Jedovatá teplická předehra. Zdevastované ovzduší vyhnalo lidi do ulic už před 17. listopadem - Euro.cz

Přihlášení

Jedovatá teplická předehra. Zdevastované ovzduší vyhnalo lidi do ulic už před 17. listopadem

,

Pár dní před sametovou revolucí se lidé vzbouřili proti extrémně znečištěnému ovzduší, které Teplicko a celý severozápad Čech sužovalo každý podzim a zimu.

Zpátky v osmdesátkách. Přesně tento pocit návštěvníka přepadne, když vezme za neforemnou kliku mohutných dřevěných dveří a vkročí do restaurace U Ptáčků. Stoly, dlouhé lavice, zažloutlé stěny, nad tím vším těžký hospodský vzduch a u vchodu kulečník. „Dvacet korun za hodinu hry,“ informuje cedule. Příliš se toho od roku 1989 nezměnilo.

Tady, na rohu teplických ulic Jankovcova a J. V. Sládka, se během osmdesátých let scházeli pankáči a další mladí lidé. Přesně před třiceti lety se tu řada místních dozvěděla o demonstraci, která proběhne v sobotu 11. listopadu 1989 na „Benešáku“, tedy centrálním teplickém náměstí nesoucím tehdy jméno Zdeňka Nejedlého. Mezi jinými plán zaslechli i čtyřiadvacetiletý Bedřich Vitoušek a o tři roky mladší Marek Fujdiak. „Byli jsme mladí rebelové proti systému, byla to euforie,“ vzpomínají dnes oba padesátníci při ranní kávě a džusu v cukrárně.

 Protest proti znečištěnému ovzduší v Teplicích v roce 1989

Že série tří demonstrací probíhajících od soboty 11. do pondělka 13. listopadu 1989 bude předehrou k následným protestům v Praze a zbytku republiky a pádu totality? Na to nemysleli. Vzbouřili se proti extrémně zdevastovanému ovzduší, které Teplicko a celý severozápad Čech sužovalo každý podzim a zimu.

„Nešlo vidět na dva metry, mlha byla žlutá. Jednou v noci, když jsme se vraceli z koncertu, jsem musei jít před autem, abychom nesjeli z cesty,“ popisuje Fujdiak. A Vitoušek přidává: „Ta smradlavá poklička tady ležela i měsíc či dva v kuse.“

Že na Teplicku panuje vůbec nejhorší situace z celé republiky, se vědělo dlouho. V roce 1983 zpracovala ekologická sekce Biologické společnosti při Československé akademii věd velmi kritickou zprávu. Ta se vládnoucím komunistům nelíbila, ale díky vysílání zahraničního rozhlasu se o ní dozvěděla řada lidí.

A přestože soudruzi poslali v listopadu 1989 na mladé všechno, co měli k dispozici – pohotovostní pluky, pořádkové jednotky, civilní spolupracovníky, estébáky i Lidové milice -, teplické události proběhly víceméně v poklidu.

Akce Dým

„Dav skanduje ,My chceme žít‘ a pohotovostní jednotka se dává do pohybu a začíná vytlačovat dav. (…) Zákrok budeme muset urychlit, než se nám dav ještě rozroste. (…) Dav klade odpor. Žádám o povolení mírnějších prostředků. – Mírnějších prostředků nepoužívejte, používejte jen vytlačování.“

To je jen zlomek radiokomunikace pořádkových sil Sboru národní bezpečnosti, kterou obsahuje archiv Ústavu pro studium totalitních režimů. Z nahrávek ze zásahu s krycím názvem Dým je zřejmé, že moc si s protestujícími příliš nevěděla rady a zároveň se nechtěla pouštět do velkých násilných akcí.

 Policejní zásah proti protestu v Teplicích v roce 1989

„Policajti byli nepříjemní, ale my byli zvyklí. Předtím nám rozháněli koncerty, které jsme organizovali naoko jako svatbu,“ říká Marek Fujdiak. I tak si ale celkem jasně vzpomíná, že jej překvapilo, když se v Teplicích objevil nechvalně proslulý pohotovostní pluk v bílých přilbách, s plastovými štíty a pendreky.

A nijak příjemné nebyly ani okamžiky, když si na „Benešáku“ všimli, že je zpoza záclon bytů patřících dopravnímu podniku sleduje několik objektivů. Policisté nepoužívali jen fotoaparáty, ale také kamery s mikrofony, jak vyplývá z archivů Ústavu pro studium totalitních režimů.

