Hráli jsme kličkovanou - Euro.cz

Zprávy

Přihlášení

Hráli jsme kličkovanou

,
Hráli jsme kličkovanou
Zdroj: Euro.cz

Proč ani ministerstvo financí své aktuální prognóze moc nevěří.

Andrej Babiš před týdnem nejprve opatrně připustil, že bude jednat o sektorové dani pro banky, kterou požaduje ČSSD, a poznamenal, že by si ji spíše zasloužily telekomunikační firmy za příliš drahá data. Pak pravil, že to bylo špatně pochopeno a on žádnou sektorovou daň nechce. Dobrá, dobrá. Premiérovi určitě lze věřit, že škubat banky nechce. Jeho svěřenské fondy úvěrování bank potřebují a vše, co omezí schopnost úvěrování a vytlačí tím tržní sazby vzhůru, znamená náklady a nižší výdělek. Jako kapitalista pak celkem pochopitelně není příznivcem vysokých daní, jak sám předvedl svými dosud nedořešenými od daní osvobozenými korunovými dluhopisy.

Jenže, když dělám socialistickou politiku na straně výdajů, jde jen těžko dělat pravicovou v příjmech. Což poměrně dobře ilustruje i letošní značně překvapivý vývoj státního rozpočtu. Tomu evidentně na příjmové straně došel dech, zatímco na výdajové značně akceleruje. Ministerstvo financí v únoru trochu podlehlo panice a ministryně Schillerová začala vést řeči o šetření a propouštění státních zaměstnanců, což ale dlouho nevydrželo.

Nyní je opět v kurzu optimismus, jak je zřejmé z Konvergenčního programu, který byl zveřejněn minulý týden a který ministerstvo financí každoročně zpracovává ve spolupráci s ČNB. Veřejné finance jsou a i nadále budou zdravé, hlásí hrdě ministerstvo a z programu to tak i vypadá.


Naprostá většina daňových změn v Česku byla zbytečná, nedotažená nebo vyloženě škodlivá. Čtěte více v eseji:

Daňové reformy jsou permanentně mimo mísu


Taktně přitom přechází skutečnost, že do těchto veřejných financí jsou započteny vysoké přebytky místních rozpočtů v desítkách miliard korun. A také to, že po letech bude dosahovat takzvané strukturální saldo rozpočtu, tedy saldo po očištění o vliv hospodářského cyklu, deficitu půl procenta HDP, což je hraniční hodnota fiskálního paktu EU, k němuž se Andrej Babiš hrdě přihlásil a nechal ho schválit ve sněmovně hned na počátku fungování minulé Sobotkovy vlády.

To vše při stále poměrně robustním růstu HDP a nízké inflaci přitom předpokládá, že výdaje porostou stále rychleji než ekonomika. A to by přitom měl být příští rok posledním, kdy se zvednou důchody více, než ukládá zákon, a navyšovat nad zákonný rámec by se neměly ani další výdaje. Příjmy by pak měly být taženy jen a pouze ekonomickým růstem, především stále rostoucími příjmy z daní fyzických osob a z důchodového pojištění. Což tak trochu předpokládá, že se udrží ještě alespoň dva roky hodně nadstandardní růst platů. To ale může mít značný dopad na konkurenceschopnost tuzemských firem, a tím i výkon ekonomiky.

Už současné manévry s připravenou digitální daní, vyššími spotřebními daněmi a zdaněním hazardu ukazují, že ani ministerstvo financí své aktuální prognóze moc nevěří. Dá se tedy předpokládat, že diskuse o daních bude mít ještě mnoho pokračování a pocity lidí z byznysu, že daně tak jako tak porostou, nejsou liché.

Před volbami v roce 2021 se nejspíše sejde obvyklá předvolební potřeba rozdávat každému s významným poklesem tempa růstu daňových příjmů a Babiš se bude muset nejspíše už na podzim rozhodovat, zda mu jsou milejší nové daně, nebo jasně rostoucí schodek rozpočtu. A pak už mu těch bank zas až tak moc líto nebude.

Čtěte další komentáře Pavla Párala