Woodstock pohledem financí: Pořadatelé prodělali, stánek s hamburgery skončil v plamenech - Euro.cz

Předplatné

  • 49x týdeník Euro
  • 30x Speciál
  • Přístup k premium článkům
  • Web bez reklam
  • Týdeník v elektronické podobě
Výhody předplatného

Přihlášení

Woodstock pohledem financí: pořadatelé prodělali kalhoty, stánek s hamburgery lidé kvůli jejich ceně zapálili

, Tomáš Bohuslav,
Woodstock pohledem financí: pořadatelé prodělali kalhoty, stánek s hamburgery lidé kvůli jejich ceně zapálili
Zdroj: Profimedia.cz

Právě v těchto si nejen hudební svět připomíná jedno velmi významné jubileum. Je tomu totiž přesně 50 let od chvíle, kdy se poblíž malého městečka Bethel ve státě New York konal snad nejslavnější festival vůbec – legendární Woodstock. Vystoupení Jimiho Hendrixe, Janis Joplin nebo kapely The Who si onoho srpnového víkendu léta páně 1969 nenechalo ujít přes 400 tisíc lidí. Přesto, nebo možná právě proto se z pohledu organizátorů celá akce proměnila v jedno obrovské ekonomické fiasko.

O Woodstocku toho bylo v minulosti napsáno již spoustu. Původní záměr čtveřice mladých organizátorů v čele s Michaelem Langem uspořádat třídenní festival míru a hudby pro 50 tisíc lidí se tak trochu minul účinkem. Účastníků se totiž nakonec dostavilo víc než osmkrát tolik.

Kdo ale čekal, že v důsledku toho dojde k nějakým výraznějším konfliktům či násilnostem, hluboce se mýlil. Ve skutečnosti vše proběhlo víceméně v poklidu. Tedy pomineme-li, že během jeho konání dva návštěvníci zemřeli na předávkování drogami, třetího nešťastnou shodou okolností přejel v noci traktor, původní oplocení vzalo za své a dva z několika stánků s hamburgery byly na protest proti zvýšení jejich z ceny z 25 centů na jeden dolar (v přepočtu z dnešních 41 korun na zhruba 162) spáleny.

Festival, na němž v rozmezí čtyř dní vystoupily ty největší hvězdy tehdejší hudební scény, byl později časopisem Rolling Stone zařazen mezi 50 nejzásadnějších událostí, které ovlivnily dějiny rock´n´rollu.

Takový Carlos Santana si na něm společně s kapelou za svůj pětačtyřicetiminutový set vydělal celé dva tisíce dolarů. V řeči dnešních čísel by se tato částka dala vyjádřit cifrou přibližně 325 tisíc korun. To bylo, jak připomíná web BBC, zhruba 1250krát víc, než kolik si během jedné hodiny mohl vydělat obyčejný brigádník podílející se na přípravě celého festivalu a následně i zajišťující jeho pokud možno co nejhladší průběh.

Víc než polovina lidí vstupenku nepotřebovala

Pakliže by si takový pracant chtěl tímto způsobem vydělat na vstupenku, musel by se takto lopotit celých jedenáct hodin. To by se mu nicméně v konečném důsledku vůbec nevyplatilo. Jak je totiž všeobecně známo, vzhledem k neuvěřitelnému náporu lidí, kteří navzdory varování místních médií, aby do Bethelu nejezdili, vzali festival „útokem“, museli jeho organizátoři už během pátečního večera rozhodnout o tom, že počínaje touto chvílí žádné vstupné vybírat nebudou.

Celkově stihli prodat celkem přibližně 168 tisíc vstupenek, přičemž v předprodeji jejich cena činila 18 dolarů (125 dnes), na místě původně 24 (239).

Ve srovnání s ostatními interprety nicméně dnes legendární Santana působil jako chudý příbuzný. Kapela Creedence Clearwater Revival, jejíž hit Fortunate Son je součástí snad každého filmu věnovaného válce ve Vietnamu, si za své vystoupení totiž tehdy řekla rovných 10 tisíc dolarů (což je v přepočtu na dnešní peníze přibližně 1,6 milionu korun).

Hendrixovi se čekat vyplatilo

To však stále není nic oproti tomu, kolik bylo vyplaceno hlavní hvězdě celého festivalu, Jimimu Hendrixovi. Ten se publiku kvůli nepřízni počasí představil až na samotný závěr akce v pondělí v těžko uvěřitelných devět hodin ráno. Tak dlouhé čekání mu za to ovšem rozhodně stálo. Rodák ze Seattlu totiž společně s Gypsy Suns a Rainbows inkasoval celkem 32 tisíc dolarů (suma v roce 2019 odpovídající částce zhruba 5,2 milionu korun), což bylo téměř třikrát víc, než kolik si za svůj koncert řekli populární The Who.

Samotné pronajmutí pozemků na farmě v Bethelu, které pro účely akce, jež se původně měla konat 70 kilometrů jinde, organizátorům propůjčil jistý Max Yasgur, stálo celých 75 tisíc dolarů (v dnešních penězích 12,1 milionu korun). Kromě toho ale museli Yasgurovi po skončení festivalu doplatit ještě dalších 50 tisíc (dnes 349 000, tedy 8,1 milionu Kč) jakožto kompenzaci za poničení pastvin, které jinak sloužily coby bohatý zdroj potravy pro místní hospodářská zvířata.

A aby toho nebylo málo, rozhodl úřad státního zástupce o nutnosti odškodnit všechny ty, kteří si poctivě koupili v předprodeji vstupenky, avšak na festival se v důsledku dopravního kolapsu vůbec nedostali. Podle informací BBC se jednalo přibližně o 12 až 18 tisíc lidí.

Co nedokázali organizátoři festivalu, povedlo se filmařům

Akce Woodstock Music & Art Fair, jak zněl v devětašedesátém její oficiální název, skončila pro organizátory finančním fiaskem. Z kulturního hlediska byl nicméně její dopad zcela nevyčíslitelný. Nejen že dokázala propojit stovky tisíc lidí, kteří se navzájem vůbec neznali, zároveň se jí podařilo vyslat do světa i jasný signál o tom, co si tito lidé myslí o věcech, které tou dobou ovlivňovaly jejich každodenní životy (byť se odehrávaly ve zcela opačném koutu Země).

Jak to na Woodstocku tenkrát vypadalo, můžete ostatně díky stejnojmennému tříhodinovému filmu okusit na vlastní oči sami. Vydařený dokumentární snímek vstoupil do kin v roce 1970 a okamžitě se zařadil k jedněm z nevýdělečnějších filmů přelomu šedesátých a sedmdesátých let minulého století. Podle oficiálních údajů totiž vydělal přes 50 milionů dolarů, zatímco náklady na jeho výrobu se pohybovaly pouze kolem 600 tisíc. Podařilo se mu tedy něco, o čem si organizátoři celé akce mohli nechat pouze a jen tiše zdát.

Dále čtěte:

Hudba, jídlo i divadlo. Které festivaly stojí za to navštívit?

Ohodnoťte tento článek
Diskuze