Výběr zpráv Protextu ČTK

Protext ČTK

Jaké jsou výhody online půjčky?

Potřebujete doplnit svůj finanční rozpočet, ale do výplaty je daleko? Nebo se objevily…

Objevte e-shop specializovaný na obalové materiály

Dnes už není nic výjimečného vlastnit e-shop či jinak prodávat věci přes internet. Má to…

Let It Roll Open Air 2019 – Rozhovor Zdeněk Souček

Suki, vlastním jménem Zdeněk Souček, je jednou z nejdůležitějších postav české drum…

Soupeření dvou paleontologů na Divokém západě vedlo k objevu desítek nových dinosaurů
Soupeření dvou paleontologů na Divokém západě vedlo k objevu desítek nových dinosaurů
Autor: Profimedia.cz

Válka o kosti. Soupeření dvou vědců vedlo k objevu desítek nových dinosaurů

 Drchal 21. července, 18:50  -  Václav Drchal
Soupeření dvou paleontologů na Divokém západě vedlo k objevu desítek nových dinosaurů
Soupeření dvou paleontologů na Divokém západě vedlo k objevu desítek nových dinosaurů
Autor: Profimedia.cz
21. července, 18:50

Othniel Charles Marsh a Edward Drinker Cope se nenáviděli. Ovšem věda díky jejich soupeření - jehož kulisami byl Divoký západ - poznala 136 nových druhů dinosaurů.

Poprvé se Edward Drinker Cope a Othniel Charles Marsh potkali v Berlíně. Bylo to na začátku 60. let 19. století, ve Spojených státech zrovna zuřila občanská válka a oba budoucí slavní američtí paleontologové se před ní „uklidili“ do Evropy.

Uzavřený, lehce podivínský Marsh, který v Berlíně už nějakou dobu studoval, se o devět let mladšího - navýsost společenského a charismatického - Copea ujal a prováděl ho po městě. Když pak Cope odjel, vyměňovali si dlouho dopisy, a dokonce po sobě navzájem pojmenovali některé ze svých prvních nálezů.

Oba ale byli tak ambiciózní a nesnesitelně ješitní, že jim přátelství dlouho nevydrželo a změnilo se v tři desítky let trvající spalující nenávist a soupeření, které je ve Spojených státech známé pod jménem Bone Wars, tedy války o kosti.


Šéf Národního muzea Lukeš: Budeme mít burianosaura i mamuty z Jakutska


A válka to skutečně byla. Oba muži se, jak ještě uvidíme, nenáviděli až za hrob. Jeden druhého neváhal zesměšňovat a pomlouvat. Do jejich arzenálu patřilo najímání špehů, uplácení (oblíbenou fintou bylo uplatit železniční úředníky a poslat soupeřovy fosilie kamsi na druhou stranu Spojených států), došlo i na záměrné ničení nálezů a sem tam se jejich lidé servali jak psi, přičemž vzduchem nelétaly jen pěsti, ale také kameny a kulky.

Na druhé straně jejich výsledky byly ohromující. Jestliže před jejich érou bylo v Americe známých pouhých devět druhů dinosaurů, pak Marsh s Copem jich během expedicí na Divoký západ - připomeňme, že šlo o éru Buffala Billa, Sedícího býka či patologického zabijáka Billyho the Kida - dokázali dohromady objevit plných 136, a to včetně těch absolutně nejznámějších, jako jsou třeba allosaurus, brontosaurus, ceratosaurus, diplodocus, stegosaurus, coelophysis či triceratops.

Dračí ocas

Začalo to nenápadně. K prvnímu sporu obou mužů došlo v jistém slínovcovém dole v New Jersey, odkud pocházel jeden z prvních amerických dinosaurů - hadrosaurus (Hadrosaurus foulkii). Cope v něm už delší dobu hledal kosti, ovšem Marsh během společné návštěvy podplatil správce lomu, aby o nových nálezech informoval jeho. Zatím o mnoho nešlo, ovšem pak - v březnu 1868 - dorazilo do Copeovy laboratoře z Kansasu několik beden, ve kterých byla 13 metrů dlouhá, pečlivě zabalená a výborně zachovalá kostra druhohorního rybožravého mořského plaza - elasmosaura.

