Bez svazáků by se revoluce nepovedla, tvrdí studentský vůdce Marcel Hájek - Euro.cz

Přihlášení

Bez svazáků by se revoluce nepovedla, tvrdí studentský vůdce Marcel Hájek

,

Rodiče začali zahazovat stranické knížky, když jejich děti mlátili policajti, vzpomíná Marcel Hájek.

„Z člověka se stane homo politicus, bez politiky nemůže úplně žít,“ říká Marcel Hájek, který zakládal v Plzni Občanské fórum a později ODS. Jako jeden z mála listopadových studentských vůdců na politiku nezanevřel, nikdy ji ale nechtěl dělat na vrcholové úrovni. Věnoval se hlavně medicíně, která jej dovedla do Botswany a na vojenské mise do Iráku nebo Afghánistánu, kde se naučil operovat choroby a zranění, s nimiž se u nás nepotkáte. Na dobu, kdy na lékařské fakultě organizoval studentskou stávku, dodnes vzpomíná jako na školu života.

Už na medicíně jste měl problémy s režimem. Nebál jste se, že vás vyhodí?

První manifest, který jsem podepsal, byl manifest Hnutí za občanskou svobodu. Chartu 77 jsem nakonec nepodepsal. Hodně jsem se stýkal s chartisty a Rudolf Battěk a Václav Malý nám to rozmluvili. Řekli nám, že nás potřebují ve škole, ne v kotelně nebo ve výkopu, tam měli svých dost.

Takže vy jste už byl na 17. listopad nachystaný…

Nebyl. Věděl jsem, že to prasknout musí, SSSR se bortil, Litva vystrkovala rohy, východní Němci utíkali přes naši ambasádu, v Polsku vládla Solidarnosc. Bylo zřejmé, že tu komunisti nezůstanou, a jediné, co nám hrozilo, bylo vyloučení ze školy. To by se asi stalo, kdyby nepřišla revoluce. Sedmého listopadu jsem byl v Polsku na setkání Solidarity, kam se sjeli i naši chartisti, po návratu jsem byl zase převezen na StB, a to byl můj poslední výslech. Bylo jasné, že tentokrát už poletím, revoluce mě vlastně zachránila. Ale že to přijde tak brzo, jsem si nepředstavoval. 17. listopad byl pátek a nečekali jsme, že se pochod organizovaný SSM může zvrhnout takto proti režimu. V Plzni se nekonalo nic, tady byli jako obvykle všichni podělaní…

Vyhazov v páťáku by také nebyla úplná legrace, přesto jste se hned zapojil do stávky.

Když jsme šli do stávky, měli jsme nabídky od Britské studentské unie, že by studentští vůdci mohli případně dostudovat v Británii.


30 let od pádu berlínské zdi: Němci si pochvalují svobodu slova i lepší hospodářskou situaci

 Pád berlínské zdi v roce 1989


Lékařská fakulta v Plzni šla do stávky první. Vaší zásluhou?

Současný hejtman Josef Bernard uspořádal ještě o víkendu schůzku, kde vznikl zárodek Občanského fóra. Byli tam různí lidé, třeba tramvajáci, žádný intelektuální spolek. My jako studenti jsme čekali až do pondělí, kdy přijeli přespolní. Přes víkend jsme si jen volali, co uděláme. V pondělí ráno jsme utekli z výuky pediatrie, koupili jsme si balicí papíry a všude jsme instalovali nápisy, že odpoledne je sraz před LF. U nás byla asi nejsvobodnější atmosféra. Pak se přidala strojní a elektrotechnická fakulta a jako poslední pedagogická fakulta, kde ještě po pěti dnech plánovali vyhazov studentů.

Já jsem se najmenoval šéfem stávkového výboru, demokracie nejde začít demokratickými kroky. Pak začaly demonstrace na náměstích a ty už organizovalo OF, v noci jsme jezdili do Prahy za pražskými studenty, aby se to celé zkoordinovalo. My jsme ale věděli, že se nemůžeme oddělit od dospělých lidí, připojili se plzeňští herci, scházeli jsme se dohromady také s disentem. Pak už to běželo, táhli jsme to i přes Vánoce, neučilo se až do sestavení druhé vlády pod vedením Čalfy, který byl sice komunista, ale chytil vítr a navrhl Havla jako prezidenta. Vládu sestavil nekomunisticky a my jsme mohli slézt z barikád a vrátit se do lavic. Komárkovi jsme věřili, a když jsme viděli, že je tam Jiří Dienstbier a Václav Klaus, věděli jsme, že už se to nedá zvrátit.

