Výběr zpráv Protextu ČTK

Protext ČTK

Češi si oblíbili nákupy ze zahraničí

Globalizace je znát v každém odvětví a nakupování není výjimkou. Dnes lidé čím dál víc…

Zabezpečení vozu proti krádeži vám zlevní pojištění

Většina dnešních moderních vozů je zabezpečena alarmem, který vás upozorní na neoprávněné…

Immofinanz a O2 prodloužily své partnerství

Společnost Immofinanz prodloužila na konci roku 2018 smlouvu se společností O2, hlavním…

Zkouška orchestru, než začne stoupat voda. Recese přijde, jsme připraveni?

 Zámečník 10. února, 17:50  -  Miroslav Zámečník
10. února, 17:50

Německá konjunktura je už poměrně dlouho spolehlivým barometrem vývoje hospodářství v Česku. Nejvyšší čas připravovat se na horší časy.

Jistý Wallace Hartley hrál jako kapelmajstr kvintetu první housle na palubě Titaniku na jeho první a poslední plavbě. Přeživší pasažéři unisono potvrdili, že muzikanti hráli až do konce. Neshody panovaly pouze v tom, jaká byla poslední skladba, a neměl to kdo rozsoudit, protože z hudebníků nikdo nepřežil.

Sebenaplňující proroctví je jednou z věcí, jichž by se měl velmi obávat člověk v pozici, z níž může svými názory ovlivňovat očekávání a chování jiných. Tedy pokud nechce šířit paniku a zhoršovat situaci, místo aby potíže mírnil. A houslista Hartley je v tomto směru nedostižným vzorem.

Profesionální byrokracie, politici vládní koalice a přimyslete si kohokoli dalšího, kdo by měl cítit jistou společenskou odpovědnost, ti všichni se musejí připravovat na konec konjunktury, která trvala v Německu devět let, v mnoha zemích Unie včetně Česka ale podstatně kratší dobu, a hledat vhodná slova a hlavně recepty.

Víme, že českou ekonomiku s poměrem mezinárodního obchodu k HDP na úrovni 150 procent pokaždé šok přicházející „zvenku“ brzy dožene. Hloubka příštího poklesu ale bude záviset do značné míry na nás a na tom, jak budou na oslabení reagovat v zemích našich hlavních obchodních partnerů. Co jsme se z té minulé dvojí recese naučili, pokud vůbec něco?

Jsme nepoučitelní?

Česká reakce na světovou finanční krizi a na ni navazující prudký pád mezinárodního obchodu (mezi třetím čtvrtletím roku 2008 a druhým kvartálem roku 2009 se snížil o 15 procent) byla v podstatě správná - chránit bankovní systém, ulevit nefinančním podnikům, zejména malým, a nesnižovat rozpočtové výdaje, které byly nastaveny na pokračování vysokého hospodářského růstu. Fakt, že ekonomika se vyvíjela přesně opačným tempem, než bylo projektováno, sice omlátila tehdejší opozice vládě o hlavu, ale tím, že si to v pozměněném gardu opět zopakujeme, si opravdu nepomůžeme. Pouze tím prokážeme, že jsme nepoučitelní.

Co následovalo poté, kdy finanční krize v eurozóně zmutovala do dlužnické krize, je další věc, které bychom se měli vyhnout. Česko silně duplo na brzdu, když se ukázalo, že se rychle zadlužuje. To v evropském kontextu nebylo ojedinělé, naopak, bylo to vyžadováno. Není to tak dávno, aby si člověk nedokázal vzpomenout, že Evropská komise dokázala přejít od výzev ke keynesiánské stimulaci v roce 2009 k výzvám k fiskální restrikci. ECB také zvýšila v dubnu a pak znovu v červenci 2011 základní sazby.


Ilona Švihlíková Můžeme si dovolit recesi? Centrální banky jsou bez střeliva


Křehké oživení bylo fuč. Celá střední Evropa včetně Slovenska se dokázala druhé recesi vyhnout, což by mělo v Česku vyvolat hluboké sebezpytování o tom, nakolik dokážeme v tísni nastavit takovou kombinaci rozpočtové a měnové politiky, abychom z toho „vybruslili“ pokud možno elegantně, tedy s nejnižšími možnými ztrátami na hospodářském výkonu. Popravdě řečeno, Česká národní banka sice dělala „o level chytřejší“ politiku než ministerstvo financí, ale z hlediska marketingu dopadly obě instituce řídící české makro zhruba stejně špatně.

