Triumf hinduistického hlídače. Indický premiér Módí vybičoval emoce náboženskou rétorikou - Euro.cz

Předplatné

  • 49x týdeník Euro
  • 30x Speciál
  • Přístup k premium článkům
  • Web bez reklam
  • Týdeník v elektronické podobě
Výhody předplatného

Přihlášení

Triumf hinduistického hlídače. Indický premiér Módí vybičoval emoce náboženskou rétorikou

,
Triumf hinduistického hlídače. Indický premiér Módí vybičoval emoce náboženskou rétorikou
Zdroj: čtk

Indický premiér Naréndra Módí proměnil konflikt s muslimy uvnitř i vně své země ve vítězství v největších volbách planety.

Indie je zemí mnoha záhad vznešených i přízemních. Do které kategorie spadá filmová produkce Bollywoodu, je na vkusu čtenářově; ovšem i v rámci tamní tvorby mají zvláštní místo snímky, které aktuálně reagují na společenskou poptávku, například na komerční nebo politické kampaně. Kdo však z nějakých důvodů zhlédl předloňský hit Toaleta: Milostný příběh, nejspíš hned na myšlenku, že má před sebou politickou agitku, nepřipadl.

Představme si stručně děj: nevěsta přijde do ženichova domu, zjistí, že její vyvolený nemá doma záchod, a uteče s tím, že se nevrátí, dokud dotyčná vymoženost nebude. Ženich překoná kulturní překážky, okolnostem navzdory záchod postaví, nevěsta se vrátí, západ slunce, titulky, na shledanou příště.

Pragmatická poezie

To celé však je méně – s odpuštěním – mimo mísu, než jak to na první pohled může působit. Téměř polovina Indů nemá přístup k sanitárnímu vybavení, jež na Západě považujeme za základní. Tím není myšlen luxus veřejné kanalizace, nýbrž třeba jen obyčejné kadibudky. Přes půl miliardy lidí v zemi s nejdelší nepřerušenou duchovní tradicí denně kálí (bohyně promine) za sloupem, za keříkem, za autem, jak to přijde. Poetický vesnický obrázek skupinek mladých žen, jež před úsvitem míří do lesa s kbelíky vody v rukou, má ryze pragmatický význam.


Docházející suroviny, globální změny klimatu či riziko pandemie dnes ještě neznámé nemoci. Brzy přibude na seznam problémů ještě jeden. Čtěte více v eseji Vylidněná, ne přelidněná planeta


Vláda Naréndry Módího se v roce 2015 rozhodla, že tomu učiní přítrž. Premiér tedy oznámil, že z vzácných rozpočtových zdrojů uvolní v přepočtu čtyři miliardy dolarů a postaví za ně úctyhodných 100 milionů záchodů. Dokonce vznikla aplikace pro mobilní telefony, kde si můžete najít, kde který záchodek stojí. To samozřejmě neřeší vše, v Indii je dnes nějakých 250 až 300 milionů chytrých telefonů a do roku 2025 jich má být 690 milionů, odhaduje firma Gartner. To bude pořád méně než polovina populace; předpokládejme přitom, že se bude do značné míry překrývat s tou polovinou, která má i toaletu. Ale ambiciózní krok vpřed to jistě je.

Možná až příliš ambiciózní. O dva roky později, kdy také vzniklo citované filmové dílo, byly dotační peníze vyčerpány, ale záchodů stála pouze polovina. To by však ještě nebylo tak zlé; větší problém byl vtom, že šikovní stavitelé vytušili snadnou šanci vydělat osmdesát dolarů a stavěli kadibudky bez ohledu na to, jestli roury někam vedou, či alespoň pod sebou mají spásnou jámu. Často tomu tak bohužel není, takže namísto útulků plných úlevy a důstojnosti vznikly miliony míst nepopsatelné hrůzy.

Možná by vás nenapadlo takovému výsledku tleskat. A přece. „Nepamatuji si, že by se kdy vůdce nějakého národa pustil do tak delikátního problému s takovou upřímností a tak veřejně jako Módí. A co víc, nezůstal u řečí a začal konat,“ napsal na svém blogu Bill Gates, jenž se třetím světem a jeho problémy systematicky zabývá. Co z toho plyne? Že necvičené oko při pohledu na indickou skutečnost snadno spatří něco docela jiného, než co vidí sami Indové (což zároveň vysvětluje zmíněný Bollywood).

Náboženský zápal

Když přijde řeč na politiku, je takové riziko dvojnásobné, jak je vidět na způsobu, jímž západní média obvykle informují o premiérovi Módím, jenž se v květnu dočkal nečekaně suverénního znovuzvolení. V očích kritiků je to populista, jenž vybičoval emoce náboženskou rétorikou ve službách politického hinduismu (hindutva), řinčí zbraněmi a dohnal zeměkouli blíže jadernému konfliktu než kdokoli jiný od konce studené války. Navíc jeho partaj BJP – nám blízkou terminologií bychom zhruba řekli lidovci – odstavila od moci Indický národní kongres, jenž je na Západě oblíben, protože Móhandás Gándhí a Džaváharlál Néhrú jsou zasloužilé postavy antikolonialismu.

Módímu před letošními volbami leckdo předpovídal pád; částečně logicky, protože dosud žádná indická partaj, tedy kromě Kongresu, volební vítězství neobhájila.

Ukázalo se, že mylně – lidovci vyhráli ještě výrazněji než v posledních volbách v roce 2014; získali 303 křesel z celkových 542 a mohli by vládnout sami bez dosud potřebné pomoci koaličních partnerů. Naproti tomu kdysi všemocný Kongres si polepšil jen velmi mírně; namísto 40 křesel z roku 2014 jich letos získal 52 (viz graf).

