O tom, jak využít data, vědí v Dateiu dost, protože už delší dobu pomáhají bankám s odměnami pro klienty včetně cashbacku. Pokud tedy člověk platí kartou a získává za to od banky nějaké výhody či slevy, je možné, že v tom má prsty právě tento fintech startup. Pomáhá tak například České spořitelně, Air Bank či Unicredit Bank.
Nově ale umí využít data z platebních transakcí i Kateřina a její Eco Track, jenž vznikl jako odpověď na požadavky klientů Dateia, kteří se před dvěma lety začali ptát, zda lze do jejich Tapixu přidat informace o uhlíkové stopě. Díky tomu dnes aplikace třeba ukáže, že jeden oběd znamená stejné množství emisí jako 15 kilometrů jízdy autem – což je na pochopení samozřejmě mnohem snazší, než když člověku appka napíše, že při nákupu či návštěvě restaurace vyprodukoval 3,5 kilogramu CO₂. Mezi prvními klienty je třeba Raiffeisenbank, nově by navíc mohla přibýt i jedna nejmenovaná maďarská banka.
Proč jste se pustila do projektu Eco Track a co to vlastně je, co vše nabízí?
Na začátku byla jednoduchá myšlenka – jak využít platební data k tomu, aby banky mohly svým klientům přibližovat téma udržitelnosti. Dnes jde o modul, který umožňuje neinvazivním a srozumitelným způsobem upozornit klienty na ekologický dopad jejich nákupního chování.
Eco Track pracuje s reálnými transakčními daty na úrovni konkrétních obchodníků a spojuje je s emisními koeficienty, které jsme vyvíjeli více než rok. Zákazník pak po každé platbě získá informaci o své uhlíkové stopě – a také „ecotipy“, které mu pomůžou tato čísla lépe pochopit.
Komu je váš produkt vlastně určen a kdo ho zatím využívá?
Eco Track využívají jednak retailoví klienti bank, kteří díky němu můžou trochu více přemýšlet o svých nákupech, a pak také malé a střední firmy. Těm může pomoci s ESG reportingem, který bude nutný kvůli evropské regulaci, nebo ho už teď vyžadují jejich obchodní partneři.
Uvítali byste ve svém mobilním bankovnictví informaci o vaší uhlíkové stopě?
Pro takovou firmu může být složité pořizovat si drahé nástroje na měření emisí, přičemž takto mají podklady přímo od své banky. V Česku například od Raiffeisenbank.
A je vůbec měření uhlíkové stopy pro retailové klienty důležité?
Pro běžné lidi jde hlavně o to, aby si uvědomili dopad svých každodenních rozhodnutí. Samotné číslo o uhlíkové stopě bez kontextu moc nepomáhá, ale když lidem ukážeme, že jejich oběd znamená stejné množství emisí jako třeba 15 kilometrů jízdy autem, je to pro ně snadněji pochopitelné – a mají tak možnost nad svými návyky přemýšlet. Nechceme to nikomu vnucovat, spíš jde o přetavení abstraktního pojmu uhlíkové stopy do souvislostí každodenního života.
Není to tak trochu „šmírování“?
Přesně tohle jsme řešili, když jsme Eco Track navrhovali. Chtěli jsme se vyhnout situacím, kdy by měl někdo pocit, že ho hodnotíme nebo dokonce sledujeme. Náš přístup je ale jiný. Chceme lidi zaujmout a dát jim užitečné informace, určitě je nijak nehodnotíme. Každý si může sám rozhodnout, jak s těmi daty naloží.
Liší se přístup lidé k této problematice třeba i podle věku?
Samozřejmě, že mladší generace (převážně mileniálové a generace Z) je na téma ESG více háklivá než ty starší. Zároveň to ale souvisí i s úrovní vzdělání – obecně se dá říct, že je tématu nakloněna erudovanější část populace. Zájem možná nebude tak široký ze všech stran, ale je tu skupina lidí, kteří mají o takové produkty opravdu velký zájem a od firem je přímo vyžadují.
Na cestě do dalších zemí
Jakým směrem chcete Eco Track dále rozvíjet?
Naším cílem je co nejlépe využít potenciál platebních dat a díky tomu výrazně zpřesnit metodiku výpočtu uhlíkové stopy a dostat ho mezi víc uživatelů. Pracujeme například na tom, jak rozlišit restaurace podle cenové úrovně. Když si dáte jídlo za 170 nebo za 500 korun, neznamená to, že jeho uhlíková stopa bude téměř trojnásobná. Naopak – dražší jídlo může mít ve skutečnosti díky použití lokálních surovin nebo menším porcím menší dopad na životní prostředí.
A právě díky hlubší znalosti platebních dat dokážeme tyto odchylky rozpoznat a upravit emisní koeficienty tak, aby lépe odrážely realitu. Podobně postupujeme také u produktů, jako je benzín. Víme, kolik CO₂ vznikne spalováním jednoho litru, a zároveň známe ceny jednotlivých čerpacích stanic. I tady můžeme koeficienty zpřesnit. Detailní práce s daty je naší silnou stránkou a přináší nám výraznou konkurenční výhodu.
Nabídnete produkt i zákazníkům mimo Českou republiku?
Samozřejmě, už teď máme Eco Track v zahraničí, například ve Švýcarsku, takže není omezený jen na český trh. A chceme jít i do dalších zemí, prostě kamkoliv, kde je pro banky aktuální téma ESG.
Tady je možná dobré podotknout, že emisní koeficienty se pro různé země liší. Mohou být ovlivněny energetickým mixem (uhlí v Česku vs. vodní elektrárny v Norsku), ale také kupní silou dané země nebo importem a exportem emisí, což je třeba zohlednit. Proto v Dateiu vytváříme národní modely emisních koeficientů pro země, ve kterých se bude produkt spouštět.
Existuje jinde něco podobného, jako nabízíte vy?
Ano, v zahraničí najdete podobné produkty, třeba Ecolytic nebo Doconomy. Ty jsme poměrně dost sledovali, když jsme Eco Track připravovali.
Personalizace jako trend
Co všechno dalšího se dá zjistit z dat, která banky a další firmy shromažďují? V čem vidíte největší potenciál do budoucna?
Trendem napříč obory je personalizace. V bankovním sektoru tomu není jinak, ale je to spíše téma, které se zatím více prozkoumává, než realizuje. Největší potenciál pro banky představuje co nejpřesnější segmentace jejich klientů v rámci personalizace.
Ta vychází právě z velmi přesných vzorců chování, které dokážeme z platebních dat vyčíst. Pro klienty bank to pak znamená, že jim banka může nabízet takové produkty a služby, které pro ně mají tu největší přidanou hodnotu – nikdo je neobtěžuje s nevhodnými nabídkami.
A kde vidíte v dalších letech sama sebe? Neplánujete třeba založit vlastní startup? Jakým směrem se chcete dál vydat?
Momentálně se nejvíc soustředím na Eco Track a na to, aby měl ve firmě jasnou strategickou roli. To mě baví, takže zatím plány na vlastní startup nemám. Ale člověk nikdy neví!
