Výběr zpráv Protextu ČTK

Protext ČTK

Víte, jak sedět, aby vám práce nezničila zdraví?

Nedostatek pohybu a špatné pracovní podmínky vážně ohrožují naše zdraví. To sice všichni…

Podzimní novinky na silnici od 1.10.2018

Přichází podzim a měli bychom připravit naše vozidlo na studenější období. Kromě změny…

Podnikání s s.r.o. s sebou přináší mnohé výhody

Jestliže už nějaký ten pátek podnikáte jako osoba samostatně výdělečná činná, možná je…

Zakonzervovat sídliště by byla chyba, shodli se územní plánovači Prahy a Brna

 Boříková 21. října, 18:44  -  Hana Boříková
21. října, 18:44

Co se stane, když se potká hlavní plánovač české metropole s tím moravským? Ukáže se, že Brno Prahu v lecčem trumflo. Otázek, které je možné položit řediteli pražského Institutu plánování a rozvoje Ondřeji Boháčovi a jeho moravskému protějšku Michalu Sedláčkovi z Kanceláře města Brna, je nespočet. Obzvláště když se obě tuzemské metropole perou s podobnými problémy.

Vzhledem k tomu, co všechno jsme si za poslední měsíce vyslechli o dopravě, bydlení nebo třeba parkování, rozhodli jsme se dávat Ondřeji Boháčovi a Michalovi Sedláčkovi otázky spíše nevážné a nenaléhavé. Přesto jsme se úvahám na seriózní témata nevyhnuli.

Kde mají přistát ufoni? V Praze, nebo v Brně?

OB: Já mám pocit, že už přistáli.

MS: V Brně ještě ne, ale my bychom je tam rádi uvítali.

OB: Nevíte, do čeho jdete.

Co byste udělal jako první, kdyby vaše město vyhrálo kandidaturu na olympiádu?

OB: Já bych si asi šel hledat jinou práci. U toho bych nechtěl být.

Proč?

OB: To je úplně absurdní. Byl by to ekonomický průšvih.

Tak dobře, vezměte to jako příležitost.

Dostal jste od státu sto miliard a teď byste měl začít město připravovat s vědomím, že patrně žádná olympiáda nebude, ale že máte možnost něco postavit.

OB: Praha potřebuje investovat 100 miliard do infrastruktury. Stoprocentně ale ne do takové, která odpovídá olympiádě. To se nepotkává. Museli bychom stavět za městem, protože dovnitř olympijskou infrastrukturu nenacpete, takže ve finále bychom městu více ublížili, než pomohli.

MS: Zamyslel bych se nad tím jen tehdy, kdyby kandidaturu podávalo více měst dohromady… Nevím, třeba Praha, Brno, Ostrava.

OB: Nebo bychom olympiádu mohli poslat do Jihlavy. Praha na mapě světa je. Olympiáda vlastně slouží k přitažení pozornosti. Tu Praha nepotřebuje.

MS: Chtěl bych 100 miliard, ale nechtěl bych olympiádu.


Skrytá krása Prahy: seznamte se s neznámou


A kdybyste měl těch 100 miliard bez olympiády?

MS: Napadá mě třeba mistrovství světa v hokeji nebo něco zvladatelného. Mistrovství světa ve fotbale. Mistrovství bude v Kataru, tak proč by nemohlo být tady.

Vy máte v Brně nějaký stadion, kde by mohlo být? My v Praze ne...

MS: Nemáme, ale plánujeme jej pro 40 tisíc diváků.

My ho ani neplánujeme, že.

OB: My ale máme Strahovský stadion, který má kapacitu asi 80 tisíc míst. Je tam šest hřišť, tam by se dala hrát skupina najednou.

MS: To ale neodpovídá požadavkům FIFA.

OB: Ale bylo by to velmi ekonomické řešení. Koupil by sis jeden lístek na šest utkání. Kdyby byl jeden zápas nudný, díval by ses na jiný.

Neměli bychom tedy podat kandidaturu?

OB: Na rok 2026 už je rozdané, takže by to bylo pro rok 2030.

