: 3.67

Loading

Děkujeme za Vaše hodnocení

Čtěte také

Komentáře

Mohlo by vás zajímat

Finance
Třetina Čechů chce změnit banku, ale odhodlají se jen 2 % z nich
Vše, co potřebujete vědět o GDPR
Lidé mají 4 roky na výměnu kotle. Stát rozdává dotace i bezúročné půjčky
Na podání přehledů zbývá 14 dní
Kolik peněz si vyděláte, až odjedete na dovolenou?
Auta
BMW i8 zůstává u policie i nadále. Nově už ale bude umět…
Pokuta za překročení rychlosti: Co zaplatíte a kolik dostanete bodů
Test KTM 1290 Super Adventure S: Vyzyvatel
Consumer Reports: Tohle jsou nejspolehlivější ojetiny, jaké si můžete pořídit
BMW X3 si splnilo povinnost. V testech IIHS dostalo nejlepší možné hodnocení
Technologie
Mapy.cz přidávají další drobnost. Najdou vám cyklotrasy, naučné stezky apod.
Pět let to nešlo… Česká televize bude mít všechny programy v jednom DVB-T multiplexu
AMD uvádí 12nm Ryzeny 2000. Lepší IPC a takty s jádry Zen+, vyšší výkon ve hrách
Honor 10 přichází: duhový krasavec je levnější dvojče Huawei P20
AMD Ryzen 7 2700X: co přinesl refresh úspěšného osmijádra? (uživatelská recenze)
Hry pro příležitostné hráče