Zlopověstný ještěr. Při rekonstrukci kostry elasmosaura udělal Cope politováníhodný omyl, když jeho rybožravou hlavu nasadil na konec ocasu. Marsh dával tuto historku k dobru ještě desítky let poté. ( Autor: Profimedia.cz )

Cope věřil, že ho zatím nepopsaný elasmosaurus proslaví, což se také skutečně stalo, i když pravda trochu jinak, než mladý paleontolog očekával. Při skládání kostry totiž udělal - pochopitelnou, přesto legrační - chybu, když plazí hlavu připevnil nikoli na krk, ale na ocas. Omyl pak korunoval tím, že „zmršeného“ elasmosaura veřejně vystavil. O tom, že se spletl, se dozvěděl až od svého učitele Josepha Leidyho a od Marshe. Zatímco Leidy byl decentní, Marsh se náramně bavil a kolegův vědecký poklesek šířil, kde mohl.

Vydrželo mu to dlouhá léta. „Poté, co dokonale zachovalý exemplář několik měsíců zkoumal, umístil hlavu na konec ocasu a zvíře v této pozici rekonstruoval coby příslušníka zcela nového řádu Streptosauria,“ vyšlo například roku 1873 na stránkách časopisu American Naturalist.

Kolegiální to nebylo ani trochu a výsledkem byla válka o kosti.

Nečekané výhody zubních protéz

V té době už oba muži dospěli k názoru, že na východě nic pořádného nenajdou, a začali pořádat expedice na Divoký západ: do země psanců, kovbojů, desperátů a zatím nepokořených prérijních indiánů.

Často při tom šlo o krk, což nejlépe dokládá Copeova expedice k řece Judith (pravobřežní přítok Missouri tekoucí státem Montana), na kterou vyrazil v roce 1876, pouhé dva měsíce poté, co Siouxové zmasakrovali u nedalekého Litttle Big Hornu generála Custera a jeho kavalérii.

V oblasti, kam mířil, se potloukalo několik tisíc vítězstvím zpitých Siouxů, Cope však manželce v dopisech psal, že to jsou povídačky. Zvědovi s kuchařem slíbil tehdy astronomických tisíc dolarů, a tak nakonec výprava nasedla do dostavníku a vyrazila.

Pušky & krumpáče. Výpravy na území obývané dosud nepokořenými indiány a desperáty typu Billyho the Kida si žádaly celé muže. Othniel Charles Marsh stojí v zadní řadě uprostřed. ( Autor: Profimedia.cz )

Podle knihy Keitha Thomsona The Legacy of the Mastodon je dnem i nocí dusil zvířený žlutý prach, ale indiáni se po cestě neukázali. Štěstí je provázelo i u řeky Judith, když místo Siouxů potkali jejich nepřátele - několik stovek Vraních indiánů. „Byl jsem představen válečnému náčelníku Horských Vran, který vzal Siouxům 26 skalpů a 90 koní,“ zapsal si Cope a dodával, že „minulou noc spali náčelník Říčních Vran a jeho žena pod vozem v našem táboře a dostali snídani“.

Indiáni se naštěstí chovali přátelsky a úplně fascinováni byli, když si Cope vyndal z úst zubní protézu. „Jeden muž jel dokonce několik mil, aby to viděl,“ poznamenal si paleontolog.

Výprava byla nakonec mimořádně úspěšná, když se jí podařilo vykopat například kostru - jednoho z prvních objevených „rohatých dinosaurů“ - monoclonia (ten je dnes nicméně považován za nedospělého jedince centrosaura). Jenže léto končilo a bylo se třeba dostat domů. Nejdřív bylo třeba 1700 liber nalezených pravěkých kostí dopravit k Missouri, pak je opatrně spustit z pobřežních srázů dolů k vodě, a nakonec ještě stihnout poslední parník, který onoho roku odjížděl do St. Louis.