MS: To my už budeme jezdit na mistrovství z Brna těmi rychlými vlaky.

Ano, podle Babišova snění za 55 minut budete vysokorychlostním vlakem v Praze. Jaká největší stavební hrůznost se podle vás v historii vašeho města udála?

MS: Tak vy máte magistrálu…

OB: I tehdy za komunistů se hledalo daleko citlivější řešení, nakonec ale zvítězilo to nejbrutálnější inženýrství. Mohla fungovat za jiných parametrů a dneska bychom měli míň problémů. Nebo třeba poslední sídliště z 80. let. Jejich výstavba se postupně zhoršovala, v těch z 60. a 70. let šlo bydlet, ale osmdesátky jsou strašné.

Ondřej Boháč (36)
• Vystudoval sociální geografii a regionální rozvoj na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy.
• Působil v občanském sdružení Oživení, v letech 2006 až 2010 pracoval jako koordinátor GIS dat v Útvaru rozvoje hl. m. Prahy.
• Od roku 2011 by poradcem prvního náměstka primátora a o dva roky později se stal ředitelem odboru kanceláře primátora.
• Od roku 2015 působil jako zástupce ředitele IPR Praha, jeho ředitelem se stal před koncem roku 2016.

Brno má také dost ošklivé sídlištní panorama, když přijíždíte z Prahy.

MS: Na sídlišti Nový Lískovec jsou domy hrozně blízko sebe a jsou vysoké. To už není bydlení v parku, ale králíkárna. Bohužel sídliště jsou teď čím dál populárnější, což vypovídá o situaci s bydlením.

Co se naopak podle vás mělo postavit, co se kreslilo, plánovalo a nepostavilo?

OB: Problém je, že se nestihl včas udělat okruh města. My jsme dnes ve zvláštní situaci. Jezdíme se inspirovat do měst, která se snaží takové dopravní systémy kultivovat. My nemáme ani ten základní okružní systém. Je škoda, že nemáme co kultivovat.

Kdybychom okruh měli, můžeme začít kultivovat tu magistrálu...

OB: To můžeme i bez okruhu. Až bude okruh, asi 85 procent aut na magistrále zůstane.

MS: V Brně jsme na tom ještě hůř. Z velkého městského okruhu máme postavený ještě menší kus. Máme severozápadní část a tím to končí. Od dokončení okruhu nás stále dělí desítky let. My ani to metro nemáme.

OB: V Praze se jezdí metrem a v Brně diametrem.

Jak podle vás dopadnou sídliště? Nestanou se z nich jednou památky, návrh u brněnského sídliště Lesná už byl.

MS: Byl, ale naštěstí to nedopadlo.

Proč naštěstí?

MS: Kdyby se ze sídliště udělala památková zóna, zakonzervuje se, a to u sídliště není dobře.

Nestanou se na druhé straně ze sídlišť jednou ghetta jako v západní Evropě?

MS: Ghetta určitě ne. To by se lidé ze střední vrstvy museli někam odstěhovat, ale nemají kam.

Naštěstí.

MS: Naneštěstí… Já vždycky říkám, že kdybych měl tři oříšky pro Popelku, stačily by mi dva, prvním bych sídliště zbořil a druhým bych postavil na stejném místě moderní bydlení. Když si vezmete rok 1989, nikdo jsme si nemysleli, že za 30 let budeme pořád bydlet na sídlištích, že to bude „dobrá adresa“.

V Praze se nám už začala zhoršovat sociální struktura sídlišť.

OB: Někde ano, někde ne, je to individuální. Spíš si myslím, že problém sídlišť je, že jejich obyvatelé stárnou spolu s nimi. Generace, které se tam nastěhovaly první, tam zestárnou, k výrazné obměně nedochází. Když celé Jižní Město stárne najednou, bude potřeba nějaké řešení. Staří lidé mají specifické potřeby. Ale jinak si myslím, že památková ochrana sídlišť je nešťastná. Koncepty zejména těch hotových sídlišť, jako třeba u nás často skloňované Ďáblice, máme rozhodně urbanisticky chránit a držet se původní koncepce, ale ne pomocí památkové ochrany.

