Výběr zpráv Protextu ČTK

Protext ČTK

OVB - Rok 2008 vs. 2018: Další krize může být pro Evropu ještě hlubší

Možná už to mnozí zapomněli, ale finanční krize naplno vypukla před více než deseti lety.…

Ministryně Nováková: Účastí na CIIE naše práce s českými firmami nekončí, ale teprve začíná

Česká republika se zúčastnila akce China International Import Expo (CIIE) v elitní…

Doručovací služby nezvládají nápor před Vánoci. Poradíme, jak balík doručit s jistotou včas

Každý rok se situace opakuje. Přepravci jsou zaplaveni balíčky a nestíhají. Čas doručení…

Zima se blíží aneb Stručná historie vikingské kolonizace Grónska

 Drchal 30. září, 08:00  -  Václav Drchal
30. září, 08:00

Počátek tzv. malé doby ledové způsobil ve středověké Evropě hladomor a vyhubil Vikingy, kteří půltisíciletí kolonizovali Grónsko. Co přesně se s Vikingy stalo zůstává záhadou.

Když Ivar Bardarson dorazil někdy před rokem 1362 k Západní kolonii, nalezl jen liduprázdnou krajinu. Opuštěné domy, pastviny, ale nespatřil „žádného člověka, ať už křesťanského či pohanského“.

Do Grónska ho před lety poslal norský král. Dlouho působil - coby kněz a zastupující biskup - v mohutné a reprezentativní katedrále v Gardaru, nyní ale Východní kolonii opustil a vydal se na cestu s muži, kteří měli za úkol „bojovat proti skrælingům (neboli „ubožákům“, jak norští Gróňané říkali Inuitům) a vyhnat je ze Západní kolonie“. Přišli však pozdě, a jak Bardarson poznamenal ve svém Popisu Grónska, „nyní celé toto území patří skrælingům“.

Jak skončilo menší ze dvou středověkých norských sídlišť v Grónsku - Západní kolonie (dnes tu leží hlavní město Nuuk), Bardarson nezjistil. Z archeologických nálezů však plyne, že poslední zima byla vyplněna hladem, zoufalstvím a beznadějí. Tak třeba v nejsvrchnější vrstvě odpadků na statku Nipaatsoq se našla kopyta pěti krav (přesně tolik stání měl chlév), ve spižírně ležely kosti jehněte, novorozeného telete, lebka loveckého psa a vedle v chodbě psí kosti se zářezy a rýhami po porcování. Lidé však zmizeli neznámo kam.


Jak se změní Česko? Teplo jako na Jadranu a pořádné sucho, na citrony ale zapomeňte


Malá doba ledová začala severní Atlantik ochlazovat už ve 12. století a o dvě století později naplno postihla Evropu (skončila až v polovině 19. století). Průměrné zimní teploty klesly ve 14. století na úroveň, kterou měly naposledy někdy po pádu Říma, a několik mimořádně studených desetiletí znamenalo katastrofu: mrazivé roky 1308 až 1319 způsobily v Evropě strašlivý hladomor a dvacetiletí chladu mezi roky 1343 až 1362 nepřežila grónská Západní kolonie. Východní kolonie se držela ještě několik desetiletí, ale nakonec zmizela také.

Plémě Erika Krvavého

Sága o Erikovi Rudém (či Ryšavém) je pověstí o prchlivém muži, díky kterému se z Atlantiku stal „norský“ oceán. „Žil muž jménem Thorvald, syn Asvalda, syna Ulfa, syna Yxna-Thorise. Ten měl syna jménem Erik. Otec a syn odešli z Jadaru (v Norsku) na Island, protože se zapletli do jakési vraždy.“ Erik se usadil a oženil, když ale Eyjolf Špinavec pobil několik jeho čeledínů, „zabil na oplátku Eyjolfa Špinavce a zabil také Hrafna Rváče“, což skončilo jeho vypovězením na ostrůvek Oxney. Tady však Erik poslal do hrobu další dva muže a byl vypovězen - nejspíš roku 982 - na tři léta z Islandu.

