ZADLUŽENÍ OTROCI

8. 8. 2001

Uprchlíci splácejí cestu do vysněného „ráje" těžkou prací

Italské pobřeží Jadranu: je tma a zima, zvedá se mlha. Ke břehu připlouvá bárka s uprchlíky v otrhaných hadrech. Jen o kousek dál stojí auto, které je má přepravit na dávno domluvená místa. Nemáš peníze? Zůstaň, kde jsi, ale čekají tě krušné roky. To není scéna z filmu, ale realita. Převaděčstvím se dnes vydělává více než pašováním drog – mezi třemi a čtyřmi miliardami dolarů ročně. Počet lidí, kteří nelegálně pobývají v zemích Evropské unie, vzrostl od roku 1993 do loňského roku ze čtyřiceti tisíc na půl milionu, poznamenává francouzský týdeník L Expansion. Zhruba sto tisíc ilegálních imigrantů splácí peníze, které jim „půjčily převaděčské mafie na cestu, doslova otrockou prací v utajených továrničkách a dílnách po celé Evropě. Kdyby se takový zadlužený nešťastník pokusil uprchnout a začít vlastní život ještě předtím, než svým „převozníkům vše splatí, mafiánské skupiny si s ním vyrovnají účty. Většinou ho vydíráním a hrozbami smrtí donutí vrátit se a poslušně pracovat. Tato praxe, kterou líčí americký týdeník Business Week, je údajně nejrozšířenější v Itálii a ve Francii, kde se letos podařilo několik „otrockých dílen odhalit. Ani osud dalších tisíců ilegálních uprchlíků snících o lepším životě v západní Evropě ale není o mnoho lepší. Mnoho žen je nuceno živit se prostitucí, stovky uprchlíků začnou mafiánským gangům věrně sloužit a pomáhají jim s pašováním cigaret, alkoholu, kradených aut, s paděláváním značkového zboží. To vše vůdcům velmi dobře organizovaných kriminálních skupin přináší další mnohamiliardové zisky.

Cesta do ráje.
Příběhy uprchlíků jsou většinou velmi podobné. Uvěří několikařádkovému inzerátu, který jim slibuje „dobrý život v Evropské unii, obstarání dokumentů a poté i práce, aby dotyční mohli splatit náklady na cestu za lepším životem. Ty se často pohybují od pěti tisíc dolarů (při cestách z Egypta) do deseti tisíc dolarů (například z Afghánistánu), za cestu z Číny si gangy účtují až pětadvacet tisíc dolarů. Uprchlíci směřující z Asie mají přestupní stanici v Moskvě či Bělehradu, kde několik týdnů či měsíců pracují v továrnách patřících organizovaným kriminálním skupinám. K exponovaným „tranzitním zemím pro lidi z Asie patří také Turecko a Řecko, část se dostává do západní Evropy přes severní Afriku, uvádí francouzský časopis L Expansion.
Závěrečnou část cesty na západ Evropy organizují většinou převaděči v zemích sousedících s unií, tedy i v České republice. Po šesti až dvanáctičlenných skupinkách se autobusem, lodí nebo nákladním autem dostávají do zemí zaslíbených, tvořících Schengenský prostor. Tam jim dobře informovaní spolupracovníci mafií zajistí přepravu do předem dohodnutých míst. Většinou se ocitnou v „otrockých továrnách , kde musejí léta pracovat dvanáct, čtrnáct i více hodin denně, aby splatili svůj dluh za cestu na Západ. To se týká i dětí. Měsíčně dostávají v průměru 250 dolarů.

Košile za pár centů.
Na ilegálních uprchlících nejvíce vydělává textilní průmysl. Některé zdroje uvádějí, že z jejich práce dokonce těží velké společnosti vyrábějící značkové zboží. Evropský textilní průmysl je pod velkým tlakem levné asijské produkce, a tak není divu, že se firmy snaží ušetřit především na pracovní síle. Týdeník Business Week dodává, že na nelidském pracovním nasazení uprchlíků v zemích Evropské unie se navíc podepisuje ještě ochranářská politika zaměstnanosti.
Praxe je většinou taková, že velký výrobce textilu někomu ze svých subdodavatelů zadá zakázku například na košile nebo kalhoty, dodá materiál a za několik hodin, většinou přes noc, je vše hotovo, uvádějí italští vyšetřovatelé. Dvacetičlenné osazenstvo jedné „otrocké továrny může vyrobit až dva tisíce košil za noc. „Nejčastěji se vyrábí zboží nižší a střední cenové úrovně, ale z práce uprchlíků zřejmě těží i značkoví výrobci. Lze jim ale jen těžko prokázat úmysl a to, že věděli, kdo a za jakých podmínek pro ně pracuje, říká Willy Bruggeman, náměstek šéfa Evropského policejního úřadu (Europolu) v nizozemském Haagu. „Vždy to totiž prochází přes spoustu subdodavatelů, dodává vysoký policejní úředník.
Pier Luigi Vigna z Národní komise proti mafii v Římě tvrdí, že ilegálnímu pracovníkovi se platí 65 centů za jednu košili. Kdyby ji vyráběl „normální subdodavatel platící řádně daně a sociální pojištění, přišla by na pětadvacet dolarů. Z „otrockých dílen se dodává za dolar až pět, ve většině evropských obchodů se pak taková košile objeví za 50 dolarů, uvádí časopis Business Week.