Památková ochrana znamená i ochranu původních materiálů, což je absurdní a lidé to nedomýšlejí. Pak by je libovolná rekonstrukce jejich bytu stála úplně jiné peníze a povolovací procesy by byly mnohem komplikovanější.

Když se má v Praze obecně bourat nějaká budova, nastartuje to často proces prohlášení kulturní památkou, zejména u staveb z dob socialismu.

OB: Památkáři se dlouhou dobu výstavbou z 60., 70. a 80. let nezabývali a řeší ji vlastně až teď na základě takových impulzů, což je škoda, protože to vypadá účelově.

MS: My máme pokrytou ještě modernu, další období už ne. Myslím, že se ale památková ochrana někdy zneužívá. Místní nechtějí chránit památku, ale chtějí jakoukoliv novou výstavbu zablokovat. Třeba v případě sídliště Lesná byli proti památkové ochraně i autoři návrhu sídliště.

OB: My naše přirozené potřeby řešíme tím, že vysadíme sysla, chrobáka, žábu nebo zřídíme památkovou péči místo toho, abychom hledali ten nejužitečnější legislativní nástroj. Pořád lžičkou porážíme strom, místo toho, abychom si na něj vzali pilu.

Jaká osobnost nebo osoba nejvíce ovlivnila vaše město?

OB: Tak největší pražský developer byl Karel IV.

MS: Komunistická strana Československa.

OB: Možná člověk, který významně myšlenkově ovlivnil město, je paradoxně Engel. I když se mnoho jeho věcí nezrealizovalo, řada urbanistů se k němu vztahuje.

Co by se stalo, kdyby u vás ve městě vypadla na delší dobu elektřina?

OB: Nevím, jestli to je úplně do populárního článku, protože to ukazuje na naše slabiny…

Když se před pěti lety simuloval blackout, vypadalo to, že by do dvou dnů bylo město mrtvé.

MS: Brno by oproti Praze přežilo určitě déle. Jsme menší, tak bychom všude chodili pěšky. A je nás míň, případně bychom odešli do okolních vesnic. A tolik nevadí, že by byla tma. Už jsem zažil nějaké blackouty v cizině. Člověk se prostě adaptuje, o moc víc se dělat nedá.

OB: Ale stále jsou třeba tisíce lidí závislých na přístrojích a kvůli ochraně osobních dat my ani nemůžeme pořádně vědět, kde jsou. V Praze jsou tisíce výtahů, ve kterých by zůstali lidé uvězněni.

Mají města v cizině záložní zdroje, aby vydržela třeba dva až tři dny?

MS: Ne, ty mají jen kritické budovy, jako jsou nemocnice a podobně. Ale mě tedy nenapadá žádné evropské město, které by zažilo celkový blackout třeba na dva dny. To se prostě nestane. Sice se s tím straší, ale nikdo si to nepřipouští. Je pravda, že jsou různé modely, které ukazují, že společnost funguje tak do tří dnů a pak už se rabuje a střílí.

OB: V Praze se uvažuje o jednom záložním zdroji. Všechny základní systémy se bez elektřiny neobejdou. A hlavně lidé bez facebooku…

Michal Sedláček (55)
• Vystudoval Fakultu architektury na VUT v Brně a Školu architektury na AVU v Praze.
• Po studiích odešel do zahraničí, působil v New Yorku, Moskvě, Los Angeles. Pracoval mimo jiné také v ateliéru známého architekta Franka Gehryho, kde se věnoval například oceňovanému projektu Walt Disney Concert Hall.
• V roce 2007 založil v Los Angeles pobočku architektonické firmy Aedas, kterou vedl až do jara 2016, kdy zvítězil ve výběrovém řízení na ředitele Kanceláře architekta města Brna.

Co považujete za poslední ikonickou stavbu ve vašem městě? Tančící dům v Praze vynechejme..

MS: Jako tu nejblíže k dnešku? Asi budovu AZ Tower, největší stavbu v České republice.

Není naše „Véčko“ na Pankráci vyšší?

MS: Ne. A my budeme brzy ještě vyšší.