Z černobílých sekvencí je zřejmé, že jednotky měly k dispozici velmi kvalitní techniku. Dokázaly detailně zaostřit tváře protestujících.

Jejich ruchové mikrofony zachytily nejen pískot či skandování davu „že vám není hanba“, když milicionáři vyváděli z davu vybrané lidi. Ale třeba i slova jednoho z kameramanů při zaostřování objektivu na vybrané demonstranty: „Ty hajzle jeden, já tě tam dostanu.“

Sobota, neděle, pondělí

Ve středu Zbyšek „Oněgin“ Jindra, student teplického učiliště společného stravování, s několika kamarády po Teplicích vylepil plakáty o demonstracích a v sobotu 11. listopadu dorazilo na „Benešák“ kolem tisícovky lidí.

Pamětníci si vybavují, že šlo o velice spontánní akci, kde nebyl jasně daný program. Možná i proto úředníci národního výboru a esenbáci vlastně netušili, jak se mají na protest připravit. „V podstatě jsme se sešli a pak kroužili městem. A policajti nevěděli, co s náma. Došli jsme až na Šanov,“ vybavuje si Fujdiak.

Na konci se domluvilo, že akce bude pokračovat. Hned nazítří, v neděli. To už sice lidí přišlo o něco méně, ale průběh byl divočejší než předchozí den. Jednak docházelo k prvním potyčkám s policií, navíc se v davu začala šířit petice. Jí chtěli lidé dát najevo, že žádají co nejrychlejší činy vedoucí ke zlepšení ovzduší. „Fotil jsem, ale policajti mi po dvou snímcích vytáhli film z foťáku,“ ukazuje Fujdiak dvojici černobílých snímků pořízených přímo na náměstí.

 Protest proti znečištěnému ovzduší v Teplicích v roce 1989

Víkendem to neskončilo. Demonstrace pokračovala i v pondělí. Jestliže se Tepličané byli ochotni kvůli vzduchu scházet každý den, pořádkové jednotky takovou trpělivost neměly; pondělní protest z náměstí vytlačily.

Dav se ale nerozprchl, dokráčel až k nové budově okresního výboru KSČ. Tam si někdo sedl na schody, jiní stáli, skandovali a drželi hesla. Mimochodem stavba už mnoho let silně chátrá a její zabedněný vchod nyní zdobí nasprejované hákové kříže či hesla jako „Smrt EU a levici“.

Po chvíli z pětipatrového sídla vyšel Antonín Váňa, samotný okresní tajemník. Měl za to, že dav uchlácholí prohlášením, že do jednoho měsíce svolá veřejný mítink, kde se bude životní prostředí řešit. Na takovou nabídku ale demonstrující odpověděli pouze pískotem. O zamořeném vzduchu chtěli jednat hned.

Váňa ustoupil. Setkání svolal na pondělí 20. listopadu na zimní stadion. Tedy na stejný den, kdy měla československá vláda naplánované výjezdní zasedání v Severočeském kraji.

Organizační nedostatky

Tím, kdo se bleskově začal na 20. listopad chystat, byly především policejní jednotky a příslušníci StB. A jejich obavy ještě stouply po pražských událostech v pátek 17. listopadu. Proto například ředitelé všech středních škol v blízké Bílině studentům pohrozili, že pokud se mítinku zúčastní, nebudou připuštěni k maturitě.

Jak vyplývá z archivních materiálů, k zásahu bylo připraveno celkem sedm jednotek z Teplic a okolí včetně Lidových milic. Hlídkovalo se i přímo na ochozech stadionu a estébáci celé dění sledovali z několika míst včetně činžáku u haly, kanceláří ve správní budově nebo jako novináři v reportérské kabině.

„Sportovní stánek teplických hokejových dorostenců zatím zřejmě takovou návštěvu nezažil. Kapacita 5600 míst byla určitě vyčerpána, stovky lidí zůstaly před branami stadiónu. Mítink hned v úvodu poznamenaly organizační nedostatky. Vedoucí tajemník OVKSČ v Teplicích Antonín Váňa musel při úvodním slově vystřídat několik mikrofonů, než mohl vůbec začít hovořit, nefungovaly ani mikrofony rozmístěné v hledišti. Navíc, přestože zpočátku byla v hale ještě volná místa, pořadatelé stadion uzamkli,“ referovalo v úterý 21. listopadu Rudé právo.