Erik se vypravil na západ. Ony tři roky strávil průzkumem Grónska a na jihozápadním pobřeží objevil hluboké fjordy, ve kterých se dalo žít stejně dobře (nebo špatně) jako na Islandu. Zemi nazval - pravda trochu barnumsky -Grænland (Zelená země) -, ale zas až tolik nelhal. I dnes roste v oněch fjordech zelená tráva a během tzv. středověkého klimatického optima se teploty pohybovaly možná až stupeň nad průměrem 20. století. Z Islandu poté na západ vyrazilo 25 lodí (14 doplulo) a kolonisté založili dvě již zmíněná sídliště. Ještě před rokem 1000 připluly další tři flotily a země byla osídlena - v Západní kolonii žilo asi tisíc, ve větší Východní asi čtyři tisíce osob. Erikův syn Leif Grónsko pokřesťanštil a doplul až k americké pevnině.


Cesta na sever. Jan Eskymo Welzl pěšky procestoval Sibiř


Základem grónského živobytí byl, jak píše v knize Kolaps Jared Diamond, dobytek - kozy, ovce a (dost možná na světě nejmenší a nejhůře prosperující) krávy. Maso bylo podružné, ovšem z mléka Gróňané vyráběli sýr a skyr (cosi jako jogurt), které se daly uchovávat přes zimu. Pěstovat a sklízet nešlo prakticky nic kromě sena, a tak si Vikingové vypomáhali masem divokých zvířat - na podzim lovili soby a na jaře tuleně. V zimě pak vyřezávali mroží kly, které byly zdaleka nejdůležitější vývozní komoditou. Byl to křehký život neustále balancující na hraně a stačilo velice málo, aby se přehoupl k hladu a smrti.

Zima a eroze

Ochlazení nebylo jedinou pohromou, která Gróňany sužovala. Většinu původních nízkých lesů (pro zachování proporcí dodejme, že odpověď na klasický islandský vtípek - „Co dělat, když se ztratíte v lese?“zní: „Postavit se na nohy.“) Gróňané vypálili a nově vzniklé louky, na kterých se pásl dobytek, poté zasáhla eroze, což víme z vrstviček dřevěného uhlí a ornice v sedimentech jezer. Za co mohl chlad a za co lidmi způsobená eroze, lze těžko odhadnout, grónské hospodářství to každopádně těžce postihlo. Jestliže z analýzy lidských kostí víme, že v dobách Erika Rudého jedli kolonisté z 80 procent suchozemskou potravu, pak v pozdějších dobách ji z 80 procent tvořily mořské produkty, hlavně opovrhované tulení maso.


Ekolog Josef Fanta: Přestali jsme uvažovat selským rozumem


Zimou a erozí stejně sužovaný Island zachránil lov a export tresek. Grónsko tuto možnost nemělo. Leželo příliš daleko, kvůli nedostatku dřeva nestavělo vlastní lodě, a tak záviselo na těch norských a islandských. Jenže ty se kvůli stále jižněji plovoucím krám objevovaly čím dál tím řidčeji. Ovšem i v dobách, kdy připlouvaly poměrně často, přivážely dle odhadů jen 3,15 kilogramu zboží na osobu a rok - železných ingotů, dříví a luxusních výrobků. Jestliže Gróňanům chybělo dřevo, pak nedostatek železa byl naprosto fatální. Na jeho vytavení z rudy či zpracování dovezených ingotů bylo potřeba dřevěné uhlí, jenže na kilogram dřevěného uhlí padly čtyři kilogramy dřeva. Byla to ukázková hlava XXII a způsobila, že kolonisté ztratili vojenskou převahu nad Inuity přicházejícími ze severu.