Bezmocná Evropa. Nejenže mafie neuvěřitelně vydělávají, ale také se jim většinu peněz podaří bez velkých problémů proprat. Pracují pro ně přední právníci a daňoví poradci. Ti přesně vědí, jak přes fiktivní společnosti dostat peníze do daňových rájů. Experti varují, že zatímco dříve se podle té které národní měny dal alespoň částečně dopátrat původ peněz, po zavedení bankovek a mincí euro to nepůjde. Objem propraných peněz odhaduje Mezinárodní měnový fond na dvě až pět procent světového hrubého domácího produktu, tedy něco mezi 590 miliardami a 1500 miliardami dolarů, což odpovídá velikosti španělské ekonomiky pro první částku a francouzské ekonomiky pro sumu druhou. Evropské policejní síly jsou v boji proti mafiím prakticky bezmocné. Kromě toho, že jejich vybavení je často o krok zpět za jejich soupeři, nemohou se ani spolehnout na dostatečnou koordinaci boje s mafiemi v rámci unie. Její politici se sice před časem dohodli na spolupráci při potírání kriminality, ale vše ztroskotává na neochotě vypracovat například jednotné definice toho, co považovat za trestný čin a co nikoliv. Každý členský stát si chce tyto věci ponechat ve své vlastní pravomoci. Francouzský poslanec Arnaud Montebourg, zabývající se hospodářskou kriminalitou, to vytýká hlavně Britům, o nichž tvrdí, že téměř nehodlají spolupracovat. Odborníci jsou názoru, že účinnost boje proti kriminalitě by se zvýšila, kdyby se na úrovni Evropské unie dohodly trestní sazby. Převaděč souzený v Belgii může jít za mříže na osm dní až patnáct let, ve Španělsku na půl až čtyři roky. Evropanům se také stále nepodařilo zajistit dostatečnou spolupráci mezi bezpečnostními složkami, které bojují se světem zločinu – Evropským policejním úřadem (Europolem), Interpolem a také Olafem, což je bruselský úřad vyšetřující zneužívání společných unijních financí. Na denním pořádku je nejenom dohadování o sídle té které instituce, ale také souboje o širší pravomoci. Potrvá ještě dlouho, než se dospěje k dohodě o těsnější spoluprácí, prohlašují experti.

Typologie kriminalityItalská mafie Organizace

Cosa Nostra (Sicílie) čítá asi 120 rodin a 6000 členů;
Camorra (Neapol a Kampánie) se zhruba stovkou klanů a sedmi tisíci spolupracovníky;
Ndrangheta (Kalábrie) se 150 buňkami a 6000 členů;
Sacra Corona Unita (Pouilles) s 32 rodinami

Aktivity

Výroba a distribuce drog, zneužívání evropských subvencí, pašování cigaret… Cosa Nostra má kontakty ve 42 zemích a nejlepší napojení na kolumbijské spolky. Upustila

od obchodování s bílým masem a prostituce a únosů. Ndrangheta a Carmorra profitují z blízkosti jižní Francie a svých tamních kontaktů.

*Albánská mafie Organizace – Blízké napojení na lokální politiky. Síť zhruba 50 tisíc lidí v Albánii a velké množství skupin patnácti až dvaceti osob po celé Evropě. Aktivity – Převaděčství, prostituce, organizace imigrace uprchlíků a pašování drog, především heroinu.
Turecká Maffya
Organizace
– Zhruba deset kurdských a tureckých klanů žije především z kontaktů na místní politiky všech úrovní. Mají blízko k nacionalistickému tureckému hnutí Šedí vlci a k separatistům z PKK (Kurdská strana pracujících).
Aktivity
– Pašování heroinu z Afghánistánu, padělávání značkového zboží a CD, převaděčství a zneužívání práce uprchlíků.
Ruské gangy**

Organizace