Do křeče se nedostaly jen HDP, spotřeba či investiční aktivita. Za co platíme zpětně nejvíc a dodnes, to je oslabená důvěra v to, že elity vědí, co činí, a je dobré jim proto věřit a chovat se podle toho. Oslabení důvěry v nejhorší možné době, jakkoli politologicky vysvětlitelné, vyústilo jen v negativní páku: „Když říkají, že bude dobře, tak lžou, ale když i oni tvrdí, že bude zle, bude ještě mnohem hůře.“ Kontext pak můžeme spatřovat nejen v dvojí recesi, ale i ta sehrála svou roli v zásadní změně v politice včetně faktického zhroucení systému klasických politických stran. To, že v tom nejsme ani zdaleka sami, že se totéž stalo ve Francii a již předtím v Itálii, a koneckonců to vidíme i v Británii nebo ve Spojených státech, není dobrou útěchou.

Recese přijde. Jsme připraveni?

Limity technicky kompetentních a mezinárodně dobře propojených představitelů vidíte na příkladu Polska. Díky tomu, že v kritických letech mělo sofistikovaného ministra financí a guvernéra centrální banky i premiéra, který na ně dal, se dokázali vyhnout recesi. Celoevropsky unikátní výsledek, z odborného hlediska i při zpětném ohlédnutí velmi hezky provedeno, ale „Polsko 2“ to nedojalo.

Bylo by hezké, kdybychom do recese vstupovali s kompetentním týmem, který je zkušený nejen v domácím, ale i v mezinárodním prostředí. Vím, že kompetentní lidé jsou v ČNB a poskrovnu i na dalších místech v důležitých resortech, ale z hlediska intelektuální kapacity a kompetence na tom nejsme lépe, spíše o dost hůře než na podzim roku 2008.

Přitom největší problém tehdy bylo spustit v řádu měsíců investiční projekty, které by byly v zásobníku (pomiňme tragické Bártovy kroky v přesně opačném směru na ministerstvu dopravy). Zkrátka žádné projekty „zralé na lopatu“ nebyly.


Přečtěte si esej:

Keynesiánská cesta do pekel


Další bariéry byly a jsou na nabídkové straně, ty jsou přitom z finančního hlediska nejméně náročné. Když nemáte za co rozumně utrácet a nemáte jak podpořit podnikatelské aktivity, protože narazí na pomalé procedury, pak se z recese ekonomika dostává jak z aspiku. K čemu jsou nízké úrokové sazby, když se nedá stavět?

Teď si do toho přidejme politiku, která byla rozpolcená už tehdy a dnes je na tom z hlediska schopnosti komunikovat v krizových situacích ještě hůř. Kdo z opozice odolá pokušení tvrdě bouchat do Babiše v situaci, kdy se ekonomice přestane dařit? Kdo bude schopen přestat ve chvíli, kdy už půjde o hodně, když tady máme tradici shození Topolánkovy vlády Paroubkem?

Nejvlídnější scénář

Než se toto stane, můžeme simulovat scénáře, „jak se z toho dostat“. Ten nejvlídnější se opírá o kombinaci dojednané smlouvy o brexitu a nějakého konkordátu Francouzů a Němců o nastavení fiskálního a měnového mixu v eurozóně tak, aby vydržela nerovnoměrný vývoj a „zachránila Itálii“ (jinak řečeno, nízké úrokové sazby a tolerance schodků oproti závazku aspoň nějakých strukturálních reforem).

Migrační krize z roku 2015 byla dostatečnou instruktáží v tom, jak celou Evropu dokonale rychle rozložit, což by byla strašlivá strategická blamáž s dalekosáhlými důsledky. Žádné kvóty na imigranty nebudou, ale Česko dostane výrazně méně peněz na dotacích, které bude muset EU investovat do Afriky a Maghrebu, aby si zajistila předsunutou hranici. „Fair enough,“ pokud bych měl říct svůj názor.

Nejvlídnější scénář sice počítá s odchodem Británie, ale zároveň s udržením Britů a zejména Spojených států v NATO, potažmo vjednom politickém a hospodářském okruhu. Pokud by Spojené státy měly opravdu přestat s bezpečnostním ručením a pokud by v ekonomické oblasti začaly k EU přistupovat nikoli jako k partnerovi, ale jako ke konkurentovi, pak by to samozřejmě byla kalamita a francouzsko-německé spojenectví by bylo jedinou rozumnou alternativou.

Co jiného? Z ekonomického hlediska je Visegrád naprosto globálně hospodářsky neudržitelná a neubránitelná chiméra. Pro nás je a bude relevantní především Německo. Podle předběžných odhadů se mu nepovedl (po třetím) ani čtvrtý kvartál a celoroční růst HDP loni zřejmě klesl na 1,5 procenta. Letošní rok přinese další oslabení tempa, zřejmě k jednomu procentu.

Modleme se.