Byl převrat připravený StB pro nástup progresivnějších komunistů?

Nemám rád tyto teorie typu, že všechno řídí KGB a CIA. Nejde je většinou potvrdit ani vyvrátit. Progresivní komunisti si ale asi mysleli, že to bude takový druhý osmašedesátý, že nastoupí jiná garnitura a ta bude mít důvěru. Během pražského jara věřil Dubčekovi a Svobodovi snad každý, jenomže teď už všude okolo byli nekomunisti. Myslím, že Štěpánův rozkaz k zásahu na Národní byla spíš hloupost. Většina studentů měla rodiče komunisty, a zatímco o disentu se vždy psalo, že jsou samozvanci a ztroskotanci a Havel že chce vzít všem práci a zařídit tu kapitalismus, u studentů toto tvrdit nemohli. Jejich rodiče začali zahazovat stranické knížky, když jejich děti mlátili policajti. Tu demonstraci na počest Opletala pořádali i ti svazáci, kteří byli ve straně.


Přečtěte si:

Jak se změnil život od listopadu 1989?


Oni svazáci pak také organizovali revoluci.

Jasně že ano. My jsme se například shodli, že odvolat stávku může jen osoba, která bude nezatknutelná, a to byl Martin Mejstřík, který byl předtím velký svazák. I další byli svazáci. Obrátili se ale proti režimu, byli z nich antikomunisti, zahodili svazácké knížky. Nebylo to černobílé. Tato republika byla prolezlá komunisty a svazáky, bez nich by se ta revoluce snad ani nepovedla. Část důstojnictva v nacistické armádě to také musela položit, jinak by Němci vydrželi déle…

Vy jste se dostal za studenty do České národní rady. Jaké to bylo?

Když se vstupovalo do pozic, byl tam někdo za herce, za Občanské fórum a za studenty. Tak jsme třeba jeli na volbu Václava Havla. Tento model se měl držet, takto jsme byli kooptovaní do zastupitelských sborů. Já jsem byl kooptován s Honzou Kalvodou a Andulou Roschovou do České národní rady, jiní do federálu. Zůstal jsem jen do svobodných voleb, chtěl jsem hlavně dodělat fakultu, ale byla to skvělá zkušenost a škola.

Marcel Hájek (53)
• Už na medicíně aktivně organizoval petice a projevy nesouhlasu s režimem. V roce 1988 podepsal manifest Hnutí za občanskou svobodu (HOS) pod názvem Demokracie pro všechny a v roce 1989 petici Několik vět.
• V pondělí 20. listopadu 1989 se na Lékařské fakultě UK v Plzni ustanovil stávkový výbor a on stanul v jeho čele.
• Zapojil se do Občanského fóra. V únoru 1990 se jako poslanec dostal do České národní rady (ČNR), kde však zůstal jen do voleb v červnu 1990.
• V roce 1998 odcestoval i se svou manželkou a dcerou do Botswany, kde až do roku 2002 zastával funkci ordináře pro hrudní a břišní chirurgii v Referral Hospital – Princess Marina Hospital v hlavním městě Gaborone.
• V roce 2002 se vrátil z Afriky a vstoupil do Armády České republiky. V dalších letech se zúčastnil s hodností majora jako hlavní lékař polních nemocnic AČR pěti zahraničních misí – dvou misí v Iráku, dvou misí v Afghánistánu a jedné humanitární mise v Pákistánu. Z osobních i rodinných důvodů se rozhodl v roce 2011 svou službu v armádě ukončit.
• V současnosti pracuje u Zdravotnické záchranné služby Plzeňského kraje.

Studentský vůdce Marcel Hájek

Stejně jste se ale brzo vrhl na politiku.