Martin Vrba z Extinction Rebellion: Klimatická krize si vyžaduje občanskou neposlušnost


Mikrofon podle svědků přestal fungovat i ve chvíli, kdy si jej vzal student Radek Chmel, který chtěl tisícovky lidí na stadionu informovat o tom, co se v posledních dnech děje v hlavním městě. Jeho řeč Váňa přerušil s tím, že Prahu sem řešit nepřišel, čímž si vysloužil silný pískot.

A přestože na setkání zazněla řada slibů a teoretických návrhů, většina lidí už žila něčím jiným. Revolucí, která se před několika dny rozjela v metropoli a jejíž předehru obstaraly o týden dříve právě Teplice.

„Překřikování, pískot, dupot, provalené dveře zimního stadionu nesvědčily o tom, že všichni, kteří přišli na stadion, jsou ochotni vést skutečný dialog. To se projevilo především po skončení shromáždění, kdy se část jeho účastníků vydala na protestní pochod městem. Kromě hesel zaměřených na životní prostředí se ozývaly také politické požadavky,“ psal regionální Průboj.

Potíže zůstávají dodnes

Řada mladých, která stála za ekologickými demonstracemi, se začala angažovat v teplickém Občanském fóru. To vzniklo hned 21. listopadu v domě číslo 31 na ulici Krupské. Tedy v klubu Spektrum patřícímu až do revoluce Socialistickému svazu mládeže.

„Pět dnů nonstop jsem tam dřepěl u telefonu,“ usmívá se dnes Bedřich Vitoušek. A na ty podzimní dny má ještě jednu vzpomínku. V tehdy zánovním teplickém kulturáku s kamarády uspořádal rockový a metalový festival, kde vystoupily kapely Šanov či Už jsme doma. „Doteď si pamatuju na ty řady mániček sedících v nepohodlných dřevěných křeslech v sálech,“ vzpomíná na téměř neskutečný úkaz.

Ekologické demonstrace ale nevyšuměly. V ulicích města se rychle objevilo několik měřicích zařízení monitorujících stav ovzduší. A v roce 1990 odstartoval takzvaný Program Teplice. Tým zahraničních i českých vědců v něm zjišťoval, jak se zdevastované ovzduší projevuje na lidech a proč umírají o několik let dříve než zbytek republiky.

Díky výsledkům měření znečišťujících a rakovinotvorných látek došlo ke zpřísnění limitů, elektrárny prošly odsířením. Mimo jiné se tehdy zjistilo, že ze 75 procent se na tvorbě polétavých prachových částic do velikosti deseti mikrometrů podílejí lokální topeniště. A srovnání 2300 dětí z různých okresů přineslo zjištění, že školáci z Teplic častěji trpí poruchami učení.


Přečtěte si rozhovor:

Bez svazáků by se revoluce nepovedla, tvrdí studentský vůdce Marcel Hájek

Studentský vůdce Marcel Hájek


Badatelé si pozvali na vyšetření i 325 osmnáctiletých mužů. Během něj se ukázalo, že při vysokém znečištění ovzduší v zimě 1993 a 1994 se mění pohyblivost a tvar hlaviček jejich spermií.

Tehdejší výzkumy přiměly vládu, aby nalila 6,4 miliardy do masivní plynofikace v regionech, díky níž domácnosti odpojily staré závadné kotle.

Nicméně region si potíže ponese ještě dlouho. Nejenže je tu střední délka života stále o dva roky kratší než ve zbytku republiky. U lidí narozených na Teplicku v 70. a 80. letech je navíc s jejich rostoucím věkem nutno počítat s vyšším výskytem hypertenze, ischemické choroby srdeční a diabetu 2. typu.

Žádná revoluce

Teplické demonstrace měly i justiční dohru. Proběhla 14. června 1990 u Vojenského obvodového soudu v Litoměřicích. Příslušník pořádkové jednotky Veřejné bezpečnosti Bohumil Brzák byl tehdy souzen za to, že v pondělí 13. listopadu 1989 udeřil obuškem do zad demonstrantku Evu Janíkovou a rukou do obličeje Jiřího Mareše. Vysloužil si podmíněný šestiměsíční trest.

