Miliardový poker o Hongkong. Demonstranti sázejí na to, že Čína přijme porážku - Euro.cz

Předplatné

  • 49x týdeník Euro
  • 30x Speciál
  • Přístup k premium článkům
  • Web bez reklam
  • Týdeník v elektronické podobě
Výhody předplatného

Přihlášení

Miliardový poker o Hongkong. Demonstranti sázejí na to, že Čína přijme porážku

,

Naděje demonstrantů spočívá v nenahraditelnosti jejich města coby penězovodu mezi kontinentální Čínou a zbytkem světa. Může být lichá. Peking již Hongkong nepotřebuje tak moc, jako dříve.

Nejspíš už nikdo nezjistí, jak to začalo, ale během bouřlivého odpoledne minulý týden se v odletové zóně hongkongského letiště odehrála nepěkná scéna. Nejdivočejší ze zhruba pěti tisícovek protivládních demonstrantů, kteří na letišti byli už od víkendu, napadli neozbrojeného chlapíka, přivázali ho na vozík určený k přepravě zavazadel, přetáhli přes něj tričko s nápisem „Miluju hongkongskou policii“, z kapsy mu vytáhli pas a zblízka to celé filmovali, aby celý svět viděl, o koho jde. Měli za to, že mají v rukou příslušníka tajné policie, který přišel jejich demonstraci špiclovat.

Z chlapíka se vyklubal novinář Global Times, takže se demonstranti poněkud sekli (řečený deník vydává People’s Daily, pekingský ekvivalent někdejšího československého Rudého práva); ne o moc, ale podstatně. Násilný akt totiž nepodpořil představu hongkongských demonstrantů coby nositelů gándhíovského nenásilí. Veřejné mínění v Hongkongu i ve světě, měřeno sociální sítí twitter, se rozdělilo na dvě skupiny. Jedni nabádali demonstranty, aby „mu nakopali řiť“, druzí, podstatně početnější, incident odsuzovali. Co si mysleli pevninští Číňané, nevíme, protože jejich vlastní laskavá vláda k nim twitter coby nástroj světového imperialismu nepouští.

Mají se vrcholní představitelé států vyjadřovat k lidským právům v Číně?

K uvedené síti naopak smí americký prezident Donald Trump. O něco později zatweetoval, že čínská armáda se houfuje ve městě Šen-čen těsně za hranicí Hongkongu a hodlá zasáhnout. Mnoho lidí si podobně jako Trump myslelo, že právě napadení novináře dá Pekingu záminku vyřešit tamní problém silou. Veškerá předcházející rétorika komunistického vedení, stupňovaná s příslovečným citem pro detail od „znepokojení“ po „první stadia terorismu“, tomu nasvědčovala.

Dva systémy v praxi

Nakonec se nestalo nic. Zdrženlivost, pro Peking pod vládou prezidenta Si Ťin-pchinga netypická, ukazuje, že všem zúčastněným stranám jde o víc, než to na první pohled vypadá (o bezprostředních příčinách demonstrací a pohnutkách jejich účastníků viz box Protesty v číslech).

Kdyby se něco takového stalo v Pekingu nebo někde hluboko ve vnitrozemí, neměl by Si podle všeho nejmenší problém nařídit vojákům tvrdý zásah. Na náměstí Nebeského klidu už to mají z let 1976 a 1989 pěkně natrénováno, své o tom vědí i ujgurští muslimové ve Východním Turkestánu či po čínsku v provincii Sin-Ťiang.


Demonstranti v Hongkongu vyměnili kanály: nyní se svolávají přes Pokémon Go a Tinder

 Pokémon Go, ilustrační foto


Hongkong je úplně jiný příběh. Dohoda, již se Siovým předchůdcem Teng Siao-pchingem uzavřela v roce 1984 Margaret Thatcherová, podle níž Británie v roce 1997 předala moc nad ostrovním městem Číňanům, stanovuje model jedné země a dvou systémů. V praxi to v nejlepším případě může znamenat, že komunisté nechají Hongkong na pokoji výměnou za to, že Hongkong nebude požadovat samostatnost a nepoleze Pekingu do politického zelí.

Teng věděl, co dělá. Řídil se svým oblíbeným pořekadlem, že je jedno, jakou barvu má kočka, hlavně když chytá myši. Ať si mají v Hongkongu jakous takous demokracii – důležité je, že zaostalé komunistické zemi spadla do klína mamutí obchodní mašina, kde se dělá byznys podle anglického práva, kde je každý druhý člověk doma v mezinárodním obchodu a kde je angličtina normou, nikoli výstřelkem.

Peking tak dostal zadarmo do ruky zlaté koryto, do něhož si firmy z pevninské Číny od těch dob chodí pro peníze, jsou-li dost dobré. Jediný úkol Pekingu je ono koryto nezazdít, ať už šlendriánem, ideologií, nebo čirou mocichtivostí.

Tak to funguje dodnes. Za loňský rok, píše list Financial Times, nasbíraly firmy na hongkongské burze 9,4 miliardy dolarů jen na primárních úpisech akcií. Jedenadevadesát procent takových firem pochází právě z pevninské Číny. A nejen to: čínské firmy získaly v témže období úvěry ve výši 647 miliard dolarů (což mimochodem představuje tři čtvrtiny dolarových úvěrů v celé Asii), přičemž odhadem serveru The Diplomat na osmdesát procent z těchto úvěrů šlo právě přes Hongkong.