Kde?

MS: V areálu brněnských veletrhů, kde byla nedávno urbanistická soutěž, by mohla vyrůst opět nejvyšší stavba v České republice. Nenecháme si ji jen tak vzít.

A co vy s tím uděláte, Brno vás zase předběhne?

OB: Pravda, to „Véčko“ do jisté míry ikonické je, protože přetváří horizont. Praha bohužel moc nestaví veřejné budovy.

Kdyby město chtělo postavit nějakou veřejnou budovu, která by to podle vás měla být?

OB: Mluví se o nové filharmonii.

MS: V tom případě je to u nás zimní stadion, multifunkční hala. Nestavte v Praze novou filharmonii, budete jezdit k nám. My už máme hotové podzemí s parkováním. Koncertní hala se už projektuje, bude nejlepší ve střední Evropě.

Pro kolik bude diváků?

MS: 1300. My budeme mít pro dva tisíce a víc.

MS: A kým ji naplníte? V Los Angeles mají halu pro 2400 posluchačů a i tam ji těžko plní.

OB: Brňákama.

MS: Raději si postavte muzeum pro Muchovu Epopej a na filharmonii jezděte k nám.

OB: Nebo pošleme tu Epopej do Brna a na Vltavské si postavíme filharmonii.


Vltavu překlene nový Dvorecký most. Má jisté kouzlo, ikonou se ale nejspíš nestane


Jak ovlivní vaše města city logistika? Máte nějaké vize, že třeba budou zboží dopravovat drony nebo tramvaje?

OB: Připravujeme koncepci city logistiky, v současné konstelaci ale nejsme schopni umístit klíčová tranzitní překladiště, protože každá městská část, ve které mají být, naprosto logicky protestuje. A nemyslíme si, že budoucnost ve městech jsou drony. Spíše si představujeme nějaký systém sdílených malých dodávek, které by do centra vozily zboží pro víc firem najednou. Nějaké sdílené boxíky a podobně.

Jak ovlivní život ve městě umělá inteligence? Neměli by města řídit místo primátorů roboti?

OB: Já si troufám říci, že ne. Pokud koncepce smart cities spočívá v tom, že se hledají úspory a město se řídí efektivně a chytře, může sloužit jako velmi užitečný obslužný nástroj politika, víc ne.

MS: Také si myslím, že k tomu nikdy nedojde. Všechno nejde racionálně vyřešit a vyhodnotit, emoce a improvizace jsou nedílnou součástí našeho rozhodování.

OB: Možná panuje určitá deziluze z politiky, protože máme systém tak ucpaný, že politik toho u nás reálně moc udělat nemůže. Je trochu jako Černý rytíř z Monty Pythonu, má osekané ruce a nohy, což rychle zjistí a jeho jediným cílem se stane znovuzvolení. Pokud se nám ale podaří systém jen trochu přetočit a rozdat kompetence racionálněji, může se frustrace oslabit.

MS: Rozhodně si nemyslím, že by městu výrazně prospělo, kdyby se o něm rozhodovalo mechanicky. Pořád jsou oblasti jako třeba krása města nebo jeho koncepce obrazu, o těch se umělou inteligencí rozhodovat na rozdíl třeba od dopravy nedá.

Jak by rozhodoval robot o dopravě uvnitř města?

MS: V širším centru by auta zakázal.

A co by to udělalo s městem?

MS: Doprava by byla plynulejší, průchodnější, ale vyžadovala by od lidí změnu chování.


Přečtěte si rozhovor:

Architekt Nasadil: Navrhovat rodinný dům je to nejkrásnější, ale nejpracnější


Bloomberg ale také dokázal zavřít Times Square.

MS: New York se nedá srovnávat s evropskými městy. Náměstí Times Square je jen jedno. Nejde uzavřít všechna náměstí na světě pro dopravu. Bloomberg byl určitě radikální, nikdo si nedokázal představit, že by Newyorčané jezdili na kole. Když jsem žil v New Yorku, jezdil jsem občas do práce na kole a všichni mě měli za blázna. A teď lidi jezdí v New Yorku na kole běžně.