Vrátil jsem se na jaře 1992 z vojny a hned jsem se zapojil do zakládání ODS. Vláda vycházela z levicového disentu, Občanské fórum ale mělo většinu členů doprava a zvolilo jako předsedu Václava Klause, který byl takový solitér. Dnes jeho názorům nerozumím, ale tenkrát jsme cítili, že se musíme z OF vyčlenit. Po rozdělení státu jsem kandidoval na místní radnici, věděl jsem, že do velké politiky nechci, protože to už bylo na fulltime job, ale já jsem nechtěl opustit medicínu. Dělal jsem chirurgii, jezdil jsem na stáže, s medicínou jsem se chtěl dostat i do světa, což se mi podařilo. Čtyři roky jsem byl s rodinou v Botswaně. Táhlo mě to někam, kde to není civilizované. Baví mě pekelné země. Pak jsem začal využívat i armádu a jezdil po světě s polní nemocnicí.

Bylo to v Botswaně podobné jako na misích?

To se nedá srovnat. V Botswaně jsme měli dům s dvěma koupelnami, měli jsme nárok i na služku, ale tu jsme nechtěli. Kontrakt jsme po čtyřech letech neobnovili, protože tam šla měna do inflace, ale plat se nám nezvyšoval. Ženy bělochů v Botswaně nepracují, k dceři se nám tam narodil syn a děti jsou tam hodně drahé. Nemáte tam žádné zázemí, širší rodinu, známé, všechno si musíte zaplatit. Ale jakmile jsem se po necelých čtyřech letech vrátil, už jsem měl zase cestovatelskou. Přemluvil mě tenkrát Jindřich Sitta, který organizoval polní nemocnice, hodil jsem se mu atestacemi a znalostmi jazyků. Stal jsem se šéfem chirurgie polní nemocnice a začal jezdit na mise. Na první jsem byl v Iráku, tam jsem rotoval dva roky, pak v Pákistánu a v Afghánistánu. Mezitím jsem byl ještě na postgraduálu v Izraeli.

Studentský vůdce Marcel Hájek

Byl to takový M. A. S. H.?

Asi ano, ale bez toho patosu. Někdy to bylo opravdu nebezpečné a užili jsme si tam mnohem méně legrace.

Dalo vám to něco v medicíně?

Stoprocentně. V Africe je spousta chorob, které tu nezažijete. Třeba parazitální cysty jsou tu velmi raritní, já mám za sebou několik desítek operací. I pokročilost chorob je tam úplně jiná, třeba nádorů. V Africe jdou se sarkomem na lopatce k lékaři, až když jim brání otočit hlavu. U armády jsem zase zažil balistická poranění, která se tu nevidí. Mnoho hodin tam operujete roztrhané orgány.


Čtěte esej: Smutek starých cejnů aneb Stručná historie privatizace
Ilustrace k eseji Smutek starých cejnů


Nemrzí vás, že ty zkušenosti na záchrance, kde poslední roky pracujete, nevyužijete?

Já jsem neměl šanci naskočit na chirurgii, když jsem odešel od armády. Na kliniku v Lochotíně nemůžu nastoupit z důvodů nějaké historické osobní animozity. Okresní chirurgii neumím a ani ji nechci dělat. Umím velké operace, ale ne sešroubovat kotník. Bude mi 54 let, třeba až syn dostuduje, můžu zase odjet ven do nějaké rozvojové země, ale nemůžu nastupovat na kliniku v Praze nebo v Brně. Tady to není jako v Americe, kdy se seberete a odjedete z Dallasu do Nevady, kde dostanete práci, přestěhujete se, všechno prodáte, koupíte nové a netratíte na tom. Navíc jsem potřeboval trochu odpočinku.

Také jste se vrátil do politiky. Nemůžete bez ní být?

Já jsem tak nějak vyšuměl kontumačně. Neplatil jsem v ODS příspěvky, protože jsem byl roky v Africe, a tenkrát nešlo přerušit členství. Po návratu jsem nemohl do strany znovu vstoupit, protože jsem byl v armádě. Pak tady došlo k rozkolu v plzeňské ODS a moji přátelé odešli zakládat takový „trucpodnik“ Občané.cz, byli to kamarádi, tak jsem za ně seděl čtyři roky v zastupitelstvu. Já jsem ale byl jediný, kdo neodešel z ODS ve zlém. I v dalším období jsem mandát za Občany získal, ale jejich kroky už se mi nelíbily, také se na ně nabalili takoví trochu kmotři, tak jsem mandát položil den po volbách. Následně mě oslovili lidi z ODS, abych se vrátil. Teď jsem za ně kandidoval, na obvodě Plzeň 3 jsem radní za ODS, v centrálním zastupitelstvu jsem zůstal jako náhradník.