O poznání bohatší Marsh pro změnu indiánům, kteří ho překřtili na „muže sbírajícího kameny“, za informace a sběr fosilií platil; a jeho agentem tak po jistý čas byl i Red Cloud (Rudý oblak), slavný válečný náčelník Siouxů Ogalalů. Někdy v polovině 70. let pak Marsh přestal na Divoký západ jezdit a výpravy většinou - na rozdíl od Copea - nechával na najatých prospektorech.

Obzvláště ošklivý spor

Vraťme se ale ještě na začátek 70. let. Během svých prvních západních cest nacházeli Cope s Marshem „jen“ pozůstatky třetihorních savců, a právě kvůli nim na stránkách vědeckých časopisů rozpoutali první kolo války o kosti. Ozvěna těchto lítých bojů se donesla až za Atlantik, a tak si i čeští čtenáři mohli roku 1874 přečíst v populárně-naučném časopise Vesmír o obřím eocenním uintatheriu (Češi ho znají z filmu Cesta do pravěku, ve kterém jeden z hrdinů o nešťastném kopytníkovi prohlásí, že „něco tak ošklivého ještě neviděl“) a zároveň o sporech obou vědeckých výtečníků.

Charismatický génius. První dětskou studii týkající se očnice ichtyosaura sepsal Edward Drinker Cope v šesti letech. Celkem měl vědeckých studií na kontě zhruba 1400. ( Autor: Profimedia.cz )

Jejich vztahy autor článku znechuceně charakterizoval coby „smutný doklad zvláštní řevnivosti“, kdy oba soupeři ve snaze předběhnout toho druhého „až na vteřiny uvádějí dobu, kdy dotyčného savce kdo z nich objevil“, a navíc ještě „užívají proti sobě slov, jakých sotva bychom u takových vzdělanců čekali“.

Pušky & dynamit

Když se pak na Západě začaly ze země tahat skutečně velké dinosauří kosti, nepřátelství se ještě vystupňovalo. Mohl za to učitel Arthur Lakes z coloradského Goldenu. Shromáždil řadu dinosauřích kostí a roku 1877 je poslal jak Marshovi, tak Copeovi. Marsh zareagoval okamžitě, nechal Lakesovi vyplatit 100 dolarů a učitel obratem Copeovi telegrafoval, aby všechno, co mu poslal, neprodleně odevzdal svému protivníkovi. Cope zuřil, ale naštěstí pro něj se mu krátce poté ozval další učitel z Colorada - O. W. Lucas -a upozornil ho na naleziště, ze kterého pocházely daleko kompletnější fosilie než z toho původního.

Teď byl v koncích Marsh. Okamžitě vyslal za Copeem špehy, ovšem zrovna v té době mu přišel z Wyomingu telegram od dvou zaměstnanců Union Pacific Railroad - Carlina a Reeda, ve kterém stálo, že v lokalitě Como Bluff leží na povrchu země obří kosti. Marsh svou prospektorskou armádu okamžitě poslal z Colorada do Wyomingu - a udělal dobře. Právě z Como Bluff pocházejí jeho nejlepší druhohorní nálezy - apatosaurus, allosaurus či stegosaurus.

Počátek nepřátelství. Hadrosaurus byl prvním dinosaurem nalezeným v Americe. Cope v místě jeho nálezu – jistém slínovcovém dole v New Jersey – pátral po dalších dinosauřích kostech, jenže Marsh podplatil správce dolu, aby nálezy hlásil jemu. ( Autor: Profimedia.cz )

Klid od svého soupeře měl ale Marsh jen chvíli. Místní noviny - Laramie Daily Sentinel - uveřejnily o jeho senzačních nálezech oslavný článek, Cope okamžitě poslal na místo své lidi a ti po chvíli přemlouvání přeplatili nespokojeného Carlina. Brzy se tak v Como Bluff objevil i Cope, což však Marshovi lidé nenechali jen tak.

