V poslední době se objevují neustále nové typy humanoidních robotů, kteří jsou inspirovaní lidským tělem a jeho pohyby. S pomocí umělé inteligence (AI) dnes pomáhají ve skladech či továrnách a dokonce pronikají i do domácností nebo sportu.
Na prestižní americké univerzitě MIT (Massachusetts Institute of Technology) se však těmito tradičními představami omezovat nenechávají a jdou na věc jinak. Podle ředitelky tamní Computer Science and Artificial Intelligence Laboratory (CSAIL) Daniely Rusové leží skutečný potenciál budoucích robotů mimo lidskou podobu.
Vědkyně je přesvědčena, že by takoví roboti mohli být měkcí, poddajní a flexibilní, ba dokonce i „jedlí“. Ostatně, právě její výzkumný tým vyrobil zařízení z jedlého střívka a malého magnetu, které by bylo možné spolknout, aby následně uvnitř lidského těla provádělo malé neinvazivní zákroky, píše The Wall Street Journal. Poněkud netradičním projektem je i robotická želva s názvem Crush (podle postavičky z animovaného hollywoodského trháku Hledá se Nemo).
Výzkum v bazénu
Zmíněnému přístupu se říká „měkká robotika“, přičemž Rusová je jeho průkopnicí. Zdaleka však není jediná, také další vědci využívají efektivní pohybové vzorce zvířat, které roboti mohou napodobit. Díky tomu tak vznikl například už robotický pes nebo had.
Pro dosažení co nejlepších výsledků nepracuje tým Rusové jen v laboratoři. Studenti Emily Sologurenová a VeeVee Cai běžně zkouší robotickou želvu Crush v bazénu. Ta se pohybuje pomocí silikonových ploutví a je vytvořená pro pozorování podmořského života, a to s pomocí kamer umístěných místo očí, které by mohly monitorovat třeba korálové útesy.
Projekt sice zatím není připraven ke spuštění, dobře však ukazuje příležitosti i úskalí „měkkých“ robotů, přičemž jednou z nejsložitějších věcí je najít vhodný materiál. Příliš měkkého robota může odnést proud vody, pokud by zase byl až moc tvrdý, mohl by poškodit korálové útesy. Navíc je potřeba brát v potaz i elektronické komponenty, které se musejí ochránit před vodou, což také není nikterak jednoduchá záležitost.
A právě proto vyvinul jeden ze studentů CSAIL Pascal Spino takzvané bublinové roboty – malé koule s čidly uvnitř 3D tištěné skořepiny, které lze vyrobit za méně než 200 dolarů (necelých 4 500 korun). Tato zařízení využívají technologii Lidar (podobně jako autonomní vozidla), mají čtyři trysky a jsou vhodná pro průzkum těsných prostředí, tedy například vraků lodí nebo podmořských jeskyní. „Je to takové samořiditelné auto ve vodě,“ přibližuje Rusová, podle které lze do budoucna vyvinout i jiné tvary: „Už jsme postavili i úhoře a pokračujeme v našich experimentech.“
Malá a efektivní mysl
Nutno podotknout, že stavba robotických „mozků“ představuje obrovskou výzvu. Často potřebují samostatný výpočetní systém a mohou dělat chyby, když AI špatně vyhodnotí realitu. A to může být v případě fyzických robotů nebezpečné.
Tyto problémy se pokouší Rusová, držitelka Edinosovy medaile, k jejímž laureátům patřili mimo jiné Alexander Graham Bell či Nikola Tesla, vyřešit s pomocí takzvaných „tekutých sítí“ – tedy architekturou inspirovanou neuronovou aktivitou červů druhu C-elegans. Výsledné algoritmy jsou velice kompaktní, takže mohou běžet přímo na robotech nebo chytrých telefonech, a přitom dostatečně intuitivní pro interpretaci složitého prostředí. A navíc je lze trénovat jen na stovkách grafických procesorů, nejsou jich potřeba desetitisíce.
Neomezené možnosti
Zmíněnou technologii chce nyní Rusová a její tři kolegové z MIT aplikovat v praxi, například pro autonomní vozidla. Potíž je, že stavba takových robotů i jejich navržení představují pomalý a náročný proces, což by však naštěstí nyní mohla změnitumělá inteligence.
Rusové tým totiž vytvořil systém AI, který navrhuje roboty na základě textového zadání. „Můžete zadat jednoduchý příkaz, jako ‚postav robota, který umí chodit‘ nebo ‚postav robota, který ovládá vrtačku‘, případně ‚robota, který umí dělat limonádu‘,“ vysvětluje vědkyně.
Ta s pomocí uvedeného postupu vytvořila například robota se třemi prsty, který dokáže ovládat injekční stříkačku. Takový pomocník by se podle ní hodil v nemocnicích, jež by tak měly k dispozici univerzální robotické rameno s vyměnitelnými nástavci pro různé lékařské nástroje.
Sama každopádně v tomto svém bádání hodlá pokračovat, přičemž do budoucna by se chtěla zaměřit na řešení problémů, které lidstvo zajímají odnepaměti, a sice na zvrácení procesu biologického stárnutí. „I na to má AI řešení,“ uzavírá.