Poučení z krizového vývoje aneb Čemu se příště vyhnout

2008

Září - akutní fázi finanční krize rozpoutává pád americké investiční banky Lehman Brothers, kterou vláda USA (ještě za George Bushe) odmítla zachránit. Tuto chybu však již úřady nehodlají opakovat a na obou stranách Atlantiku jsou banky v rámci záchranných operací „znárodňovány“

26. Listopadu - komise předkládá tzv. European Economic Recovery Plan (EERP), doporučující fiskální stimul v rozsahu 1,5 procenta HDP. Komise následně hodnotí členské země, jak plán naplňují

Podzim a konec roku 2008 - Topolánkova vláda se pokouší uklidnit veřejnost ujišťováním, že finanční krize se českých bank netýká (v tomto bodu měla pravdu), avšak vedlejší následky krize v podobě prudkého pádu mezinárodního obchodu se promítají v Česku plnou silou; vláda nemění rozpočet

Přelom 2008/2009 - země EU přijímají balíčky na stimulaci ekonomiky podle EERP, vláda ČR odmítá „šrotovné“, ale přijímá jiná opatření na podporu firem (odklad plateb záloh na dani, upuštění od sankcí, slevy na pojistném)

2009

• Prudké zpomalení výkonu a záchrana finančního sektoru se promítají do vysokých schodků veřejných rozpočtů (Irsko, Británie, Portugalsko, Španělsko, Řecko - všechny se schodkem přes 10 procent HDP)

2010

Duben - investoři nechtějí refinancovat splatné závazky vysoce zadlužených zemí bez nárůstu úrokových sazeb, trh nechce financovat Řecko, první záchranný balík pro Řecko od zemí eurozóny a MMF

Červen - vláda rozpočtové odpovědnosti v ČR - snižování strukturálního salda veřejných rozpočtů z -3,7procentního HDP v roce 2010 na 0,3procentní v roce 2013 (po vyhlášení Maria Draghiho z července 2012 je možné označit fiskální úsilí vlády ČR za kontraproduktivní)

Listopad - záchranný balíček pro Irsko; založeny záchranné fondy EFSF, EFSM (následně ESM, z nějž by se měl stát jakýsi evropský MMF) financované vládami zemí eurozóny, resp. EU

2011

Duben, červenec - ECB dvakrát za sebou zvedá základní úrokové sazby (velká chyba)

Červen - záchranný balíček pro Portugalsko

2012

Únor - druhý bailout pro Řecko

Červen - Španělsko dostává 100 miliard na záchranu bank

Červenec - šéf ECB Mario Draghi pronáší slavnou větu „ Whatever it takes“ (že ECB učiní vše potřebné pro záchranu eurozóny), ECB začíná se snižováním úrokových sazeb

2013

Červen - demise Nečasovy vlády

Listopad - přijetí kurzového závazku ČNB 2014

Červen - po dosažení nulových sazeb nasazuje ECB nekonvenční opatření

2014-2018 - hospodářská konjunktura v ČR i v eurozóně

2017

Duben - ČNB ukončuje kurzový závazek 2019

2019

• Očekávané zpomalení růstu na nejnižší úroveň od roku 2014

Čtěte také komentáře Miroslava Zámečníka


Sdílení

Líbí se Vám tento článek?
Sdílejte ho

Hodnocení

Zaujala Vás tato zpráva?
Ohodnoťte ji

Počet hodnocení: 3 | Průměrné hodnocení: 3.67

Loading

Děkujeme za Vaše hodnocení

Čtěte také

Komentáře

Finance
Kdy budou Velikonoce?
Na splátku hypotéky již Češi vynakládají téměř 50 % příjmu
GDPR po roce: bouře ve sklenici vody či obří byrokracie?
Kraje rozdělí 3 miliardy korun na nové kotle. Poslední vlna dotací pomalu startuje
Jak zdanit příležitostný příjem?
Auta
V Ženevě se opět představí novodobý Stratos. Tentokrát s…
Opravdu jsou levná auta spolehlivější? Ne, nejspolehlivější je Lexus a Porsche 911
Kvíz: Poznáte správně model auta podle těchto detailů?
FCE Italia a PSA prodlužují smlouvu o spolupráci
Bentley Bentayga Speed: Téměř nejrychlejší SUV světa má 635 koní a jede až 306 km/h
Technologie
Cnews FM: Nebývale pozitivní události kolem studia Warhorse a bank [podcast]
Samsung Galaxy Tab S5e je tenký jako břitva a dlouho vydrží
Bez dotací se elektromobily nerozšíří. Lidem se nevyplatí, ukazuje studie
Nvidia měla loni tržby skoro 12 miliard dolarů, GeForce a Tegra teď ale klesly o 45 %
NASA se rozloučila s vesmírným rekordmanem Opportunity
Hry pro příležitostné hráče