Obě skupiny se několikrát porvaly a údajně došlo i na pušky. Dodnes se také traduje, že Cope s Marshem často ničili fosilie, které nemohli odvézt, jen aby se nedostaly do rukou soupeři. Nedávné výzkumy z Como Bluff však ukazují, že tak horké to ve skutečnosti nebylo. Marsh s Copeem sice zkazky o vyhazování fosilií do povětří pouštěli do éteru, ovšem ve skutečnosti je asi spíš schovávali do jam a zasypávali kamením.

Noviny & muzea

Takto věci běžely dlouho do 80. let, kdy Copeovi došly peníze, na expedice přestal jezdit a dál už jen zpracovával své starší neroztříděné sběry, což mu ale na druhé straně bohatě vydrželo až do smrti. Konec nepřátelství to pochopitelně neznamenalo, jen se z plání a hor Divokého západu přesunulo do muzeí a přepychových salonů daleko na východě.

Cope v té době nemohl - on sám to přičítal Marshovým zlovolným intrikám -sehnat slušnou práci, a dokonce musel prodat část sbírek. Bylo to k zlosti, a tak se rozhodl Marshe společensky zničit. Kongres se tenkrát zrovna zabýval plýtváním v US Geological Survey (geologickém průzkumu Spojených států) a Cope tvrdil, že se na něm podílel i jeho protivník.


Ekonomické dějiny velrybářství: kytovce lidé lovili již v době kamenné


Dlouho to vypadalo marně, nakonec se však Copeovi podařilo přesvědčit - ne zrovna seriózního - novináře Williama Hoseu Balloua, který roku 1890 zveřejnil v New York Heraldu skandální článek o všech skutečných i domnělých podrazech a lumpárnách, kterých se měl Marsh v minulosti dopustit. Marsh se bránil, seč mohl (k dobru dal samozřejmě i historku o elasmosaurovi), ale nakonec Cope dosáhl aspoň částečně svého: US Gelological Survey přestal Marshovi vyplácet finanční podporu.

Na smrtelné posteli

Závěr života obou skvělých paleontologů byl hořký i sladký zároveň. Oba dosáhli velkých poct. Marsh dostal prestižní Cuvierovu medaili, zatímco Cope se stal profesorem zoologie na Pensylvánské univerzitě a k tomu prezidentem Americké asociace pro rozvoj vědy. Na druhé straně expedice na Divoký západ je natolik finančně zruinovaly, že Cope musel prodávat sbírky a Marsh zatížit vlastní dům hypotékou.

Kdo válku o kosti nakonec vyhrál, šlo tenkrát sotva rozhodnout. Dnes - s odstupem více než století - je jasné, že o něco úspěšnější byl metodicky pracující Marsh. Popsal sice „jen“ 500 nových druhů obratlovců, ovšem 80 z nich byli dinosauři, a to navíc ti dodnes mimořádně populární - allosaurus, apatosaurus, barosaurus, brontosaurus (v roce 1903 prohlásil jiný skvělý paleontolog Elmer Riggs ikonického brontosaura za natolik podobného dříve nalezenému apatosaurovi, že „přišel o jméno“; v poslední době se ovšem existence samostatného rodu - brontosaurus -opět spíš uznává), ceratosaurus, diplodocus, stegosaurus, triceratops.

Nesporně geniální - už v šesti letech sepsal po návštěvě muzea ve Filadelfii „dětskou“ studii o kostech, ze kterých se skládá oční důlek ichtyosaura -, ovšem nestálý a přelétavý Cope měl sice na kontě bezmála 1300 nově popsaných obratlovců, ovšem „pouze“ 56 z nich byli dinosauři.