OB: Je to otázka zvyku. My se tady pokoušíme rozmíchávat takový ten devadesátkový spor pumpičkáři versus výfukáři jako otázku životního přesvědčení. Podobně říkal Klaus, že snowboard je levicový a lyže pravicové. Dnes se na kole jezdí, i když máme problematickou infrastrukturu. V Praze jezdí magoři i manažeři. Myslím, že přirozený vývoj je nejlepší.

S jakými městy by se mělo to vaše srovnávat? Já už začínám být trochu alergická na Vídeň.

MS: Lipsko. Je to také postkomunistické město, mělo podobné problémy. S Vídní určitě ne.

OB: Jedna věc, co bychom chtěli, a druhá věc, jaké jsou reálie. Nám je z německy hovořících měst asi nejblíž Mnichov, to ale neznamená, že bychom chtěli, aby to tady dopadlo jako v Mnichově. Stal se velmi drahým, ale to Prahu pravděpodobně čeká taky. Těžko můžeme být Vídeň, která vlastní 200 tisíc bytů a bytový fond neustále rozšiřuje, což dělá už 80 let.

Kvalita života je takový zvláštní pojem jako třeba „brend“ města. Mně se ale trochu zdá, že se Brno snaží být městem inovací, Praha nevím, asi žije z historie…

MS: Brno je i město studentů, to s tím souvisí.

OB: Praha bohužel hrozně zpohodlněla v hledání nějakého cíle a vize. Město je nádherné a turisticky nesmírně atraktivní, nic nás nenutí hledat zlepšení. Naopak můžeme tady turisty permanentně okrádat a oni stejně jezdí, potvory. Je tu většina centrálních institucí. Praha je dneska prezentovaná jako město, kde se můžete levně opít a dobře si užít rozlučku se svobodou se vším všudy. To je něco, co mě rozčiluje, s čím se ale bude strašně těžce pracovat. Je to na dekádu práce a lidé si to musejí uvědomit a dostat sem třeba jiné turisty.

MS: V 90. letech se Brno rozhodlo, že bude městem inovací a nikdo nám to nevěřil. Chtěli jsme přitáhnout IT firmy a investovat do školství. A ono se to podařilo - máme nové kampusy, postavily se technologické parky, do Brna přišly zahraniční firmy. Pamatuji si, jak se na zastávkách MHD začala ozývat angličtina a nebyli to turisté, ale mladí zaměstnanci zahraničních firem.


Expert na trh bydlení Roček: Defraudace společného mikroprostoru je zhoubná


A já už znám tři Pražáky, kteří se přestěhovali do Brna...

OB: Praha hrozně hřeší na to, že nemá vážný hmatatelný problém. On už se tady rýsuje, nedostupné byty jsou jeden z nich, ale v momentu, kdy to zjistíme, už ho budeme řešit velmi draze a namáhavě. Obtížně budeme hledat jinou polohu Prahy, aby nezůstala městem levného chlastu. Probereme se, až přijde nějaký opravdu velký průšvih.

A co to bude?

OB: To může být mnoho věcí, třeba že odejde střední třída. Pokud si za cenu pražského bytu můžete pořídit čtyři ve Středočeském kraji, prostě to uděláte. Žádný z našich zaměstnanců si nemůže už teď dovolit koupit byt v Praze. Nebo se může stát, že přestaneme být schopni vykonávat funkce nutné pro město a pro jeho obsluhu.

MS: V Brně máme také problém s byty, ale Brno není taková perla, aby v něm byty houfně nakupovali zahraniční investoři, což se může stát v Praze.

OB: My v Praze víme, že na naše brownfieldy by se vešlo Brno. Je otázka, kolik Pražanů by se vešlo do Brna…


Developer Sekyra: Dostupným bydlením zabráníme odlivu mozků


Myslím, že v Praze je téma většinový nevkus. Došlo tu trochu ke zbožnění hlasu veřejnosti, která ví, jak a kde se má stavět, což často znamená nikde, nebo vyhrává průměrná nevýrazná architektura.