Zvlášť bolestný je neúspěch pro šéfa Kongresu Rahúla Gándhího (pro ty, kteří se indickou politikou nezabývají každý den – Rahúl je synem Radžíva a Sonii Gándhíových, vnukem Indíry Gándhíové a pravnukem Džavaharlála Néhrúa, kteří postupně vládli Kongresu od získání nezávislosti v roce 1947; naopak není nijak příbuzný s architektem indické nezávislosti Móhandásem Gándhím). Zaprvé, jeho partaj dopadla tak špatně, že není ani oficiální opozicí; podle zákona na to potřebuje obsadit alespoň deset procent parlamentních křesel.

Zadruhé, on sám přišel o své křeslo ve státu Uttarpradéš, když jej porazila druhořadá vysloužilá herečka. Ale protože Gándhí je pořád Gándhí, tak – když už to vypadalo, že by mohl neuspět – kandidoval také ve státu Kerala, vyhrál a o poslanecký mandát nakonec nepřišel. To mimochodem vysvětluje, proč si tolik Indů myslí, že Kongres je feudálně řízená banda lumpů.

Módí tedy dovedl svůj triumf k dokonalosti. Čím si jej zasloužil a čeho se od jeho druhé vlády můžeme nadít? Sám sebe prohlásil za chowkidara, tedy strážce, hlídače či bodyguarda své země. A bez obalu říká, že chrání Indii hinduistickou, což je zároveň leitmotivem i kamenem úrazu jeho veškerého působení. Dokázal tím probudit pocit společné identity i v lidech tradičně ostrakizovaných – koneckonců také nedotknutelní jsou hinduisté -, ale nikoli bez rizika.


Čtěte také: Když se kradou volby


První na ráně je dlouholeté problematické soužití s muslimy, ať už žijícími uvnitř indických hranic, nebo mimo ně. Zprávy v indických novinách tvrdí, že v prvních letech jeho vlády se začaly množit případy nábožensky motivovaného násilí, přičemž muslimové (žije jich v Indii celkem 15 procent) zde bývají častěji oběťmi než agresory. Od poloviny května se měly incidenty ještě vystupňovat. Obzvláštní publicitu získal případ, kdy žena ve městě Lucknow na severu země nesměla nastoupit do vlaku kvůli tomu, že přišla na nádraží v burce.

Problém Pákistán

Módího partaj si koleduje o nařčení, že konflikt povzbuzuje. Ve slovníku lidoveckých funkcionářů se objevují výrazy jako „džihádová láska“ (popisující falešné vyznání muslimského muže hinduistické ženě za účelem její konverze k islámu a následnému plození dalších muslimů). Ve státech, kde BJP vládne, je navíc velkým tématem ochrana krav, posvátných pro hinduisty, buddhisty i sikhy. Tamní muslimové vidí možnost porážet krávy jako výraz stejně nezadatelné osobní svobody, a tak při troše šikovného popichování z toho lze politicky vytěžit hodně.

Kromě toho je tu samozřejmě Pákistán. Módí údajně osobně řídil indickou část letošního vojenského konfliktu, kdy indické letectvo – v odpovědi na sebevražedné muslimské útoky v indickém vnitrozemí – provedlo několik „chirurgicky přesných“ náletů na pákistánské cíle.

V obou zemích politici rutinně zneužívají napětí okolo Kašmíru, horské oblasti, na niž si činí nárok obě země (a nádavkem Čína), ke vnitropolitickému manévrování. Módí však zašel dál, než si kdy v době míru dovolili jeho předchůdci.


Kdysi důvěryhodný nástroj přímé demokracie se proměnil v bič na příčetné politiky, kteří nadřazují rozum emocím. Čtěte více v eseji: O umění referenda


Když po vyhlášení oficiálních výsledků přišly do Nového Dillí davy pozdravit premiéra u příležitosti jeho inaugurace (ano, nástup předsedy vlády do úřadu tam znamená velkou parádu), přišly mu mezi osmi tisícovkami hostů pogratulovat desítky šéfů vlád včetně sousedů. Mezi nimi nápadně chyběl Imran Chán, pákistánský někdejší kriketový hrdina a dnes premiér; Módí ho nepozval. „Když celou kampaň vedl (Módí) jako jeden útok na Pákistán, těžko si představit, že najednou otočí o180 stupňů,“ komentovala to Chánova kancelář vcelku smířlivě.

Tamní analytici uvádějí v této souvislosti jeden důležitý detail. Módí svolal své hosty pod hlavičkou BIMSTEC (Iniciativa pro mezisektorovou odbornou a ekonomickou spolupráci zemí Bengálského zálivu), jejíž součástí jsou Bangladéš, Srí Lanka, Thajsko, Myanmar, Bhútán a Nepál. Zástupci všech těchto zemí na inauguraci byli přítomni. Módímu to nechává otevřené dveře pro pozdější spolupráci s Islámábádem. Kdyby byl zvolil běžnější hlavičku SAARC (Jihoasijská asociace pro regionální spolupráci), jejíž součástí Pákistán je, a Chána by stejně nepozval, byla by to přímá urážka.

Server The Diplomat k tomu střízlivě uvádí, že mladí obyvatelé indických měst moc nedají na džihád, osud krav a často ani konflikt s Pákistánem. Více než religiozitu očekávají od vlády alespoň poskytování základních služeb (viz graf). To je obor, v němž má Módího vláda dosud nad svými předchůdci vrch. A kdybyste stran budoucnosti pochybovali, pořád máte zmíněnou mobilní aplikaci, která vám poradí.

Přečtěte si také:

Deset let vězení za obchodování s kryptoměnami. Indie zvažuje tvrdé restrikce

Špatná voda zabije třikrát více dětí než zbraně

10 nejchudších zemí na světě

Ohodnoťte tento článek
Diskuze