Zima se blíží aneb Stručná historie vikingské kolonizace Grónska


Horší však je, že řada ze jmen, kterými se kdysi proslavil, není dnes platná. Jak to bylo s monocloniem už víme (zřejmě jen mládě centrosaura), ovšem špatně to dopadlo i s jeho kdysi proslulým epanteriem (nejspíš jen nepatřičně přerostlý allosaurus) a ještě populárnějším mocným tyranosauridem laelapsem. Toho Cope pojmenoval podle nikdy neselhávajícího Diova psa, aniž by si však ověřil, že toto jméno již nese jakýsi nicotný roztoč, a tak se nakonec ujal název dryptosaurus, který mu dal o něco později Marsh…

Nejznámější z jeho „dinosauřích“ objevů jsou tak dnes obří býložravý camarasaurus, drobný - zhruba třicetikilový -dravý coelophysis a pak onen nešťastný elasmosaurus, který vlastně ani není dinosaurem, ale obřím mořským plazem z řádu plesiosaurů.

Soupeření vydrželo oběma vědcům až do Copeovy smrti v roce 1897 a vlastně v jistém ohledu neskončilo ani po ní. Svou lebku - jak se traduje - odkázal Cope vědě a velmi se prý bavil představou, jaké to bude, až se ukáže, že jeho mozek byl větší než Marshův. Jeho soupeř však tuto výzvu ze záhrobí nikdy nepřijal a o dva roky později zemřel také.

Dále čtěte:

Po stopách českých menhirů aneb kameny původní, obnovené či postavené teprve před pár lety

Cesta na sever. Jan Eskymo Welzl pěšky procestoval Sibiř

Tajemství pravěku: Evropané nebyli otrhaní chudáci


Čtěte také

Pražské letiště

Letiště Praha z tendru na skenery vyloučilo Huawei a ZTE, kvůli varování od NÚKIB

Letiště Václava Havla vyloučilo z výběrového řízení na sedm celotělových skenerů čínské…

před 3 hodinami

Události  Zásah policistů z NCOZ, ilustrační foto

Policie obvinila exnáměstka civilní rozvědky Blahuta. Provedla u něj domovní prohlídku

Policie dnes obvinila bývalého náměstka Úřadu pro zahraniční styky a informace (ÚZSI)…

před 3 hodinami

 Myslivci - ilustrační foto

Více než malé množství zvěřiny. Myslivci budou moci prodávat více masa

Myslivci by nově mohli prodávat více zvěřiny do obchodů, na trzích nebo rovnou…

před 4 hodinami

Události  Požár pralesa v Brazílii

Brazílie čelí kritice za požáry v Amazonii. Macron obvinil Bolsonara ze lhaní

Postoj brazilské vlády k lesním požárům v Amazonii vyvolal diplomatickou roztržku s…

před 4 hodinami

Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová

Maláčová částečně uspěla. Ministerstvo práce dostane z rozpočtu o 5,9 miliardy korun více

Ministerstvo práce by mělo mít příští rok na výdaje o 5,9 miliardy korun více, než mu v…

před 4 hodinami

Sdílení

Líbí se Vám tento článek?
Sdílejte ho

Hodnocení

Zaujal Vás tento článek?
Ohodnoťte ho

Loading

Děkujeme za Vaše hodnocení

Komentáře

Finance
E-mail – dobrý sluha, nebo zlý pán?
Jak může evidence na úřadu práce zvýšit důchod?
V práci se vám nelíbí? Tak ji změňte
Je Česko kryptoměnovou těžební velmocí? Jak začít těžit?
Bouráme - kam s azbestem a dalším nebezpečným odpadem?
Auta
Lynk & Co 03 Cyan je čtyřválcová předokolka, která na Ringu…
Porsche Taycan ukázalo své v podstatě poslední tajemství. Podívejte se, jak vypadá uvnitř
Kvíz: Uhodnete model auta na fotce?
Auto jako kafe: V Británii testují možnost koupit nový automobil na ulici v automatu
Videodojmy: Yamaha Niken
Hry pro příležitostné hráče