MS: Když jsme jezdili na setkání s Brňany po městských částech, vždy jsme s sebou měli územní plán, ortofotomapy a další dokumenty. Urbanistická a dopravní řešení Brna byla špatná, všechno by místní dělali líp. Říkal jsem jim: Musíte odborníkům důvěřovat, oni chodili na vysokou školu, mají zkušenosti a je za nimi spousta práce. Když jdete k lékaři, taky s ním nepolemizujete, když vás vezou na operační sál, tak doktorům neříkáte, že tam svítí moc světla, že by tam mělo být míň sestřiček a že vám mají spravit rovnou i oko.

Ale zajímavá byla reakce, lidé by chtěli mluvit do práce už i doktorům. To je absurdní situace a já nevím, jak vrátit nazpátek důvěru v odborníky a v jejich rozhodování.

OB: Já si trochu myslím, že to je v rychlosti. Pořád vidíte nějaké vizualizace, ale ne výsledek, nemůžete si ho zažít. To vás stresuje a dává prostor pro nekonečné zasahování a předělávání. Rychlost může důvěru zpětně posilovat. Když v sousedství během dvou let vyroste ulice, kde mi bude dobře, bude zelená, budou tam služby, budu vlastně spokojený. Ještě si budu pamatovat tu svou nervozitu, ale výsledek mě uklidní. Když ale projekt běží 12 let a jeho kvalita bude mizerná, moji důvěru to neposiluje.

Nesnímají politici ze sebe odpovědnost, když chtějí všechno participovat s veřejností?

OB: Participace neznamená, že nechám rozhodovat veřejnost, participace znamená, že rozhodnutí nedělám za zavřenými dveřmi, ale naopak veřejnost nějakým způsobem přizváváme.

MS: Veřejnost to tak někdy nebere. Když připravujeme architektonickou nebo urbanistickou soutěž, vyslechneme si připomínky veřejnosti k zadání a některé zapracujeme. Ale oni by chtěli být i přímo v porotě a rozhodnout o vítězi soutěže. Možná hraje roli i to, že lidé věří, že existují rychlá a snadná řešení.

Vy máte zkušenost ze zahraničí. Jak to funguje s veřejností tam?

MS: Já jsem žil na americkém západě, tam se moc neparticipuje. Soukromá práva jsou tam respektovaná. Když máte pozemek a máte právo na něm něco postavit, tak vám do toho nikdo moc nemluví.

OB: I v Německu máte právo stavět. To my tady zpochybňujeme základní věci.

Čtěte také:

Ucpané průduchy či zabedněná pyramida. Rekonstrukce armádního muzea odkrývá staré jizvy

Lukeš: Špatnou architekturu najdete v každém stylu

Praha počítá se šesti novými mosty, na obzoru je jediný


Sdílení

Líbí se Vám tento článek?
Sdílejte ho

Čtěte také

Komentáře

Finance
Samoplátci budou platit více na zdravotním pojištění
8 nejčastějších chyb při vytápění, které zvyšují účet za teplo
Co je dobré vědět o příspěvku na bydlení?
Dnes slavíme 17. listopadu, obchody zůstanou otevřené
Hypoteční sazby letí nahoru. Ceny bytů poprvé vystoupaly nad 3 miliony
Auta
Jawa Made in India: z východu se vrací kývačka i pérák
Test Mercedes-Benz eSprinter: Vysoké napětí
Octavia Cup trochu jinak. Lamborghini připravuje seriál pro závodní verzi modelu Urus
Jak řídit na sněhu: Představujte si, že vám vůbec nefungují brzdy
Jak funguje pohon všech kol? Existuje 6 různých koncepcí
Technologie
Upřímný herní trailer na Diablo 3 (video s CZ titulky)
Kilogram už nebude jako dřív. Vědci změnili jeho definici
Unikl Ryzen 7 3700U. APU Picasso je refresh Raven Ridge, nebude mít architekturu Zen 2
Office 2019 a Office 365 pro domácnosti za nejnižší ceny [Black Friday]
Lepší kontrola nad aktualizacemi a snímání oken [Windows Insider]
Hry pro příležitostné hráče