Architekt Krupauer: Další mezinárodní ostudu si Praha nemůže dovolit - Euro.cz

Předplatné

  • 49x týdeník Euro
  • 30x Speciál
  • Přístup k premium článkům
  • Web bez reklam
  • Týdeník v elektronické podobě
Výhody předplatného

Přihlášení

Architekt Krupauer: Další mezinárodní ostudu si Praha nemůže dovolit

,
Architekt Krupauer: Další mezinárodní ostudu si Praha nemůže dovolit
Zdroj: Hynek Glos/Euro

Martin Krupauer stojí v čele pracovní skupiny, která má na starost přípravu výstavby pražského koncertního sálu na Vltavské. Před pár týdny spustil výběrové řízení na zpracovatele studie proveditelnosti, která by měla napovědět, jestli politici dají stavbě za miliardy zelenou. „Všichni mluví o architektonické soutěži, ale to je jen desetina té věci. Ani se k ní vlastně v celém tom procesu nemusíme dopracovat,“ vysvětluje Krupauer.

Našel jste někde ve světě nějakou budovu filharmonie, jejíž výstavba by nebyla dramatickým příběhem?

Každý velký dům je drama. My si pořád myslíme, že domy padají z nebe, nebo že to „strana zařídí“ jako za minulého režimu. Ne náhodou tu za posledních třicet let žádná taková stavba nevyrostla. Čím je takový dům důležitější, tím víc pohledů, názorů a emocí budí. Tančící dům nebo Zlatý Anděl vznikly v prvních pěti letech po revoluci. A kdyby nebyl prezidentem Václav Havel, který takovým věcem hodně fandil, patrně bychom je dnes neměli.

Vždyť si vzpomeňte, jak to dopadlo s Kaplického chobotnicí. Ale můžeme jít i do historie. Myslíte si, že Národní divadlo nebo Obecní dům vznikaly lehce? Vůbec ne. Jenomže tenkrát měl někdo odvahu se za ně vzít. A pokud si vzpomínám dobře, Národní divadlo z nějaké části nakonec zaplatil císař pán, jen se o tom radši nemluvilo.


Čtěte také: Vídeň, náš vzor. O osudu Prahy v UNESCO se rozhodne na jejím horizontu
„Véčko“ na Pankráci


Tvůrce Metropolitního plánu Roman Koucký říká, že pokud jsme těch dvacet let nicnedělání využili k tomu, abychom si uvědomili, co chceme, nebyly promarněné. Co myslíte?

Já se obávám, že jsme je spíš promarnili. Moje babička říkala: rychle, rychle, rychle. Prostě nic nevyčekáme.

Máte fungující ateliér. Proč jste souhlasil, že budete šéfem pracovní skupiny k pražskému koncertnímu sálu?

Podívejte se, filharmonie je kromě hudebního sálu výzvou, symbolem, vzedmutím se k něčemu, co nás přesahuje. A to je to, co nám a dnešní době chybí. Není možné se pořád jen cynicky ušklíbat, případně nadávat, že nic nejde. Já se a priori nesměju myšlence olympiády v Praze nebo tunelu až do Berouna, i když si všichni nakrásně můžeme myslet, že je to nesmysl a že se to nikdy nestane. Vždyť naši předci dokázali postavit koněspřežku z Českých Budějovic až do Lince za dva roky. Já jsem autorem Fora Karlín a Kulturního epicentra Bazilika v Českých Budějovicích.

Také se zdálo, že něco takového nevznikne. Tehdy ještě ani v Praze neexistovaly scény jako La Putyka. V epicentru jsem dělal šest let předsedu správní rady, chodilo tam 50 tisíc lidí ročně a mělo rozpočet 18 milionů. Znám tedy takovou instituci jako architekt i jako provozák, dramaturg. Možná i proto mě radní pro územní rozvoj Petr Hlaváček oslovil, jestli bych nechtěl na vzniku pražské filharmonie spolupracovat. Myslím si, že Praha potřebuje v lecčems pomoci a čím dál víc lidí se živí teorií a procesy, mě ale jako člověka z praxe zajímají výsledky, ne sáhodlouhé proklamace.

Souhlasíte se stavbou koncertního sálu na Vltavské?

Takže vy dnes připravujete architektonickou soutěž na novou budovu filharmonie?

Všichni mluví o architektonické soutěži, ale to je jen desetina té věci. Ani se k ní vlastně v celém tom procesu nemusíme dopracovat. Soutěž je ovšem klíčová. Kdybychom u nás udělali ještě jeden takový mezinárodní zářez jako se soutěží na Národní knihovnu, už po nás ve světě pes neštěkne. Každý architekt chce, aby se jeho projekt realizoval. Podobnou ostudu si už zkrátka nemůžeme dovolit.

Co se ještě musí stát, aby ta architektonická soutěž byla?

Počátkem prosince jsme spustili výběrové řízení na zpracovatele, který udělá studii proveditelnosti. Ta by nám měla říci, jaká by měla být velikost koncertního sálu, jeho kapacity i jeho vybavení. To je ale jen jedna část. Další otázka, kterou bude vítěz výběrového řízení řešit, je, co ještě vedle sálu by mělo ve filharmonii být. Cílem je, aby filharmonie byla nejenom pražská budova, ale i česká – abychom vnímali, že slouží všem. A to sedm dní v týdnu nejlépe 24 hodin denně.

Martin Krupauer (59)
• Vystudoval stavební fakultu ČVUT a následně AVU.
• Pracoval jako projektant ve Stavoprojektu a Druposu.
• V roce 1989 založil Ateliér 8000, dodnes je majitelem firmy a hlavním architektem.

Co by tam mohlo být?