To nejsou malé peníze, a přitom objem sám není jediným kritériem. Jsou cenné především proto, že mají lepší vyhlídky produktivního využití než úvěry poskytované uvnitř Číny, kde jejich alokaci ovlivňují netržní faktory; lidově řečeno — kde vládne finanční bordel na kolečkách. Ani tím však výčet výhod nekončí.


Rudé vymývání mozků. Studentka popsala armádní výcvik v Číně


Dokud bude Peking dodržovat dohodu o dvou systémech, tedy dokud nechá Hongkong víceméně svobodný, signalizuje tím do světa svoji vlastní důvěryhodnost. V době, kdy se slabší asijští partneři Číny ošívají nad tím, co pro ně může znamenat závislost na čínském kapitálu, je příklad Hongkongu výbornou reklamou.

Hongkong také požívá privilegií daných americkou doložkou nejvyšších výhod, což obnáší snazší přístup na americký trh a lepší vízové i investiční podmínky. (Však to také funguje i obráceně: v Hongkongu žije na 85 tisíc Američanů a podniká 1300 jejich firem; bilance obchodu se zbožím vykázala loni americký přebytek 31,1 miliardy dolarů.)

To všechno hongkongské demonstranty chrání do míry, o které si jejich potenciální kolegové ve vnitrozemí mohou nechat jen zdát, zejména pokud nepovažují pracovní tábor za správné místo ke snění. Problém je v tom, že Si Ťin-pchingovi nestačí, že kočka chytá myši. Není mu jedno, jakou má barvu, ani co mňouká.

Šen-čen na scéně

Ten důvod nespočívá jen v mocenském apetitu současného čínského prezidenta ani v jeho konzervativním založení, ačkoli obojího má naloženo vrchovatě. Hlavní důvod vyrostl hned za hranicí Hongkongu, shodou okolností právě tam, kde se minulý týden promenovaly tanky Čínské lidové armády: v Šen-čenu.

I v tom má prsty Teng Siao-pching, jenž se v roce 1980 rozhodl proměnit tamní třísettisícové město se 30 tisíci dělníky ve zvláštní ekonomickou zónu. Dnes obývá nově vzniklou aglomeraci 13 milionů lidí, přezdívá se jí čínské Silicon Valley (sídlí zde korporace jako Huawei a Tencent) a její HDP v roce 2017 poprvé předehnal HDP Hongkongu. Co víc, jeho burza má tržní kapitalizaci 3,5 miliardy amerických dolarů, takže se tímto kritériem téměř vyrovná Hongkongu (3,8 miliardy dolarů).

Znamená to, že ačkoli Hongkong si výsadní pozici z výše uvedených důvodů stále drží, Peking jeho nepostradatelnost může pociťovat méně naléhavě. Když se proto v médiích začnou množit názory volající po tvrdém zásahu, nemusí to být shoda okolností. „Společenské základy jsou v Hongkongu nejhorší z celé Číny,“ citoval Bloomberg generálmajora Su Jena, předního pekingského vojenského teoretika.

„Asi třetina (obyvatel) patří k těm nejhorším. Utekli do Hongkongu po roce 1949, když je komunisté připravili o všechno. Mnoho z nich nenávidí komunistickou stranu každým kouskem těla,“ řekl generál. „Teď je čas jednat. Naším velkým problémem v minulosti bylo, že jsme kladli příliš velký důraz na ,dva systémy‘ a příliš málo na jednu zemi.“

Je příliš draho

To je řeč, kterou lidé v Hongkongu také slyší. Zejména ti, které na demonstracích neuvidíte, protože už jsou v Austrálii nebo na Novém Zélandu, nejčastějších destinacích novodobé hongkongské emigrace. Mezi hlavními důvody uvádějí neúměrné pracovní zatížení, z něho plynoucí stresující životní styl a zároveň neúnosně drahé bydlení. Nedostatek politické svobody byl pro mnohé z nich poslední kapkou.

Loni takto podle odhadů listu South China Morning Post odešlo 24 tisíc mladých odborníků; v populaci o 7,6 milionu lidí to není mnoho, ale také je to nejvyšší takový údaj od roku 1997. Ostatní zůstávají a demonstrují. Téměř doslova všichni: na červnové demonstraci požadující odstoupení šéfky tamní administrativy přišlo 2,5 milionu lidí. Sázejí na to, že prezident Si raději přijme osobní politickou prohru než ekonomické oslabení země. To není sázka, kterou by jim kdokoli mohl závidět.

Dále čtěte:

Hongkongský developer kvůli protestům přišel o miliardu dolarů. Vyzývá k obnovení pořádku

Ujgury obklopila „virtuální klec“. Čína používá vyspělé technologie k jejich pronásledování

Černá listina se plní. Čínský velký bratr už rozhoduje, kdo smí do vlaku

Čtyři modernizace po čtyřiceti letech. Pragmatismus změnil Čínu v globální mocnost

Čína utahuje šrouby. Zablokovala weby The Washington Post a The Guardian

Vítězství demonstrantů? Správkyně Hongkongu označila návrh zákona o vydávání za mrtvý

Padající hvězda. Čínskému akciovému trhu pomáhá státní propaganda

V Hongkongu dochází výstroj pro demonstranty, celníci zabavují zásilky

Ohodnoťte tento článek
Diskuze