Olovnatý benzín řidiči už nenatankují ani v Alžírsku. Země jej jako poslední na světě přestala nabízet - Euro.cz

Zprávy

Přihlášení

Olovnatý benzín řidiči už nenatankují ani v Alžírsku. Země jej jako poslední na světě přestala nabízet

,
Olovnatý benzín řidiči už nenatankují ani v Alžírsku. Země jej jako poslední na světě přestala nabízet
Zdroj: Depositphotos
  • Po dvacetileté iniciativě za odstranění olovnatého benzínu ze světové nabídky kampaň OSN dosáhla svého cíle

  • Jako poslední palivo s obsahem toxické sloučeniny olova řidičům letos v červenci přestalo nabízet Alžírsko

  • Olovo, konkrétně sloučenina tetraethylolovo, se do benzínu přidávalo od roku 1922, většina zemí ho zakázala už v 80. letech minulého století

V 70. letech 20. století obsahoval olovo snad veškerý benzín na světě, v současné době jej na čerpacích stanicích už nenajdeme. Kvůli vysoké toxicitě ho totiž většina zemí zakázala už v 80. letech minulého století, přičemž v oblastech se středními a nízkými příjmy se běžně objevoval ještě v roce 2002. Kompletně se s ním svět rozloučil až letos v červenci, kdy jej čerpací stanice v Alžírsku jako poslední na světě přestaly nabízet tamním řidičům. Informoval o tom server UN News.

V čele iniciativy, jejímž cílem bylo zastavit sto let trvající používání olovnatého benzínu, stál Program OSN pro životní prostředí (UNEP). „Olovo v pohonných hmotách skončilo díky spolupráci vlád rozvojových zemí, tisíců podnikatelů a milionů obyčejných lidí,“ prohlásil v pondělí generální tajemník OSN António Guterres s tím, že by tento krok měl přinést světové ekonomice úspory ve výši 2,45 bilionu dolarů.

Negativní dopad na zdraví a IQ

Kromě ekonomického přínosu bude mít konec používání olovnatého benzínu pozitivní vliv také na životní prostředí a lidské zdraví. „Každoročně zabrání více než jednomu milionu předčasných úmrtí na srdeční choroby, mrtvici a rakovinu,“ řekl Guterres a dodal, že jeho odstranění ochrání i děti, jejichž IQ je kvůli kontaktu s olovem poškozeno.

Olovo, konkrétně sloučenina tetraethylolovo, se jako antidetonační přísada do motorových benzínů používalo od roku 1922, kdy ho poprvé vyzkoušel americký strojní inženýr Thomas Midgley. Látka zvyšovala odolnost vůči takzvanému detonačnímu spalování, které se negativně podepisuje na výkonu i životnosti motoru.

Pohled do dějin čerpání paliva: Benzin se prodával v demižonech na kila

Právě vysokooktanové palivo s příměsí tetraethylolova bylo jednou z tajných „zbraní“ spojeneckého letectva za druhé světové války. Pouhých šest gramů této látky přidaných do galonu (3,8 l) paliva zvýšilo jeho oktanové číslo ze 100 na 120. Jak to spolu souvisí? Oktanové číslo, s nímž se i dnes motoristé běžně setkávají v marketingové komunikaci prodejců paliv, vyjadřuje právě odolnost benzínu vůči detonačnímu spalování. Nic více, nic méně.

Přestože toxické vlastnosti olova byly dobře známé už tehdy, éru olovnatých benzínů paradoxně ukončily až mnohem později jiné škodliviny z výfukových plynů – oxidy dusíku. Právě kvůli nim, respektive kvůli jimi způsobovanému fotochemickému smogu, se v 70. letech začaly do aut montovat první katalyzátory, založené na principu reakce vzácných kovů s výfukovými plyny. Jenže tetraethylolovo tento chemický proces znemožňuje, proto úřady vyspělého světa postupně nařizovaly přechod na bezolovnatý benzín. K navyšování oktanového čísla se namísto olova začaly používat aromatické sloučeniny jako benzen, toluen a xylen. I jim některé ekologické organizace přičítají negativní vliv na lidské zdraví, úřady i výrobci pohonných hmot je však považují za bezproblémové.