Zajímavé je to, co se ještě v listopadu 1989 dělo v Teplicích. Hned na 28. listopadu svolal komunistický tajemník Antonín Váňa další mítink na zimní stadion. Tam už se ale ekologie neřešila. Šlo o narychlo svolaný aktiv, kde KSČ dostala mrtvolné křeče. Sám Váňa se musel veřejně hájit, z jakých peněz si staví rodinný domek s JZD Žalany či jak přišel k platu 4800 tehdejších československých korun.

Nic platné, zástupci řady organizací – teplické nemocnice, dolu Julia Fučíka, Spolchemie či velkolomu Maxim Gorkij – žádali demisi celého vedení okresního výboru KSČ.

I tak vyústily ekologické demonstrace, jež před třiceti lety v Teplicích spustilo několik mladých nespokojených se stavem životního prostředí. „Tady nikdo nedělal žádnou revoluci. Prostě nás sralo ovzduší,“ praví Bedřich Vitoušek.

Co vysílala Svobodná Evropa
Dne 11. listopadu 1989 se sešlo na náměstí Zdeňka Nejedlého v Teplicích osm set až tisíc lidí, aby protestovali proti špatné ekologické situaci v severních Čechách. Někteří přítomní měli plynové masky nebo roušky přes ústa. Na zádech měli připevněny nápisy požadující zlepšení životního prostředí. Skandovali hesla „Chceme kyslík“, „Chceme zdravé dětí“. Veřejná bezpečnost, která o chystané manifestaci věděla z letáků, hlídkovala na náměstí už předem a zpočátku se snažila kontrolovat občanské průkazy. Počet lidí byl však tak velký, že toho po chvíli zanechala. Příslušníci Veřejné bezpečnosti vyzvali přítomné k rozchodu a shromáždění se pak dalo na pochod k radnici. V jejích místnostech zhasla světla v okamžiku, kdy se zástup přiblížil. Manifestující prošli kolem budovy KSČ a vydali se do předměstí Řetenice a zpět. Za pochodu městem policie nezasáhla. Účastníci se dohodli, že se v neděli 12. listopadu sejdou znovu. V neděli byla účast nižší, asi pět set lidí, zato byla přítomnost policie ve větším počtu včetně pohotovostních jednotek. Jejich příslušníci napadli pochod na rohu Kollárovy a Jankovcovy ulice, účastníci průvodu, chlapec a dívka, jejíž totožnost nám zatím není známa, byli zadrženi a předvedeni na oddělení Veřejné bezpečnosti. Podobné manifestace v Teplicích pokračovaly i v pondělí 13. listopadu.

Datum vysílání: 15. listopadu 1989

Pořad: Hlasy a ohlasy

Co psal regionální deník Směr
Problémy se budou řešit Během soboty a neděle došlo v Teplicích na náměstí Zdeňka Nejedlého k nepovoleným shromážděním občanů a mládeže. Jejich účastníci vyjadřovali nespokojenost s kvalitou ovzduší a životního prostředí. V pondělí odpoledne se shromáždění opakovalo a jeho zástupci předali své požadavky městskému národnímu výboru. Ten na ně reagoval tím, že za měsíc svolá mimořádné plenární zasedání k této problematice. Účastníci s tímto sdělením projevili nesouhlas. Část demonstrantů průvodem došla k budově okresního výboru KSČ, kde s nimi vedl otevřený dialog vedoucí tajemník OV KSČ Antonín Váňa. Na základě této diskuse bylo dohodnuto s představiteli stranických a státních orgánů, že se 20. listopadu v 16 hodin uskuteční v hale zimního stadionu mítink pracujících, občanů a mládeže Teplicka, kterého se zúčastní odborníci i představitelé stranických a státních orgánů.

Datum: 15. listopadu 1989

Čtěte také:

Šéf Bank of England varuje byznys: Pokud nezačnete chránit klima, zbankrotujete

Klimatické krizi neutečou ani mrtví. Hřbitovy se musí změnit

Klimatolog Ač: Potřebujeme uhlíkovou daň a další systémové změny, sázet stromy nestačí

Jak se změnil život od listopadu 1989?

Sametovou revoluci hodnotí kladně třetina lidí nad 40 let. Stejný podíl si myslí, že lépe bylo za socialismu