Řada věcí, ale jsou to zatím jen nápady. Jsou filharmonie, které mají jen jeden velký sál jako třeba ta chystaná v Brně, další mají více malých nebo jeden velký a jeden malý. Těch variací je spousta. I dalších přidaných funkcí – může tam být třeba hudební škola, může to být hotel jako v Elbphilharmonii nebo nahrávací studia.

Může tam být muzeum hudby, může být domovem některého filharmonického orchestru… Studie by měla v závislosti na tom odpovědět, kolik bude budova stát, jaké mohou být výnosy, kolik bude stát provoz. To je hodně důležité – nejde jen o vstupní náklady. Na to se u nás často zapomíná.

Takže studie proveditelnosti řekne, co a za kolik. Co bude dál?

To bude první uzlový bod – politici by měli dostat stavební program, odhad ceny a potenciální příjmy a provozní náklady. Pak se budou politici rozhodovat, co dál. Zda chtějí pokračovat a jak by měla být filharmonie financována.

Zda by měla být investorem Praha nebo Praha a stát, nebo zda by mohl být i nějaký sponzor či donátor. V zahraničí je to obvyklé. A i u nás za první republiky fungovali donátoři kultury a umění a myslím, že 30 let po revoluci by to mohla být výzva pro ty současné.

Ale jinak studie proveditelnosti bude klíčová – v tuto chvíli se budou politici rozhodovat, zda vůbec nebo jakým způsobem se pustí do druhé fáze. Zjednodušeně řečeno řeknou: Jdeme od toho, nebo jdeme do toho, můžeme stavět a za kolik. Pak teprve bude ta architektonická soutěž, na kterou jste se ptala. Následovala by projektová dokumentace, územní rozhodnutí a stavební povolení, dokumentace pro tendr na stavební firmu.


Stozelená Praha. Metropole chce zanést povinné zelené střechy do stavebních předpisů

Zelená střecha budovy Liko-Noe


Vyčetla jsem, že náklady na filharmonii mají být čtyři až pět miliard a miliardy má spolykat příprava území a změny v lokalitě včetně dopravy…

To je rámcový odhad vlastního sálu a jeho komplementu. Jak jsem již říkal, bude velice záležet na celkovém stavebním programu místa. A samozřejmě se pohybujeme sice ve velice zajímavé, ale také technicky náročné lokalitě, kterou bude třeba připravit, zapojit celé území do širšího okolí. Nejde jenom o barák, ale o část města.

Co se stihne do voleb?

Bylo by nešťastné, kdyby se filharmonie stala součástí politického boje a byla spojována s volbami. To je podobně složitá a odborná věc vyžadující širokou politickou shodu jako třeba penzijní reforma a politické šarvátky by tomu hodně uškodily. A to platí před volbami i po volbách. Tenhle projekt je minimálně na tři volební období, a kdyby se tu dál negovalo to, co udělali předchůdci, mohla by se stát i filharmonie takovým obětním beránkem.

Dobře, ale kdy bychom mohli vědět, jak by filharmonie vypadala?

Vítězný architektonický návrh by měl být znám podle harmonogramu zhruba pět měsíců před volbami. Když jsem v létě harmonogram spolu s projektem představoval radě, byli tam skoro všichni a nikdo se nehádal. Měl jsem pocit, že tohle téma spojuje. Cílem a uzlovým bodem se ale nesmí stát jen ta architektonická studie.

Líbí se vám místo, kde má koncertní sál vyrůst?

Vltavskou nelze vnímat bez návaznosti na řeku a na Bubny. Když se podíváte na Hafen City a Elbphilharmonii, zjistíte, že Hafen City je podobně velké jako Bubny. Bubny potřebují podobnou lokomotivu, symbol, jako je Elbphilharmonie, a ona zase to své rozvojové okolí. Spojuje se tu víc věcí – vytváří se během krátkého časového horizontu nový kus města najednou a můžete mít ty nejlepší architekty světa, ale tu vrstevnatost starého města, která se vytvářela stovky let, nedoženete.

Potřebujete tedy něco jako Elbphilharmonii. Ta sice byla nakonec násobně dražší než původní rozpočet, ale dnes jí Hamburčané říkají familiárně „Elphi“ a dodávají, že to za to stálo. Náš tunel Blanka byl také o třetinu dražší, jaký to byl povyk a jak rádi jím dnes Pražané projíždějí. Když jsem se bavil s lidmi, kteří tam nechali kus života, oni ten odpor veřejnosti a naštvané politiky vůbec nechápali a byli z toho nešťastní. Říkali: Vždyť se nám takhle strašně složitá osmikilometrová stavba pod Prahou propadla jen dvakrát a nikdo neumřel. A jak se stavěl kanál La Manche? Taky to byla ohromně komplikovaná stavba, kterou zachraňovaly vlády, a dnes se tomu smějeme a vesele jím jezdíme. My se musíme přestat bát velkých staveb.

Čtěte také:

Praha uvažuje o koupi sídla České pošty, ta ji však nenabízí

PSJ Invest prodala Main Point na Pankráci. Korejská společnost zaplatí tři miliardy korun

Miliardový obchod: Českomoravská Nemovitostní koupila budovu Crystal na Vinohradech

Českomoravská Nemovitostní koupila od miliardáře Skaly budovu na Václavském náměstí

Miliardář Vítek prodal pražské sídlo Nestlé, kupcem je Českomoravská Nemovitostní

Budovu Drn na Národní třídě koupil za 2,5 miliardy korun fond KGAL

Architekt Krupauer: Další mezinárodní ostudu si Praha nemůže dovolit
4 (80%) 1 hlasování
Diskuze