Když připlul Erik Rudý, našel prázdnou zemi - pouze mnoho set kilometrů odtamtud, na severozápadě Grónska kočovaly kmeny, které archeologové řadí mezi lovce tzv. dorsetské kultury. Teprve tehdy se - od břehů severní Aljašky - vydali na pochod Inuité, kteří dočasně rozmrzlými průlivy mezi severními kanadskými ostrovy sledovali svou hlavní kořist - velrybu grónskou. Postupně vytlačili dorsetské lovce, kolem roku 1200 pronikli do Grónska, o století později dosáhli Západní a kolem roku 1400 Východní kolonie. Jejich technologie - kajaky, obří kožené umiaky určené pro lov velryb či harpuny, kterými uprostřed zimy dokázali lovit tuleně kroužkované - se přitom do malé doby ledové hodila mnohem víc než ta vikingská.

Řekni, kde ti muži jsou

Jestliže u Západní kolonie víme aspoň to, kdy nastal její konec (když už ne jak), u Východní netušíme ani to. Ještě roku 1410 přivezl kapitán Thorstein Olafsson z Grónska tři novinky. Zaprvé, že byl jakýsi muž upálen kvůli svedení ženy jménem Steinunn za pomoci čar, zadruhé, že si dotyčná vzala život, a zatřetí, že se on sám oženil ve hvalseyském kostele. Krizi nic nenasvědčovalo. Z roku 1435 pak pocházejí nejmladší datované grónské šaty nalezené při vykopávkách na hřbitově v Herjolfsnesu. Někdy krátce poté kolonie zanikla.

Na nejvzdálenější středověkou evropskou kolonii se poté zcela zapomnělo, a když na začátku 18. století začali Dánové znovu kolonizovat Grónsko, věřili, že najdou dávné křesťanské osídlení. Místo toho objevili ruiny a vyslechli staré inuitské pověsti. Jedna z nich se týkala nepřátelství vikingského náčelníka Ungortoqa a inuitského válečníka K’aissapeho. Podle ní Inuiti upálili Nory v jejich domech ve Hvalsey, ale Ungortoq přežil a byl zabit až po dlouhém pronásledování.

Archeologické nálezy nicméně takové boje nepotvrzují a podle testů DNA nedocházelo ani k míšení obou etnik. Nikdo také nikdy nezaznamenal nějaký za řeč stojící exodus, a tak je zmizení vikingského - půltisíciletí trvajícího - osídlení Grónska záhadou.

Dále čtěte:

Voda v časech sucha aneb Konec partnerství

V prach se obrátíš. Startovní čárou pro řešení sucha je záchrana půdy

Tajemství pravěku: Evropané nebyli otrhaní chudáci


Sdílení

Líbí se Vám tento článek?
Sdílejte ho

Hodnocení

Zaujala Vás tato zpráva?
Ohodnoťte ji

Loading

Děkujeme za Vaše hodnocení

Čtěte také

Komentáře

Finance
Co je dobré vědět o dobrovolném důchodovém pojištění?
Chemických škodlivých látek bývá víc doma než venku
Nezapomeňte do půlky října zaplatit zálohy na silniční daň
Jak a kde sledovat zásilky ze zahraničí
Výprodeje na akciových trzích mohly způsobit algoritmy
Auta
Bude Cargo e-Bike dopravou budoucnosti?
Retro: Tatra 700 byla ve své době nejrychlejším českým autem
Lifestylový Fiat Talento Shuttle by Irmscher
Galerie: Co byste si mohli koupit, kdyby vám po Vánocích zbylo opravdu hodně peněz
Scania – komunální nástavby
Technologie
Microsoft Surface Go: jak z tabletu, klávesnice, pera a myši udělat počítač (recenze)
Ani Nokia 8.1 ještě pořád není high-end, ale načančaná střední třída
A zase jinak. Counter-Strike: Global Offensive je teď opravdu „zdarma“
Investování a obchodování s akciemi
Sportem proti stárnutí. Proč je pro naše zdraví důležitý aktivní pohyb?
Hry pro příležitostné hráče