Když jednou člověk politiku zkusí, už nechce jinak?

Uděláte si kontakty, přátele, oni vás vtahují zpátky, je to taková houba, která sákne. Z člověka se stane homo politicus, bez politiky nemůže úplně žít a nestačí mu sledovat jen televizi. To není ono.

Většina studentských vůdců odešla z politiky zklamaná nebo s ostudou.

Většina jich byla z té studentské levice, buď se začali věnovat něčemu jinému, nebo byli zapšklí, že jim politika nepřála, nedostali se na výsluní. Mejstřík byl chvíli senátorem, pak byl jeden z autorů výzvy Děkujeme, odejděte! A s tím já nesouhlasím. Já jsem stál za Klausem a kabát jsem nikdy nepřevlékal. I Občané byli bývalí členové ODS, kteří nezrůžověli.

Nebyla třeba oposmlouva a následné korupční aféry ODS jedním z důvodů, proč tu máme jako protest stranu Andreje Babiše?

Vždy když se strana dostane nahoru, nalepí se na ni strašná spousta lidí, která z ní pak odejde. Dnes ODS pod vedením Petra Fialy ty kmotry ve straně víceméně nemá.

Sametová záchrana. Marcel Hájek se stýkal s disidenty už na medicíně. Kdyby nepřišel 17. listopad, ze školy by ho vyhodili. Na poslední výslech jej StB odvezla deset dní před sametovou revolucí.

Ale ta plzeňská je pořád má…

Je tu jeden, kterému se tak říká. Roman Jurečko není ale ten typ kmotra, jako byli ti pražští. On opravdu politicky pracuje, nechá se volit, není šedá eminence jako Janoušek nebo Ritttig. Jurečko je místopředseda regionu a kmotr se mu říká jen proto, že je bohatý. On nemá upíří zuby a drápy, ona se pověst se skutečností mnohdy nekryje. Máme na spoustu věcí stejné názory, on nekrade, spíše přispívá lidem, když kandidují a nic za to nechce. Mně také přispěl na senátní kampaň, a já jsem měl jistotu, že nic nebude chtít. On je klasický podnikatel, který pracuje v politice. Máte ale pravdu, že to pan Topolánek i Nečas podělali. Nám se ale podařil odraz ode dna. Ovšem dokud budou lidé volit ANO, nepohneme se. ANO je jako sekta, sedím s nimi v zastupitelstvu, oni hlasují jako jeden muž, na otázky kolem Babiše nejsou schopni odpovídat, neumějí se postavit čelem k jeho střetu zájmů.

Neprokaučovali jsme trochu ten porevoluční vývoj?

Něco jsme prokaučovali, se vším se začínalo. Nejblbější věcí byl sarajevský atentát, tenkrát odešli slušní lidi jako Honza Ruml nebo Milan Uhde, kteří se už do politiky nevrátili. Já znám Klause, ten neměl s nějakými Šrejbrovými penězi fakt nic společného, to bylo pod jeho úroveň. Ale nejsme rozkradená republika, jsme jeden z nejlepších států k životu. Kdybyste poznala svět, viděla byste, že všude se investují peníze ne tím úplně správným způsobem. Kolik rozkradla britská Sněmovna lordů? Určitě víc než tady bylo v celé privatizaci, pak se omluvili královně a jelo se dál.

Dále čtěte:

Bez odvahy Čechů by nebylo sjednocení Německa, prohlásil Steinmeier

Komentář: Vzpomínání na Zeď

Německo je Čechům vděčné za jejich roli při pádu zdi, řekl bývalý kancléř Schröder

Sametovou revoluci hodnotí kladně třetina lidí nad 40 let. Stejný podíl si myslí, že lépe bylo za socialismu